Vůbec se to nezdá, ale nejnáročnější túra na běžkách v celých Beskydech vede po nenápadných a docela nízkých vršcích půvabnou idylickou krajinou horských osad z Bumbálky na Bílý Kříž. A nic na tom nemění ani skutečnost, že trasa je pravidelně upravována rolbou jakožto součást běžkařských okruhů skiareálu Bílá. Kdo se sem vydá, musí to na běžkách opravdu umět, nebo být dostatečně vytrvalý a otrlý.
Z Bumbálky směrem na východ
Bumbálka s příznivou nadmořskou výškou 860 metrů a o 30 metrů výše položený Bílý Kříž, vzdálený podle letního rozcestníku 19 kilometrů, nedávají tušit žádnou zradu.
Nikde se ovšem nepíše, že mezi těmito dvěma místy je skryto 940 výškových metrů nahoru a dolů, což je v podstatě stejně, jako kdyby se člověk štrachal od nádraží z Ostravice na Lysou horu a zpět. Tyto skryté výškové metry jsou o to zrádnější, že s nimi člověk na rozdíl od zmíněné Lysé hory předem nepočítá.
Prvních 1,5 km z Bumbálky na Masarykovu chatu pod Beskydem za mnoho nestojí. Cesta je rozdupaná pěšáky a rozrytá koly vozidel návštěvníků nebo obsluhy chaty. Příjemné naopak je, že přestože má nově zrekonstruovaná chata oficiální otevíračku až od 10 hodin, neodmítnou tu obsloužit ani dříve příchozí.
Hned za Masarykovou chatou přichází první ukázka toho, jak budou vypadat další kilometry: prudký sjezd do sedla Smutníky s malebnou chaloupkou a hned nato výškově rovnocenný výstup, který bez širokého stromečku nelze vyjít ani na perfektně namazaných lyžích.
Kdo při sjezdu neudělá první hluboký lavor ve sněhu, má předpoklady zdárně dojet až na Bílý Kříž.
K zastavení a občerstvení vybízejí krátce nato ještě dvě další chaty. Sněžná na moravské straně hřebene stojí dost hluboko pod cestou, zato slovenský Kmínek je doslova na dosah ruky od lyžařské stopy. Platit se tu dá v eurech i v korunách.
Vyhlídky a roubenky na Bobku
Velmi strmý, ale naštěstí krátký výstup od Kmínku končí na kótě Korytové (881 m), za níž následuje celkem příjemný houpavý hřebínek s výhledy na moravskou stranu. Bohužel však stále více zarůstají a spatřit nedalekou zasněženou Lysou horu v plné kráse je čím dál větší vzácnost.
Masarykova chata na Beskydě
Chata Kmínek
Krátká pohoda končí v osadě Janošec, kde majitelé chalup a výletníci dělají vše pro to, aby se dostali co nejblíže autem. Výsledkem jsou hluboké koleje ve sněhu, v nichž si běžkař může snadno vyhodit koleno. Při nedostatku sněhu pro změnu hrozí odhrnutá, odtátá a případně ještě zledovatělá lesní cesta. Po ní se pak fičí dlouze dolů do první hluboké díry na hřebeni jménem Hluchanka nebo taky Kelčovské sedlo (760 m). Letos, kdy je v Beskydech sněhu nadmíru, je možné si tento sjezd skutečně vychutnat.
Z opačné strany si ovšem sešup do Kelčovského sedla vychutnat nelze ani v podmínkách panující ladovské zimy. Přestože jde o rolbou upravenou trasu, strmost je na hraně sjízdnosti. Výstup širokým stromečkem je určitě příjemnější záležitost. A taky je možné se zastavit, otočit a pozorovat ostré hřbety slovenské Malé Fatry.
Smrk a Lysá hora ze Zadních hor
Horské samoty pod kopcem Bobek
Jedním z nejhezčích míst na celé hřebenovce je vrch Bobek (871 m), který ještě úplně nezarostl a je z něj nádherně vidět protilehlý Smrk, druhý nejvyšší kopec Bekyd. Na Bobku stojí za pozornost také malebné roubenky rozseté na slovenské i moravské straně kopce. Celkem snadno a pohodlně lze na vrchol Bobku dojet od horní stanice lanovky v Bílé, kde se sbíhají skoro všechny zimní běžkařské trasy v okolí.
Idylickou krajinou beskydských samot
Za Bobkem se terén zklidní a hřebenovka Zadních hor představuje v délce skoro čtyři kilometry svou přívětivou tvář. Za vydařeného počasí je to tu dokonalá idylka po stránce běžkařské i krajinářské.
Ale kilometry ve snadném terénu rychle utečou a objeví se padák dolů do osady Konečná, kde přes hřeben Zadních hor prochází silnice z Bílé do Turzovky. Letní značka je na lyžích nesjízdná, takže se klesá velkým obloukem přes slovenskou stranu. Tady však může čekat podobná zrada jako v Kelčovském sedle: odhrnutá lesácká cesta v severním svahu, kam celou zimu nezasvítí slunce. Tudíž na vás čeká velmi často nebezpečně tvrdý, zledovatělý a velmi rychlý podklad, na němž se běžky daří ovládat jen s vypětím všech sil. Tudy by bylo určitě příjemnější putovat v protisměru.
Hřebenovka Zadních hor
Turistická chata a zároveň hospoda Na Konečné je beznadějně mimo provoz, takže nezbývá než pokračovat dál směrem k Bílému Kříži. Za nevysokou terénní vlnou pokračuje sjezd do vůbec nejnižšího sedla na celé trase, které má pouze 680 metrů. Velmi často tu bývají zřetelně odlišné sněhové podmínky, hlavně zjara.
Kolem stojí obydlená stavení osady Baraní, kde někteří starousedlíci ještě hospodaří. Je příjemné tudy projíždět a kochat se venkovským prostředím, jemuž v této podobě u nás už vyzvání umíráček.
Táhlý výplaz na horu Čudácka (220 výškových metrů) je odměněn zhruba stejně dlouhým sjezdem (220 výškových metrů) k chatě Doroťanka, původně celnici německých vojáků na hranici se Slovenským státem. Běžkařů tu bývá o víkendech plno, ale obsluha je příjemná a jídlo i porce jsou poctivé.
Přes Grúň na Bílou
Od chaty Doroťanka se dříve jezdilo ve shodě s letním značením po státní hranici kolem roztroušených samot na kopec Súľov (903 m) s 10 metrů vysokou skalní stěnou. Oficiální rolbovaná trasa však tento náročný úsek objíždí obloukem po západním úbočí, což znamená pokles na vůbec nejnižší nadmořskou výšku tohoto putování (cca 670 m).
Vzhůru osadou Baraní
Sněhová nadílka na Bílém Kříži
Na Bílém Kříži, kde se za socialismu nacházela základna odborové rekreace pracujících z Ostravska, toho na běžkaře vyčerpaného nekonečným výstupem příliš mnoho nečeká. Občerstvení a „ohřátí“ je v současnosti možné pouze v provizorní, plachtami zakryté pergole vytápěné kamny. Zdejší velkokapacitní rekreační zařízení prošla po roce 1990 velkou krizí a úpadkem a nyní hledají s menšími či většími úspěchy nový smysl své existence.
Krajinářsky nádherná, fyzicky ovšem vyčerpávající trasa může mít na Bílém Kříži konec pouze v případě zajištěného ubytování. Dříve či později je třeba stejně pokračovat někam dál. Jako ideální se v případě běžek nabízí hřeben Grúně, kudy se vrací zimní lyžařská trasa do skiareálu Bílá.
Převážně klesající hřeben Grúně
Jízda na lyžích přes Grúň je opravdovou odměnou za celodenní trmácení v podobě mírného, přívětivého a převážně klesajícího terénu. Z holého hřebene se otevírají překrásná panoramata Malé Fatry a Lysé hory a k zastavení lákají dvě sympatická zařízení: chata Švarná Hanka a horský hotel Charbulák. A závěrečný předlouhý sjezd do osady Černá u křižovatky silnic nemá absolutně žádnou chybu.
Na Bílou, která je nejvhodnějším východiskem do Zadních hor, stačí od rozcestí silnic v osadě Černá popojít už jen dva kilometry po náspu bývalé železnice, kde bývá prošlapaná stopa.
Může se hoditJak se tam dostat Mapa Itinerář trasy |
