Kafkův intenzivní zájem o ženy, který byl v kontrastu s jeho současnou averzí k fyzickému kontaktu, fascinuje podle britského Guardianu čtenáře a historiky po dekády. Určitou odpověď na tento rozpor prý nyní našel německý spisovatel Reiner Stach, který se pražským spisovatelem zabývá dlouhodobě a má přístup k jeho deníkům i deníkům jeho nejbližších.
Stach totiž vidí Kafkovu nenaplněnou sexuální tenzi jinde než v potlačované homosexualitě či úplné asexualitě, jak se často spekulovalo. Ostatně Kafkovy známosti se ženami jsou zdokumentovány dostatečně. Spisovatelův vztah k sexu byl však přinejmenším nezvyklý. Naznačuje to třeba původní rukopis k jeho dílu Zámek: Kafka zde děj celou dobu popisuje v ich-formě, aby při sexuální scéně náhle přešel do třetí osoby. „Popisuje sex jako jakýsi proces odcizení,“ uvažuje Stach.
Snaha vyhnout se fyzickému kontaktu se ženami má však prý mnohem prozaičtější důvod: Kafka se stejně jako jeho současníci jednoduše bál pohlavních chorob. Případně nežádoucího těhotenství.
Stach se totiž při práci na třetí části svého díla věnovaného Kafkovi dostal k soukromým poznámkám Maxe Broda z let 1909 až 1911, kde se Kafkův přítel možných důsledků sexu doslova hluboce obával.
„Neuvěřitelné. Max Brod byl známý proutník, sukničkář, který neustále uvažoval o ideálu ženy, o ženě, která je spasitelem muže. Ale když si přečtete tyto poznámky, nenajdete nic než strach. Strach z nechtěného těhotenství, ze syfilidy a z dalších pohlavních chorob. Na každé stránce. Úplně to překrylo veškeré jeho další zájmy,“ popisuje německý autor.
„Představa neurotického Kafky vedle zcela zdravého Broda je tak přežitá,“ dodává Stach a upozorňuje, že pro měšťáky v Čechách začátku 20. století bylo typické upřednostňovat hygienu před svými touhami. Sexuální zdrženlivost té doby prý neměla co dělat s náboženstvím či morálkou, šlo prostě čistě o hrozící zdravotní či rodinné problémy.
