RECENZE: Hunger Games jsou rafinovanější než Stmívání, ale...

Film Hunger Games rozhodně převyšuje dosavadní hit teenagerů Stmívání. Ale paradoxně šíří to, co sám pranýřuje: krev v přímém přenosu.

Zapomeňte na Harryho Pottera, smažte Stmívání, vzkazovali fanoušci Hunger Games už před premiérou díla natočeného podle první části módní knižní trilogie. Do Česka film vstoupil ve čtvrtek, do Ameriky v pátek, je tedy načase uznat, že měli kus pravdy.

Hunger Games

60 %

USA, 2012, 128 min

Režie: G. Ross

Hrají: J. Lawrenceová, J. Hutcherson, E. Banksová, L. Hemsworth, W. Shieldsová, W. Bentley, S. Tucci

Hunger Games neboli Hladové hry, zvrácená reality show totalitní země, v níž bojují o život dívky a chlapci od dvanácti let, jsou rozhodně rafinovanější než Stmívání – co není zas tak těžké. A zralejší než Potter, s nímž sdílejí solidní řemeslo bez osobního rukopisu. Na rozdíl od svých předchůdců mají výhodu, že ač spadají rovněž do žánru fantasy, jejich svět bez upírů a čarodějů se takřka neliší od skutečnosti, tudíž silněji účinkuje.

Ty na to máš

Na druhou stranu se nezrodil zázrak z čistého nebe, jen zručně pospojovaná směs osvědčených prvků završená moralitou popírající samu sebe. Připomíná psa, který se honí za vlastním ocasem, neboť lačnost po krvi v přímém přenosu, již pranýřuje, příběh zároveň dál šíří, živí a zdokonaluje.

Série Hunger Games

Recenze iDNES.cz

Hunger Games 60%

Vražedná pomsta 60%

Síla vzdoru 1. 50%

Síla vzdoru 2.

Obsahuje snad všechna klišé, která si lze vybavit, jen v přeskupené stylizaci.
Země se dělí na dobrý, leč chudý porobený lid a bohaté město s přepjatě hýřivým přepychem, jež ho drží v poslušnosti povinnou "dodávkou" mladičkých gladiátorů pro televizní show. Rodiče u televize sledují, jak se jejich děti navzájem vraždí, a pokud povstanou, vyrazí policie. Kurážná hrdinka s lukem zachraňuje mladší dívenky všeho druhu, zpívá jim ukolébavky a má dva nápadníky: plavého kolegu z bojů a bruneta z lesních toulek.

Dojde na tklivé pohledy, úryvky vzpomínek, filozofování i výroky. Ty na to máš, ty to dokážeš. Tehdy si člověk uvědomí, že skoro dvě a půl hodiny podívané by nejméně dvacet minut klidně oželelo. Polovinu tvoří úvod, až v druhé půli začne "závod", jenž mísí prvky soutěží o přežití v divočině s trochou skautské romantiky a s teenagerovskými horory – vlastně je to "vyvražďovačka" s předem jasným vítězem.

Jako miss

Co však snímku Hunger Games přidává body nad obvyklou vybíjenou, je jeho televizní zákulisí, přesněji věcný mechanismus výroby hvězd ze zapadákovů. Jdou na smrt a kromě trenéra dostanou asistentku či vizážistu; navrhují jim šaty, učí je, jak získat sponzory a jak mluvit na pódiu a la miss. Okouzlují je lahůdkami, luxusem, potleskem.

Hunger Games

Zábavní průmysl s vysokou dávkou otrlosti, ale také profesionality je vlastně zajímavější než ti, které posílá do moderní arény. Hraje se varianta SuperStar, kolo za kolem: nanečisto, před porotou, před publikem až do finále; jen s tím rozdílem, že tady jde o život. A všudypřítomné oko "Velkého bratra", jež soutěžící sleduje, ve filmu násobí ještě nezúčastněná řízená manipulace ze studia, vlastně dokonalá válka s čistýma rukama.

Jenže právě v téhle rovině tkví i pokrytectví Hunger Games. Zohavenými těly školáků na jedné straně káže vodu společenské kritiky, ale zároveň pije víno, protože na ně láká nenasytné děti počítačového věku bažící po stále silnějších zážitcích.

"Co kdyby se na tu show prostě všichni naráz přestali dívat?" zeptá se chlapec ve filmu. No právě – jenže Hunger Games se přece musí vidět. Tak vypadá začarovaný kruh.