Jeden z nejbizarnějších dílů v historii Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem odvysílala Prima v pondělí večer. Ne že by neřešil, co v motorestu Ušák dostávají hosté na talíř. Pohledů do kuchyně a na hromady strouhaného sýra si divák užil dost a dost. Jen není snadné soustředit se právě na ni.
Ušák je rodinný podnik a srdeční záležitost Ericha Szymaniece, bývalého majitele pražské restaurace U Holubů i jednoho nočního klubu, který teď šéfuje rodinnému motorestu a s manželkou tu vychovávají malého syna.
Když se vrátil z kriminálu (odseděl si pár let po zátahu policie u Holubů v roce 1995, při kterém zatkli přes 200 lidí, viz zde), měl jasno v tom, že se tam už nikdy nevrátí. Otevřeně přiznává, že v bordelu sice snadno vyděláte peníze, ale riskujete svobodu. V hospodě jsou peníze vydřené, ale živíte se poctivě. Ví, o čem mluví, vyzkoušel si obojí.
Jak se v motorestu Ušák natáčelo Pohlreichovi?„V tomhle motorestu jsme se skutečně nenudili. Pro mě byl Erich prototyp chlapa staré školy, který mám rád. Chlap, který se na nic nevymlouvá, je akční a má přes veškerou kontroverzi, kterou může pro někoho představovat, obrovský srdce. Stará se o dítě, manželku, příbuzné i kamaráda,“ vzpomíná Zdeněk Pohlreich na natáčení z konce loňského léta nedaleko Prunéřova. V čem se mírumilovný šéf s majitelem Ušáka rozcházel, byl jeho nesmlouvavý postoj k muslimům. Ty v Erichově motorestu odmítají obsloužit, což si přestrojený šéf vyzkouší na vlastní kůži. Což je mu hodně nepříjemné.   „Navzdory hysterické politické korektnosti je třeba si připustit, že tu žijí i takovýhle lidi, kterých není zrovna málo, s úplně stejným právem na vlastní názory, ať se nám to líbí, nebo ne. Udělal na své hospodě neskutečný kus obdivuhodné práce v minimálním čase, a to je to, co se počítá,“ vzpomíná Zdeněk Pohlreich na Ericha a svou podzimní misi v jeho podniku. |
V motorestu na dohled od komínů prunéřovské elektrárny - vybudovaný v objektu bývalé ubytovny polských dělníků - se nadřel vlastníma rukama. A zaměstnává tu celou rodinu včetně postiženého švagra a jeho přítelkyně.
Nic mu není zatěžko, s ničím nemá problém, jakékoliv změny mu šéf navrhne, do všeho jde hned a po hlavě. Netají se svými extrémně vyhraněnými názory na současný svět s tím, že pro budoucnost malého syna udělá cokoliv. Chová a střílí pro něj například holuby, aby mu přilepšil na jídelníčku, protože má syn bezlepkovou dietu.
Erichovy extrémní názory ale šéf neřeší. Je tu proto, aby mu pomohl udělat z Ušáka podnik s vyhlášenou kuchyní, který jednou předá svému synovi.
Raději mu poradí, že holubům je lepší zakroutit krkem, aby barva jejich masa zůstala krásně červená, a v kuchyni mu předvede jejich rychlou a šetrnou přípravu. Stejně jako navrhne a kuchaře naučí pár dalších receptů, které by mohly řidičům v severočeském motorestu zachutnat.
Šance tu je, protože základ kuchyně Ušáka je domácí a poctivý, všude mají čisto a práce se nebojí. K zaměstnancům se tu - zdá se - chovají také slušně. To je základ, aby je práce bavila a bylo to na výsledku - tedy na talíři - znát. Koneckonců zde Zdeněk odkouká, jak dělají domácí bramborové knedlíky, na což je Erich neskonale pyšný.
Pohlreichova mise v severočeském motorestu Ušák jako nezapomenutelný díl Ano, šéfe!
Po návratu po několika týdnech Zdeňka z motorestu nejprve vyhodí, protože usedne ke stolu se zahalenou hlavou, aby Ericha vyprovokoval. Což se podaří a šéf si k tomu řekne své. On své hosty takto nekádruje. Nicméně posléze si kuchyně motorestu Ušák jeho pochvalu zaslouží. Jen by byl šéf raději, kdyby tu nakrmili, napojili a nabídli sprchu každému okolo jedoucímu řidiči bez ohledu na vyznání.
