Vsetínské vrchy poskytují jedny z nejlepších lyžařských terénů v Beskydech v typických kulisách karpatské přírody a krajiny. Pohodlná hřebenová trasa ve víceméně konstantních nadmořských výškách okolo 800–900 m vede v délce 40 km od sedla Bumbálka až nad město Vsetín.
Výhodným nástupním místem je autobusová zastávka pod chatou Třeštík, kam se dá dostat nejlépe ranním autobusem z Rožnova pod Radhoštěm.
Přes nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů
Startovací pivo, kofolu či polévku si dnes na chatě Třeštík bohužel nedáte. Po uzavření a rekonstrukci slouží k pronájmu s vlastním vařením bez restauračního provozu.
Nezbývá proto než se vydat bez prodlení vstříc nejkrásnější beskydské hřebenovce a hned v úvodu se zahřát výstupem na kopec Vysoká (1024 m), shodou okolností nejvyšší vrch celého Hostýnsko-vsetínského pohoří.
Kopec lze sice objet hluboko spodem po lesní cestě jižním úbočím, to je však poněkud nudná záležitost a neposkytuje ani zlomek adrenalinových zážitků, které vám připraví sjezd z Vysoké. Pokud je hodně sněhu a stopa není rozbitá, netřeba se ničeho obávat.
Po překonání Vysoké následuje nejpříjemnější část hřebenovky s nejlepšími sněhovými podmínkami, terén je rovný nebo jen mírně klesá. Za rozcestím Polana, kde lze odbočit bočním hřebenem k volně přístupné dřevěné rozhledně Miloňová nad Velkými Karlovicemi, se krajina otevírá a objevují se roztroušené samoty na loukách.
Největší se nacházejí v lokalitě Benešky, které byly v letech 1920-38 geografickým středem Československa. V případě nízké sněhové pokrývky zde bohužel hrozí vyjeté koleje po traktorech a terénních automobilech, což znehodnocuje plynulé a jinak velmi pohodlné a rychlé běžkařské putování.
Mezi Beneškami a Pálenicí
Výstup na Pálenici
Podobný charakter jako Benešky má i sousední vyhlídkový vrch Pálenica, z něhož je krásně vidět hřebenovka sousedních jižně se táhnoucích Javorníků i severně položených Radhošťských Beskyd.
Valašské okénko na Kotlové
Následující delší úsek lesem završený krátkým sjezdem končí v sedle Kotlová. A tady čeká po 11 km jízdy na již mírně znaveného běžkaře milé překvapení. Ve staré dřevěné usedlosti uprostřed luk a lesů, kam se v zimě nedá dojet autem, zve k návštěvě všechny kolemjdoucí stylový bufet příznačně pojmenovaný Valašské okénko. Odolat nelze, protože krásnější a malebněji položené lidové stavení na Valašsku, navíc částečně přístupné veřejnosti, se hned tak nevidí.
V otevřeném okénku vás přivítá starší ogar bohatýrského ražení s „klobúkem“ na hlavě a poskytne jednoduché občerstvení, které potěší. Žízeň lze zahnat pivem Holba nebo Kofolou, hlad zkrotit klobáskou či tatrankou. Stálou nabídku horkých nápojů (valašský čaj, teplý čert, bačův grog a horký čagan) vypálenou do dřevěné desky doplňuje pohostinné sdělení, že „Dobře je na Kotlové“. Zvláště pak když své horké nápojové opojení prohloubíte poslechem východomoravských lidových melodií, podbarvujících zdejší zemitou folklórní atmosféru.
Sedlo Kotlová
Stavení na Kotlové patřilo léta Valašskému muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm jako rekreační chalupa, takže se přísně dbalo o zachování původního rázu. Současný majitel si provozováním bufetu přilepšuje k důchodu.
O tom, jak to tady funguje, nejlépe svědčí uvedená otevírací doba: Převážně otevíráme od 10 nebo 11 hodin, občas také od 9, ale někdy od 12 nebo od 13. Zavíráme odpoledne od 4 nebo 4:30 hodin, někdy od 3 do 3:30, ale někdy až později v 5 až v 6. Ale někdy tady nejsme vůbec, no, ale poslední dobou jsme tady skoro pořád… Kromě toho, kdy jsme někde jinde.
Soláňským hřebenem valašských umělců
Oblibu Valašského okénka na Kotlové potvrzuje množství běžek opřených o plot, přičemž většina návštěvníků sem přichází nebo přijíždí z nedalekého Soláně – známého rekreačního střediska a uměleckého symbolu valašského kraje.
Cesta z Kotlové na Soláň v délce 3,5 km začíná strmým výstupem na hřebenové louky s vyhlídkou na Radhošť, pak se zkroutí jako písmeno S a neméně strmě klesá jižním svahem až pod 800 m. Pokud není více než 30 cm sněhu, nastávají tu potíže v podobě vyčnívajících kamenů. Totéž se týká navazujícího výšlapu na soláňský hřeben. Nahoře se objevují obydlené domy a zvýšený pohyb rekreantů s lyžemi i bez nich.
Vyhlídka mezi Kotlovou a Soláněm
Galerie v přírodě a hotel Soláň
Malebné hřebene Soláně učarovaly mnoha umělcům. Více byste se o nich dozvěděli v informačním a výtvarném centru Zvonice, to však bývá přes zimu zavřené. Jedinou „zimní“ uměleckou expozicí je Galerie v přírodě – soubor dřevěných plastik připomínající sochařská sympozia konaná na Soláni. Kousek od soch stojí hospoda Čarták a na dohled také čtyřhvězdičkový horský hotel Soláň.
Běžky je nutné sundat u klikatící se silnice Velké Karlovice – Rožnov pod Radhoštěm, která v sedle Čarták překonává hřeben Vsetínských vrchů. Pokud s nimi nenasednete do autobusu, pak si je znovu nasadíte na druhé straně silnice a musíte zvýšit tempo, abyste za světla ještě někam dojeli.
Dojezd do Vsetína
Za Soláněm směrem na západ se charakter hřebenovky Vsetínských vrchů poněkud mění. Je méně frekventovaná a vede více lesem. Terén je však stále velmi příjemný. Mezi významné orientační body patří vrchol Vsacké Tanečnice (912 m), kde odbočuje trasa směrem na Rožnov, a výhledové louky Lušová, odkud je za příznivých povětrnostních podmínek vidět Hrubý Jeseník.
Hřebenovka mezi Soláněm a Vsackým Cábem
Chata Vsacký Cáb
Další větší přestávka nastává po 15 km od Soláně v turistické chatě na Vsackém Cábu. V chatě ovšem na velké zdržování není čas. Den je v zimě krátký a Vsetín, konečná této hřebenovky, je ještě poměrně daleko (13–15 km).
Z Cábu se jezdí nejčastěji po červené na Dušnou (další hospoda a v nouzi i autobus) a odtud po modré převážně klesajícím hřebenem do Vsetína. Hezčí trasa však vede z Cábu po žluté nejdříve lesem a posléze krásným otevřeným terénem, kde se střídají velmi malebná zákoutí s valašskými dřevěnicemi. Při této variantě je ovšem nutné absolvovat jeden značně exponovaný sjezd.
Může se hoditItinerář trasy: Mapy Jak se tam dostat Rožnov pod Radhoštěm leží na hlavní dopravní trase Olomouc – Žilina. |
