Není divu, vařit se Ludwig naučil od maminky v chalupě na horách a profesionálně se v kuchyni pohybuje čtyřicet let. Za vrchol své kariéry považuje, když vařil několik let pro firmu Swarovski na jachtě v Monaku.
V Rakousku prý byla jeho kuchyně vyhledávaná. Pohlreichovi prozradí, co od něj měl nejraději Hugh Grant, Arnold Schwarzenegger či Niki Lauda. Detaily si nechává pro sebe, fotky nemá. „Každý správný kuchař má hájit soukromí svých hostů,“ souhlasí šéf, který před kolegou smeká profesně i lidsky.
Tento mistr svého oboru byl totiž ochoten veškeré svoje zázemí v Rakousku opustit a svůj podnik prodat, když jej moravská rodina jeho ženy Jany potřebovala doma. Janin táta totiž vážně onemocněl a maminka situaci sama nezvládala.
Tatínek na podzim zemřel, ale Jana je ráda, že může být mamince oporou a s manželem by ji nenechali samotnou. A Ludwig? Ten si pochvaluje maminčiny domácí buchty s povidly.
Dobrá a poctivá domácí kuchyně se totiž pozná všude na světě, takže není důvod, aby si nenašla svoje hosty i ta rakouská u nás, myslí si šéf. Dost dobře nechápe, proč by Ludwigova kuchyně neměla chutnat lidem v Hodoníně.
Westy si svoje hosty určitě najde, ale jednoduché to mít nebude
Tato šéfova mise do Hodonína, kterou Prima odvysílala v pondělí večer, byla velmi atypická. Pohlreich totiž potkal kolegu, od kterého se mohl učit.
Malá rodinná restaurace, ve které je manžel pánem v kuchyni, manželka na place, a k ruce mají jen dvě pomocnice, jen potřebovala pomoci s orientací v novém prostředí, rozdílném od toho rakouského. Restaurací vyloženě rodinného typu s domáckým prostředím je u nás zatím pomálu. A chtělo to trochu reklamy, kterou Pohlreich zařídil v místních médiích i na radnici.
Svůj podnik zvaný Westy si Jana a Ludwig totiž otevřeli v provozovně, kde bývala studentská hospůdka, a oni nabízejí domácí kuchyni. A většinou jen přes oběd. Jídelní lístek, ve kterém původně byla na prvním místě němčina a teprve pod ní kolikrát ne úplně správný český překlad, místní asi také hned nenadchl. Nicméně to majitelé na šéfovo upozornění hned napravili.
Oba jsou evidentně bojovníci a jen tak se nevzdávají, za svou kuchyní i konceptem si stojí. Jde jen o to, aby si je našli hosté, kterým to tak vyhovuje. Stejně jako chuť tyrolských knedlíků či jiné úpravy tradičních polévek, masa i omáček. A že hosté srovnávají a nikdo se nikdy nezavděčí každému, je evidentní i z diskuze na profilu jejich podniku Westy.
Tyroláka nepředěláš, což je jedině dobře
Ludwig pro svoji ženu udělá cokoliv, nicméně Hodoníňák z něj nikdy nebude, takže souhlasí, aby podniku šéfovala. „Tyrolák, to je mentalita, rozumíte? Je to moje vlast, i když jsem teď doma tady. Ale pořád budu Tyrolák,“ vysvětluje Pohlreichovi s odzbrojujícím srdečným úsměvem. A pokud vám během vysílání pořadu neunikne, jaké umí řízky, vůbec mu to nebudete mít za zlé.
Šéf se učí vídeňské trhance. Moc mu to napoprvé nejde.
Podobně je Pohlreich přesvědčen, že „když stvořitel vymýšlel, jak má vypadat knedlík, tak to vypadalo takhle“. A má na mysli lehký knedlík, jaký se naučil během natáčení právě od Ludwiga. Podobně jako lehké trhance.
„Všude dělám chytrýho, každýmu nadávám, že to dělá blbě, a tady si to nedovolím,“ říká šéf, který dává Ludwiga za příklad tradiční kuchyně, jejíž mistři u nás vymřeli, aniž by své umění předali dál. Prostě za šéfa je takhle autentická domácí kuchyně na tři hvězdy. A rád by ji sám uměl.
