RECENZE: Dokumentu Whitney ubližuje přešlapování kolem drog

Premiéra dokumentu Whitney vyvolala v Cannes senzaci tvrzením, že hvězdu zneužívala v dětství její teta. Ale ať ve filmu, který vešel do našich kin, říká o Whitney Houston kdokoli cokoli, nejsilnější je stále její zpěv.

Právě ve čtvrtek by slavila pětapadesáté narozeniny - kdyby ji 11. února 2012 nenašli mrtvou. Srdeční selhání v kombinaci s užíváním kokainu neznamenalo nic, co by se o drogově závislé ikoně pop music nešuškalo, přesto pozornost láká i „oficiální“ dokument posvěcený rodinou včetně zpěvaččiny matky. Ač režisér Kevin Macdonald zpovídal poctivě snad každého z hrdinčiny blízkosti a všichni dobře formulují, zní to naučeně; plno otázek zůstává nadále bez odpovědi.

Podle bratra byla drzá, prostořeká a věčně rozezpívaná, podle švagrové „tiché, hodné dítě“. Rodina se prodrala do střední třídy včetně domu s bazénem a matka, jíž sólová kariéra nevyšla a která později zavinila rozvod kvůli svým pletkám s duchovním, vlastní ambice promítla do tvrdého tréninku dcery, „aby nebyla ta hloupá z ulice“. V dojemné scéně jí velkorysou lstí dokonce umožní záskok v klubu.

Nespornou výhodou dokumentu jsou bohaté archivy včetně prvního vystoupení tehdy devatenáctileté modelky v televizi. A již tehdy platilo, že jí stačilo pár tónů, aby publikum očarovala. Důvtipně sestřihaný vzestup s žebříčky hitů, dobovými reklamami a světovou politikou vede k chvílím, kdy se fasáda začne drolit. „Její nejlepší kamarádka? Úplná nula,“ obviňují se navzájem z příživnictví. Dojde i na bouřlivý vztah s „černochem z ghetta, od jakých ji máma odháněla“ a smutný příběh jejich přehlížené dcerky.

Whitney

65 %

Velká Británie / USA, 2018, 120 min

Režie: Kevin Macdonald

Scénář: Kevin Macdonald

Hrají: Whitney Houstonová, Kevin Costner, Ellen White, L.A. Reid, Gary Houston

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.3

Jen dva prvky filmu ubližují. Jednak věčné zdůrazňování rasové otázky, již nejlépe vystihl zpěvaččin partner z Osobního strážce Kevin Costner: „Já viděl jen krásnou dívku a skvělou zpěvačku, která je náhodou černoška.“ Jednak přešlapování kolem drog, kdy ztrácela hlas, rušila koncerty a marně opakovala odvykací léčby: z ohleduplnosti laických psychoanalýz „útěků před démony“ se vymyká jediné věcné svědectví: „Líbilo se jí to.“

Poslední záběry trosek bývalé divy, z jejíhož koncertu diváci prchají, jsou opravdu drsné, ale film má milosrdnou moc: vždy znovu nechá Whitney Houston zpívat.