RECENZE: Nekončící zázrak. Čtvrtý díl Toy Story nejen baví, ale i myslí

První Toy Story: Příběh hraček znamenal v roce 1995 průlomový zázrak. Ale za ještě větší zázrak lze považovat fakt, že Toy Story 4: Příběh hraček přináší po bezmála čtvrtstoletí stejné, ne-li větší potěšení. Která jiná série to dokáže?

Třetí díl Toy Story měl premiéru v roce 2010 – a právě před devíti lety se také odehrává úvodní scéna čtvrtého filmu, vstupujícího do kin. Kovboj Woody s pomocí ostatních hraček v bouři úspěšně završí napínavou záchrannou akci, ale vzápětí se musí loučit se svou láskou, něžnou pastýřkou.

Než se jejich cesty opět protnou, buduje Toy Story 4: Příběh hraček nadmíru trefnou kapitolu kolem malé majitelky hraček, kterou čeká první cesta do školy. Způsob, jímž ji tvůrci zbaví strachu ze změny, neznáma i prvotní osamělosti, je stejně jímavý jako zábavný, protože jeho produkt, dokonale stylizovaná svépomocná hračka Vidlík zrozená z odpadků, chce neustále zpátky do bezpečí čili do koše. Což skýtá záminku k řetězci bláznivých skečů hodných grotesky, o Vidlíkově chování i myšlení batolete nemluvě.

Ovšem hlavní dobrodružství vypukne až s rodinným výletem v karavanu, kdy hračky objevují svět za hranicemi dětského pokojíku. Retronáladu setmělého starožitnictví s hororovým strašením střídá zcela plynule prosvětlené prostředí zábavního parku; obojí vytváří půdu pro akční nápady, z obou se rekrutují nové postavičky – zákeřné panenky, tupí vojáčci, plyšáci ze střelnice. Možná je jich až příliš, třebaže z jejich společné touhy se rodí roztomilý slogan „Budeme mít dítě!“.

Přesto se člověk raději vrací k původním hrdinům a jejich proměnám, počínaje Buzzem Rakeťákem, jenž pomocí tlačítek hledá své „druhé já“, a konče pastýřkou, která přijala nezávislý životní styl soběstačné, zdravě cynické ranařky.

Radost, magie, půvab

Pouze Woodyho nezištná, působivá, leč nesentimentální oddanost se zdá být nezlomná, ač proti jeho věrnosti rodině tasí „divoké“ hračky námitku, že dětí je přece dost.

Navíc zdaleka nejde o jediný okamžik, kdy zejména dospělí ocení přirozenou moudrost nevtíravě předkládaných myšlenek. Půvabná epizodka s figurkou kaskadéra doloží prolhanost reklam, a zatímco děti si zvesela vychutnávají zběsilou honičku s kočkou, rodiče si vyzobávají poetické drobnůstky v pozadí včetně staré promítačky nebo siluety jezdce na pozadí Měsíce; to je radost, magie, půvab sám.

Toy Story 4: Příběh hraček

80 %

USA, 2019, 100 min

Režie: Josh Cooley

Scénář: Stephany Folsom, Andrew Stanton

Hrají: Tom Hanks, Patricia Arquette, Tim Allen, Joan Cusack, Laurie Metcalf, Annie Potts, Bonnie Hunt, John Ratzenberger, Wallace Shawn, Jodi Benson, Don Rickles, Blake Clark, Alec Medlock, Fred Tatasciore, Estelle Harris, Keanu Reeves, Christina Hendricks, Jordan Peele, Jay Hernandez, Timothy Dalton a další

Kinobox: 80 %

IMDb: 7.7

Pochopitelně i Toy Story 4 v prvním plánu především zachraňuje ztracence všeho druhu, děti i hračky. Současně však naplňuje blaženou rozkoší z nekonečné fantazie filmové animace, takže se celé kino od začátku do konce mimoděk usmívá, a nadto zaměstná mozek.

Do kategorií hodní–zlí totiž pašuje neodbytné proč, ať hračky se škodolibým soucitem probírají, kterou dítě nejvíce zanedbává, nebo pod maskou otrlosti skrývají utržené rány. A dokonce si film dovolil originální vzkaz, že i hračky mají právo na volbu vlastní cesty.

Pod rouškou vtipné pohádky Toy Story 4: Příběh hraček, potažmo celá série vypovídá o zákonitém běhu času. Jistěže s trochou melancholie, ale příjemné, neútočné a neufňukané, takže za stopu vlastních slz po závěrečné scéně se nemusí nikdo stydět.