Bývalé dopadové plochy pod Tokem a Houpákem jsou holé a v zimě tu panují stejně drsné podmínky jako na horách. Pro nepříliš kopcovitý terén bez prudkých kopců je tato oblast vhodná i pro začátečníky nebo rodiny.
Problematické je v Brdech občasné protahování lesních cest pluhem a také soužití mezi běžkaři a pěšími turisty, kteří stopy často rozšlapávají. Zatím jediný čistě běžkařský areál Brd najdeme u Těškova, všude jinde je potřeba stopy prošlapat.
I z proto jsou Brdy ideální oblastí pro backcountry touring. Na širokých běžkách se můžete toulat cestou necestou mimo civilizaci a pozor musíte dát pouze na uzavřené armádní oblasti a místa dosud neasanovaná od vojenské munice.
Pro start celodenního výletu jsem zvolil parkoviště na okraji obce Orlov, kam zajíždí i autobusová linka z Příbrami. Výškou 650 m n. m. je to jeden z nejvýše položených nástupních bodů Brd. Výše leží například Teslíny u Padrťských rybníků, což je další z oblíbených výchozích míst.
Kdybych neměl informaci z internetu, že nahoře leží přes 40 cm sněhu, asi bych se v Orlově otočil a jel domů, na parkovišti totiž leží jen poprašek sněhu. Vyrážím tedy s lyžemi na ramenou, míjím dřevěnou sochu dobrého ducha Brd, rytíře Fabiána, a stoupám na vrchol Třemošné.
Ačkoliv Třemošná se svými 779 metry není ani zdaleka nejvyšším vrcholem Brd, patří mezi velmi oblíbené cíle. Zejména skalní výchoz zvaný Kazatelna láká svým výhledem na jih, tady máte před sebou jako na dlani celou Příbram a za dobré viditelnosti můžete spatřit Šumavu, Novohradské hory a za výjimečných podmínek prý také Alpy.
Když sem konečně od parkoviště vysupím, právě vychází slunce a prozařuje teplým světlem krajinu. Spolu s dvaceti centimetry sněhu, který tu leží, najednou vše vypadá mnohem optimističtěji.
Po středobrdské magistrále na Tok
Jakmile vyšlápnu na nedaleký hřeben Třemošné, nasazuji lyže a po modré značce kloužu k hlavnímu vrcholu. Z paseky se odtud otevírá hezký pohled k nejvyššímu vrcholu Tok, který je mým dalším cílem.
Pohled z hřebene Třemošné k západu na Tok
V brdském lese
Jedu po takzvané středobrdské magistrále, která jako přejezdová běžkotrasa spojuje na 23 kilometrech Orlov a Zaječov, přičemž překonává nejvyšší vrchol Brd, 865 metrů vysoký Tok. Jedu přes vrchol Ohrádka po hezky vyšlapané stopě sledující zelenou značku, ale na rozcestí Obecnické sedlo mě čeká nepříjemné překvapení a brdská klasika: Buršovská cesta je protažená, takže asi kilometr musím stoupat lesem podél cesty, než mohu uniknout na lesní cestu zvanou Káňská.
Parádní úsek po Káňské mě přivede na žlutou značku a dále po zelené prošlapávám stopu až k Carvánce. Na mýtině zde stojí lovecká bouda a kdysi zde stávala nejvýše položená hájovna Brdských lesů. Bylo to dokonce nejvýše celoročně obývané místo v Čechách, vyjma příhraničních hor.
Odtud je to už jen skok na nejvyšší vrchol celých Brd, 865 metrů vysoký Tok. Největší zajímavostí Toku je bezesporu bývalá dopadová plocha, kterou porůstá hustý vřes a odkud se otevírají nádherné výhledy až někam k hlavnímu městu. Na otevřených sněhových pláních fučí vítr a připadám si jako někde na hřebenech Krkonoš.
Na otevřených sněhových pláních Toku si budete připadat jako na hřebenech Krkonoš.
Kolem dopadové plochy Jordán
Po červené sjíždím k asi nejslavnější lesní cestě Brd, k Aliance. Tato cesta z osmnáctého století se vine dolů do Obecnice podél dopadové plochy a nabízí nádherné výhledy. Ale byla by škoda hned sjet dolů a nepodívat se na vrchol Houpák a k nedalekému pěchotnímu srubu, který je známý například z filmu Obecná škola.
Z vyhlídky Houpák se podle znalců otevírá jedno z nejhezčích panoramat v Brdech. Obdivovat můžete pohled na blízké brdské vrcholy i daleké výhledy severním směrem až ke Krušným horám. Pode mnou leží fotogenický pěchotní srub „Benešák“, který dobře známe z filmu Obecná škola. Z vyhlídky by se dalo sjet po cestě přímo ke srubu, ale já volím delší cestu velkým obloukem po hranici dopadové plochy Jordán.
Fotogenický pěchotní srub „Benešák“, který dobře známe z filmu Obecná škola.
V hlubokém sněhu sleduji částečně zavátou stopu na Dlouhý vrch a potom po zelené klesám nádherným březovým lesem s vyhlídkami na Houpák kolem Parmovy nádržky na rozcestí K letišti. Tady už je sněhu hodně málo, takže pokračování po středobrdské magistrále a zajížďku přes bývalé letiště k vyhlídce Jindřichova skála vypouštím a po modré stoupám zpět do „hor“.
Cestou necestou na Klobouček
Modrá značka mě přivede k rozcestí u Mariiny studánky. Doplnění pramenité vody přijde vhod, protože od rána lyžuji mimo civilizaci a všechny další prameny leží pod sněhem.
Modrá značka od rozcestí podjíždí holou dopadovou plochu Tok a pak začíná stoupat ke Kamenným schodům. Ještě že mám backcountry lyže, vynechávám stoupání a traverzuji vlevo lesem směrem, kde podle mapy tuším rozhledový vrchol Klobouček.
Hezký výhled z Kloboučku
Na otevřených sněhových pláních Toku si budete připadat jako na hřebenech Krkonoš.
Sněhu je tak akorát, takže nakonec přijíždím na zpočátku nenápadný vrcholek, z něhož se však otevírá hezký výhled východním směrem. Přímo pod vrcholem se staletým dubem padá dolů kolmá skalní stěna s několika mrazovými sruby.
Den se pomalu nachyluje, a je tedy třeba najít co nejrychlejší cestu zpět do civilizace. Z Kloboučku je nejkratší cesta do Obecnice, ale protože mám auto v Orlově, beru to zkratkou přes les a přes hřeben Třemošné téměř 30 kilometrů dlouhý okruh uzavírám.
Může se hoditStav sněhové pokrývky na vrcholu Praha: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/poboc/PR/grafy/snih-lnk.html#brdypraha |
