RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem
Vyprodaná O2 arena, pro mnoho tuzemských hudebníků nedostižná meta, není pro Jaromíra Nohavicu žádná zvláštní míra. Největší tuzemskou halu před čtyřmi roky zaplnil dvakrát po sobě. Přesto byl čtvrteční Nohavicův pražský koncert jedinečný a obdivuhodný – z úplně jiného důvodu.
Jen málokdo si může dovolit uspořádat vystoupení k nové desce, která však ještě nejméně dva týdny nebude k dostání. A ani velké světové kapely si dnes většinou nedovolí na turné zařadit víc než takové dvě až čtyři novinky.
Jaromír NohavicaMísto konání: O2 arena, Praha 19. října 2017 |
Podle tohoto mustru by O2 arenou měl znít hlavně Darmoděj (jehož Nohavica nezařadil vůbec) nebo Kometa, na niž došlo až v přídavku. Ale to ne. Nemalou část koncertu tvořily písně nedávné či dokonce úplné novinky z alba Poruba. Byť tedy většinu z nich už mohlo publikum tu a tam slyšet, třeba na nedělním vystoupení v pražském Lucerna Music Baru, tak jsou to písně většině z těch tisícovek lidí v hale vlastně neznámé. Znovu zdůrazněme, že nová deska vyjde až 10. listopadu. A to chce kus odvahy, absolutně neozkoušený materiál naservírovat patnácti tisícům fandů.
Jenže ono to fungovalo. Převážně proto, že písničkář i z nové desky zařadil směs songů, jakou jeho příznivci milují. Mezi novými i starými peckami se střídaly lidové řachandy, kde se pro sprosté slovo nejde daleko, s písněmi nostalgickými i hlubokými, jako jsou hit Jizva na rtu, temný a baskytarou podepřený povzdech Já si to pamatuju anebo z novinek Sako ze sametu či Napořád, Nohavicovými slovy „nejmilostnější z milostných písní“.
Některé písně jako novinku Empire State nebo Petěrburg neskutečně obohatily bicí Pavla Plánky a jen se ukázalo, jak to Nohavicově hudbě sluší, když ji doprovází kapela. Jindy si zase v aranžích vystačili jen s pravidelným rytmem basového bubnu, třeba v osudové Danse macabre, ale taky v rozjeté písni Ostravo. To je pro změnu důkaz toho, jak šikovně jde využít jediný nástroj mnoha způsoby.
No a nakonec songu Mikymauz udával rytmus jen metronom, a to byla velká síla! Tady je potřeba učinit poznámku: v neděli v Lucerně hrál Nohavica tuto píseň v úpravě, kde každou dobu udával právě Plánka. Využít strojově odosobněný metronom, na který ještě běžel celou dobu záběr na velkých obrazovkách po straně pódia, byl geniální krok, který dokonale podtrhl i vyznění textu. Velká škola aranže ve třech minutách.
Jaromír Nohavica hraje v O2 areně „protestsong“ Hanba sláva
V písni Hanba sláva, kterou Nohavica označil za „skutečný protestsong“, nechal půl haly hrozit „hanba“ a druhou půlku provolávat „sláva“, na což se publikum nadšeně chytlo. Zazněl i jazzový standard přetextovaný do songu o bolavých zádech nebo rozkošná píseň Kopaná. Z hitů na závěr potom Dokud se zpívá nebo Hlídač krav.
Stejně jako před čtyřmi lety Nohavica prokázal, že dovede v chladné hokejové hale navodit atmosféru takřka klubovou. Ačkoliv přímé srovnání se skutečně komorním koncertem, který odehrál v centru metropole jen o čtyři dny dříve, ukazuje, že v onom malém prostoru Lucerna Music Baru a takříkajíc „na stojáka“ je ta sounáležitost přece jen větší. Patří k tomu i skutečnost, že publikum si zpívá texty, které zná, skoro po celou dobu a ne až ke konci jako v O2 areně na tribunách.
Na atmosféře se kladně podepsala výborná výprava. Úplně jednoduchá scéna absolutně bez kulis a rekvizit a do toho světla na míru přizpůsobená podobě té které písně udělají hodně.
I zvuk byl na poměry místa solidní, ač občas se zpěv ztrácel. Což tedy obzvlášť zamrzelo, když zpěvák ohlásil píseň Himaláje oslavující krásy rodného jazyka a pak bylo rozumět každému pátému slovu a divák rýmy spíš tušil.
Ale jinak šlo o dvouhodinový dechberoucí zážitek, jaké jsou vzácné. Nohavica je prostě ve formě. A podle písně Poruba, již zazpíval a zarapoval na halfplayback premiérově jako poslední přídavek, bude nové album taky pecka. A místy „ozajstný hip hop“.
Jaromír Nohavica – Poruba
Tipy z televizního programu
Recenze: Nechte ho jít 55 %, Já, padouch 2 70 %, Dunkerk 80 %, Volání divočiny 50 %, Gump - pes, který naučil lidi žít 60 %, Ex Machina 70 %, Trojúhelník smutku 75 %, Batman 85 %, Bumblebee 60 %, Rakeťák 50 %, Duna 65 %, Sedm statečných 55 %, Dej mi své jméno 70 %, Muži, kteří nenávidí ženy 80 %, Návrh 60 %, Duna: Část druhá 90 %, Trojí život 60 %, Věra Plívová-Šimková 75 %
Klíčová slova: Všechnopárty, Petr Kostka, Mezinárodní den dětí
Seriály: Stíny v mlze, Jedna rodina, Iveta
Odpusťte mi to, maestro! Suchý se noblesně loučil se zesnulým Harapesem
Veřejnost a kolegové se v historické budově naší první scény rozloučili s emeritním sólistou a...
Členy skupiny ABBA vyznamenal švédský král. Dostali rytířský řád
Všichni čtyři členové legendární švédské popové kapely ABBA, kteří se spolu na veřejnosti objevují...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
Měli jsme ze sebe respekt, říkají Krobot a Šoposká. V divadle mají vyprodáno
Rozstřel Nebýt kapitánky Fáberové a kapitána Dítěte ze seriálu Oktopus, možná by Mariku Šoposkou a Miroslava...
Mohla jsem toho zahrát víc. Vránová o Pyšné princezně i facce režisérovi
Premium Hereckou kariéru si vybrala jako útěk z neutěšené reality vlastního života a smutného dětství....
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
Předělávky pohádek? Na Jasněnku si netroufnou, doufá Lucie Vondráčková
Premium Princezna na hrášku, která vstupuje do českých kin koncem května, není zdaleka první a nejspíš ani...
Žirafa, co se topí v louži – i takový může být Kafka!
Franz Kafka a Nicolas Mahler – co mají spisovatel globálního formátu a komiksový kreslíř a...
Neo s baskytarou, Koller naposledy s Lucií. Přichází čas hudebních festivalů
Premium Léto se blíží, milovníci hudebního povyražení pod širým nebem pomalu balí spacáky, stany, případně...
RECENZE: Škoda, že Libuše není symfonie. Na Pražském jaru by zazářila
Pražské jaro uvedlo k letošnímu 200. výročí narození Bedřicha Smetany dvakrát jeho Libuši v...
Češi mají v kriminálce radši logiku, Slováci emoce, říká režisér Bebjak
Premium Zaskočil z Bratislavy do Prahy, aby pomohl s natáčením televizní kriminálky. Po pár letech uchvátil...