Vidím, že jste jeden z mála lidí, co si ještě velmi náruživě vychutnávají klasické cigarety. Cítíte se jako outsider?
To ne, ale je pravda, že jsme vytlačovaní, přestože spousta lidí – mužů i žen – má tabák pořád ráda.
Ale stále ten tlak není takový, abyste měl potřebu s tím seknout. Nebo si chcete jen ponechat nějakou únosnou míru neřesti?
Teď se snažím jen udržovat míru, ale jednou bych s tím rád zatočil, až na to přijde. Zatím ten pravý čas nenastal. Jasně, že mě to štve, ale zároveň mi to hrozně chutná. A taky to mám spojené s prací. Kouření mi pomáhá při přemýšlení, soustředění, učení, což je přesně to, co moje práce vyžaduje. Zapálím si mezi záběry nebo čtením scénáře a přemýšlím, jak to pak budu dělat. Všichni máme nějaké berličky. Někdo cigára, jiný čokoládu nebo žvýkačky. Nezávislý člověk podle mě neexistuje.
Dřív jsem dokázal prochlastat týden a den se z toho dával dohromady. Dneska si dám po koncertě s kapelou pár piv s kámoši a léčím se z toho tři dny.
