1. Jak moc je sex v párovém vztahu důležitý pro ženy a jak pro muže?
Pavel Turčan: „Je to hodně individuální. Obvykle ženy více dají na to, zda mají s partnerem pěkný vztah, zda si jich všímá, oceňuje je, pohladí, snaží se jim věnovat čas. Důležitější než samotný sex je pro ně proces dvoření a mazlení, u mužů to je většinou naopak, spíše by nejraději rovnou na věc a to ostatní je pro mnohé z nich ztráta času.
Neplatí to však absolutně. Na všem ve vztahu - a stejně tak na potřebě sexu - se musíme domlouvat, vše je tedy založeno na komunikaci. I když pro někoho ve vztahu není něco až tak důležité jako pro protějšek, tím, že se snaží přizpůsobit tomu druhému a domluvit se na řešení, dává rovněž najevo, že ten druhý či druhá je pro něj důležitý a významný. Není to vždy jen o frekvenci a nápaditosti v sexu, ale i o ochotě si navzájem vyjít vstříc.“
2. Podle jakých signálů lze poznat, že v sexu si po počátečním okouzlení nebudeme rozumět?
Pavel Turčan: „To je někdy trochu obtížnější a první problémy či signály, které se objeví, když počáteční okouzlení vyprchá, ještě neznamenají, že vše dopadne špatně nebo že si partneři nebudou rozumět. Opět je důležitá komunikace. Ve fázi okouzlení a zamilovanosti neřešíme problémy, protože žádné ani nevnímáme, tedy alespoň většinou. V období zamilovanosti na sebe vzhlížíme téměř jako na dokonalé lidi a chyby toho druhého si uvědomujeme, až když účinek chemie začne odeznívat. To neznamená, že jsme toho druhého přestali milovat, jenom se ta láska projevuje jinak.
Každopádně jestliže po vyprchání chemie najednou začne výrazně opadat frekvence pohlavních styků, může se jednat o první náznaky nezdaru v sexuálním porozumění. Ale naštěstí většina věcí se řešit dá, jenom to musí chtít oba partneři. Pouze jeden nestačí.“
3. Co dělat, když jeden se chce milovat častěji než druhý?
Pavel Turčan: „To je poměrně často kladená otázka. Důležité je to druhému z páru nevyčítat a nezlobit se za to na něj, že chce sex méně nebo více než vy. Nejde ani jednoznačně říct, jaká frekvence je normální. Pro někoho je normální milovat se dvakrát denně, pro někoho jednou měsíčně.
Problémem se to stává tehdy, jestliže se partneři ve frekvenci neshodují. Jiná je na počátku nebo ve fázi plánování rodiny, jiná po porodu a jiná, až děti odrostou. Důležité je toho druhého - s nižší sexuální apetencí - do ničeho netlačit. Mohlo by to vést k zablokování a v konečném důsledku k odcizování partnerů, které může někdy vyústit až v takzvaný dotekový odpor.
Na druhou stranu by partner se slabší chutí k sexu měl také umět ocenit to, že není nucen, hanoben či tlačen a měl či měla by se tomu druhému snažit občas vyhovět či pomoc k naplnění jeho touhy.
Pokud se však partneři nedokážou domluvit, není vhodné příliš dlouho čekat a odkládat řešení. Proto je v takovém případě lepší zajít buď k sexuologovi nebo psychologovi s erudicí v partnerském a rodinném poradenství, který vám pomůže situaci vyřešit ke spokojenosti vás obou.“
4. Jaký vliv na párovou sexualitu má všudypřítomná pornografie?
Pavel Turčan: „Mnoho lidí obviňuje pornografii z negativního, až destruktivního vlivu na vztah. Pornografie za to ale nemůže. Záleží na tom, kolik času a jakou roli hraje v životě a v sexualitě konkrétního člověka.
Významnější je většinou pro muže, kdy vizuální a zvukové podněty více podporují sexuální vzrušení a prožitek. To, že se muž občas podívá na porno, ještě neznamená, že se mu partnerka nelíbí nebo že má chuť být své partnerce nevěrný.
Mít sexuální přání, touhy a fantazie není nic, za co bychom se měli stydět. Naopak. I ti, co vám budou tvrdit, že jich se to netýká, je mají a někdy možná i mnohem více. A nejideálnější je, když se oba partneři dokážou o svých fantaziích i bez výčitek bavit.
Je normální, že po určité době dochází ve vztahu k určitému poklesu párových sexuálních aktivit a stejný podnět není stejně vzrušivý po deseti letech jako na počátku vztahu. V tomto případě může pornografie hrát i pozitivní roli, kdy podporuje vzrušivost a fantazie.
Pro ženy je zase častěji vzrušivější číst erotické romány nebo se dívat na erotické filmy, samotný obraz probíhajícího sexu není pro jejich vzrušení většinou tolik významný. Mají také své erotické představy a fantazie a tím podněcují svou sexuální vzrušivost a touhu.
Pornografie může mít samozřejmě i škodlivý vliv, hlavně pokud se jeden z partnerů - častěji muž - více věnuje masturbaci u počítače než komunikaci a sexu se svou partnerkou, protože počítač po něm nic nechce a nemusí se s ním na ničem dohadovat. Nebo pokud se někdo stane na pornografii závislý. Ale je to stejné jako s alkoholem. Jestliže si na zpříjemnění večera dáme sklenku nebo dvě dobrého vína nebo panáčka rumu či něčeho jiného podle chuti, určitě v tom většina z nás nevidí nic špatného, nic, co by vztahu škodilo. V případě, kdy to ale nekončí jenom takto a u jednoho či u obou se vyvine závislost na alkoholu se všemi negativy, pak se na věc taky díváme jinak.
Pornografii jako takovou já osobně tedy neodsuzuji. Může být dokonce i inspirativní a může přispět k oživení v partnerské sexualitě, třeba i odkoukáním nějaké nové polohy či jiné sexuální praktiky.“
5. Co dělat, když jeden z partnerů o sex vůbec nestojí?
Pavel Turčan: „V první řadě je nutné zjistit, jestli druhý nestojí pouze o sex s vámi nebo o sex obecně. To však většinou nezjistíte doma špehováním. Vhodná je opět návštěva odborníka, sexuologa nebo psychologa z partnerské či rodinné poradny.
Někdy se může opravdu jednat o takzvanou asexualitu, tedy obecný nezájem o sex. Ale pokud bychom někoho měli označit za asexuála, musí mít opravdu nezájem o sex obecně, nikoliv jen o sex s jinou osobou, ale i sám se sebou.
Za asexuála tedy nelze označit člověka, který sice nemá sex s nikým a ani jej mít nechce, ale pravidelně masturbuje. Pokud je to stav, který se vyvinul z předchozího „normálního fungování“, mělo by vyšetření být zaměřeno na vztahové či osobní problémy, jak psychologické, tak zdravotní či jiné, stres - práce, vztah, zdraví, finance, a podobě. Odborník prověří erotické fantazie a představy člověka s nezájmem o sex - mohlo by se totiž jednat například i o jistou formu parafilie neboli deviace, za kterou se dotyčný, nebo dotyčná, stydí a bojí se výsměchu.
Stejně důležité je i vyšetření laboratorní a somatické, mimo jiné například vyšetření hormonálních hladin. Nejčastěji mají na nízký zájem o sex vliv hormony štítné žlázy, zvýšená hladina prolaktinu a pokles hladiny testosteronu.
I ženy mají v sobě mužské hormony, stejně jako muži ty ženské, jen jejich normální rozmezí je u každého pohlaví jiné. Testosteron působí trochu jako motor pro sexuální touhu u obou pohlaví. Proto tedy i ženy mohou trpět jeho nedostatkem a u žen s nízkým zájmem o sex by měl být vyšetřen.
Někdy může být nezájem o sex vedlejší produkt něčeho jiného, u žen může být způsoben častěji nějakým nepříjemným sexuálním zážitkem, nebo se vyvine u mužů s poruchou erekce či jinou sexuální dysfunkcí. V tomto případě se ani tak nejedná o nechuť k sexu, jako spíše vyhýbání se mu kvůli nepříjemným pocitům. Vyřešením příčiny se většinou i zájem o sex upraví.“
Téma žárlivost: příští týden 3. 10. odpoví psycholožka Jana ŠmolkováKaždou středu nabízíme odpovědi odborníků na pět otázek na vztahové téma, které často probíráme s přáteli i v partnerských poradnách. |
