Na školu nastoupila po promoci v roce 1975, rok po jejím otevření. „Od začátku tu byly odborné učebny pro fyziku, biologii i chemii. Škola měla dva pavilony a uprostřed nich bylo atrium. To jinde neměli. Nechyběla ani samostatná učebna vaření pro čtyři skupiny, takže čtyři sporáky a ve vedlejší místnosti čtyři šicí stroje. Opravdu tu byly všechny podmínky pro jakoukoliv výuku. Navíc měl každý učitel vlastní kabinet,“ vyprávěla.
První dva roky svého pracovního života strávila kvůli péči o nemocnou maminku ve školní družině. Do kolektivu však zprvu příliš nezapadala. „Bylo to jen ze začátku, ale připadalo mi to tu přísné, a navíc jsem byla nejmladší. Podávala jsem si žádost na jinou školu, ale pan ředitel mě nepustil,“ vyprávěla.
Po převzetí výuky přírodopisu a pracovních činností mohla konečně dělat to, co vždy chtěla – učit. Dokonce dostala na starost svou první třídu.
„Bála jsem se, měla jsem odučené jen tři roky. V té době mohl učitel dostat třídnictví minimálně po pěti letech učení. Trochu jsem se zdráhala, ale má třída byla bezvadná. Vedla jsem šesťáky. Zrovna nedávno jsem s nimi měla sraz, dnes jim je padesát let,“ počítá.
S dětmi se snažím mít přátelský vztah, ale do určité meze. Musí to být férové.
Jitka Chalupová, učitelka
V té době se děti musely podle učitelky ve škole snažit víc než dnes. Prestižních míst bylo méně a požadavky byly vyšší. To platilo i pro žáky, kteří mířili na učební obory bez maturity. Dnes jsou podle Chalupové děti pohodlnější.
„Nechtějí se moc učit, protože vědí, že mají spoustu možností a někam se dostanou. I při vyučování dávají méně pozor. Vždycky jsem děti nabádala, aby čas ve škole využily naplno. Doma pak budou mít méně práce,“ pokračovala.
Velmi důležité podle ní je, aby se žáci ve škole cítili dobře a měli k učiteli důvěru. „S dětmi se snažím navazovat přátelský vztah, ale do určité meze. Musíme spolu jednat férově. Když se mi s něčím svěřily, nikdy jsem je nezradila,“ míní.
Ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou už více než 30 let připravuje na budoucí profesi studenty pedagogiky. Svým budoucím nástupcům se snaží předávat mimo jiné i vlastní zápal pro výuku.
„Když člověk tuto profesi dělá, je třeba to mít opravdu rád. Je důležité, jaký charakter v sobě má. Musí mít rád děti. Když jsem začala, měli studenti stejný elán jako já. Jsem opravdu srdečně spjatá se školou, vždycky jsem chtěla být učitelka,“ zdůraznila.
Zvládá moderní techniku
S nadšenými budoucími pedagogy se energická žena setkává také poslední roky. „Bylo ale období v devadesátých letech, kdy jsem se praktikantů zeptala, jestli chtějí to povolání dělat. Dva z pěti mi řekli, že chtějí jenom titul. Ptala jsem se jich proto, abych jim ze sebe nedala všechno a oni si z toho nic nevzali. Našli se ale i ti, kteří byli velmi zapálení. Chodili do mých hodin i mimo svou povinnou výuku. Předala jsem jim to svoje nadšení,“ těšilo zkušenou pedagožku.
Chalupová popírá představy o učitelích v důchodovém věku. Temperamentní sedmdesátnice ve svých hodinách využívá moderní technologie a chystá pro žáky co nejpestřejší, interaktivní výuku.
Nový systém se osvědčil, ředitelům ubyly starosti. Vadí jen čekání na výsledky |
„Přírodopis je o tom, jak živočichové či rostliny vypadají. Dříve jsem chodila po loukách a sbírala rostliny, abych je dětem ukázala. Měla jsem obří atlasy, se kterými jsem obcházela lavice. Dnes je internet a spousta videí. Děti se tak mohou hned podívat na raka nebo živočicha, kterého nikdy neviděly. To je velký zdroj informací pro děti i učitele,“ uvědomuje si.
Nezanevřela ani na osvědčené metody. Když vypne počítač, žáci si prohlížejí vycpaniny i herbáře. Práce s počítačem a interaktivní tabulí jí dnes nedělá žádný problém. „Když mi řekli, že musím, tak musím. Já se to totiž chci naučit a dělám všechno pro to, abych to zvládla. Jasně že neumím úplně všechno, ale v nových programech jsem dělala, když jsem už byla kousek od důchodu,“ směje se.
Letošní školní rok je pro oblíbenou učitelku na škole v Kubatově ulici posledním. „Žáci i kolegové mi budou opravdu moc chybět. Jsem jim za mnohé vděčná, naše škola má krásné klima. Na druhou stranu si už potřebuji odpočinout. A hlavně se ty děti musí dívat na mladou tvář,“ myslí si.
Zároveň se těší, že si poprvé v životě může dovolit odcestovat v září. S manželem mají naplánovanou dovolenou u moře. „Když bude hezky, budeme také na chalupě v Rožmberku nad Vltavou. Tam je nádherně. Máme ji přímo u řeky, takže se můžeme koupat hned ze zahrady,“ uzavírá.
