Tsunami se objevuje čtyři roky po předchozí desce a Divokej Bill s ní najel na retro trend – poprvé vychází také na vinylu. Muzikanti se shodují, že je to milník, protože na gramofonu si svoji hudbu ještě nikdy nepouštěli. „Pořád se říká, jak je to skvělé, tak jsem zvědavý,“ zaznívá.
Divokej Bill dřív natáčel s producentem Milanem Cimfem, nyní už podruhé sáhl po „tom druhém chlapíkovi ze studia Sono“ Pavlu Karlíkovi. „Pavel dělá takový čistší zvuk. Některým skladbám to prospěje, některé by Milan určitě udělal punkovější,“ uvažuje frontman Václav Bláha, ale zároveň dodává, že dřív byla Cimfeho funkce spíš zvukový technik. „Až poslední dobou jsme měli pocit, že se motáme v kruhu a potřebujeme někoho zvenčí, kdo to rozsekne.“
Má tedy u Billů producent pravomoc rozhodovat, nebo slouží jen jako „poradní orgán“? „On většinou něco udělá, když tam nejsme, my si poslechneme výsledek a vysvětlí nám, že je to tak mnohem lepší,“ směje se zpěvák Štěpán Karbulka. „U nás většinou rozhoduje čas,“ dodává Bláha. „Kdybychom neměli daný termín, tak pořád točíme naši druhou desku. Pořád bychom měli nápady!“
Nejvíc času prý zabere vybrat, co do finální podoby nahrávky nepustit. Cílem je totiž přímočará písnička. „Nemá tam být nic navíc, ale každý do nahrávky něco napere a dvě třetiny tam nakonec nejsou. Povypínali jsme ‚miliardu‘ už nahraných stop,“ říká Bláha. „Kdyby každý lpěl na svých kouscích, nedalo by se to uposlouchat,“ míní houslista Adam Karlík.
Sedm z dvanácti
Turné k albu Tsunami odstartuje ve čtvrtek 25. května v Plzni, čítá celkem třiadvacet zastávek napříč republikou a kapela ho zakončí 2. září v domovských Úvalech. A slibuje na něm přehrát více než polovinu nové desky, což je vzhledem k lásce fanoušků ke starým hitům poměrně odvážné rozhodnutí. „Nebojíme se, protože čtyři pecky jsme hráli už loni na koncertech, a myslím si, že i díky tomu dopadly na desce nejlíp. Byly zažité a dostaly pořádný švunk,“ říká Bláha.
Hudebníci ovšem zkušenost odžitou s oblíbeností či neoblíbeností novinek nepopírají, proto hodlají těch sedm aktuálních písní ve dvouhodinovém koncertu, a tedy asi třech desítkách skladeb, dostatečně rozprostřít. „Víme, že nové písničky fungují až tak za dva roky. Tedy, dá-li bůh. Někdy se nechytnou vůbec, tak jdou z playlistu pryč,“ dodává Bláha.
