Z reklamního předmětu za dolar se doslova přes noc stal módní hit. V roce 1966 přišla firma American Scott Paper Company s nápadem, který měl podpořit odbyt papírenského zboží. Z celulózy (materiál Dura-Weave byl patentován v roce 1958) nechala ušít jednoduché minišaty. Stály dolar, a když si je zákaznice koupila, získala k nim slevové kupony na nákup dalšího zboží. Marketingový tah měl ohromný ohlas, za rok firma prodala 500 000 kusů papírových šatů.
Nebylo to poprvé, kdy někdo použil papír jako oděvní materiál. V Japonsku se z něj už ve v 12. a později také v 17. až 19. století zhotovovaly náročné a nákladné oděvy, v Evropě se v devatenáctém století používal na maškarní kostýmy. Ale šaty za dolar? Ty si mohl dovolit každý. Minimalistický áčkový střih a inovativní materiál rezonoval s futuristickým duchem doby. Dobře se na něm vyjímaly tehdy módní grafické, op-artové a psychedelické vzory.
Navíc okamžitě nastoupili další výrobci, kteří vylepšili složení. K celulóze přidali syntetické příměsi, takže šaty měly delší trvanlivost a daly se i prát. Americká firma Mars Manufacturing Company přišla vedle široké nabídky denních minišatů i s večerními a společenskými modely a za dvacet dolarů prodávala dokonce papírové svatebky na jedno použití.
Papírové šaty Scott Paper Company (1966)
Papírové šaty americké firmy Mars (1967)
Papírové šaty Andyho Warhola (60. léta)
Od Papitexu po bikiny z papíru
Novinka se rychle ujala i za oceánem. Papírové šaty musela mít každá žena. Zahanbit se nedali ani výzkumníci v tehdejším Československu. Národní podnik Vigona Svitavy vyvinul a v roce 1969 uvedl na trh „papírové“ šaty Papitex. Jak se uvádí v originálním dobovém letáku, který k nim byl přiložen, šlo o „nový druh výrobku zhotovený z textilních vláken chemicky propojených“.
Autorkou šatů z netkané textilie byla návrhářka Vigony Mirka Kučerová a byly k mání v tehdy módních vzorech a barvách, které se tiskly v královédvorské Tibě. Daly se ručně prát a žehlit. Délka se upravovala zastřižením a podlepením lepicí páskou.
Papírové šaty Papitex a letáček s informacemi o tom, jak je používat (1969)
Boom papírových šatů trval dva roky, v roce 1968 se přestaly vyrábět. Přece jen měly příliš mnoho nevýhod: byly poměrně neforemné, nepohodlné, vydržely jen několik praní, barvy se rychle stíraly. Papír ale ještě v konfekci nějakou dobu vládl – šaty vystřídaly papírové kalhotky, bikiny na dvě tři použití, pláště do deště či pánské bundy.
Začátkem 70. let papírová konfekční horečka definitivně skončila. Papír se sice jako náhražka textilu využíval dál, například téměř vytlačil látkové kapesníky, pleny a utěrky, ale jako oděvní materiál se objevoval spíše sporadicky.
Papírové kalhotky, Velká Británie, kolem r. 1970
„Papírová“ bunda italské výroby, kolem r. 1970
Skládačky a vystřihovánky
Ovšem módní návrháři rádi sahají k netradičním materiálům a papír si o kreativní využití říká. A tak čas od času zazáří na módních molech, i když už nejde o „obyčejnou“ celulózu. Japonská návrhářka Rei Kawakubo se v roce 1992 inspirovala mnohasetletou japonskou tradicí a pro svou značku Comme des Garçons navrhla kolekci šatů z papíru vystřihovaného do vzorů vozových kol (gošoguruma) a javorových listů (momidži), které evokují u nás známou hru s vystřihováním skládaných ubrousků. „Papír“ byl ve skutečnosti vyrobený z celulózy, polyesteru a viskózového hedvábí.
Německou návrhářku Jule Waibelovou uchvátily japonské papírové skládanky origami. Její modely jsou střiženy a poskládány tak, že se plasticky roztahují kolem těla jako harmonika. Jule využívá různé materiály: jedním z nich je i u nás známý Tyvek. Jde o lehkou, voděodolnou netkanou textilii, která vzhledem připomíná papír, ale je velmi odolná proti roztržení. Okraje není třeba nijak oblepovat, upravovat, netřepí se ani netrhají.
Vystřihované papírové šaty japonské návrhářky Rei Kawakubo (1992)
Detail modelu německé návrhářky Jule Waibelové
Tyvek, který se mimo jiné používá k výrobě outdoorových doplňků, je nadýchaný, šustivý, lehký, drží tvar v prostoru. Je efektní, navíc odolný a snadno udržovatelný. Kostýmní výtvarnici Kateřinu Štefkovou svými vlastnostmi zaujal natolik, že z něj navrhla dobové dámské róby k opeře Andrea Chénier, kterou letos v květnu v režii Michala Dočekala uvedlo Národní divadlo.
Kateřinu Štefkovou papír fascinuje, ve své tvorbě k němu nesáhla poprvé. Na loňském Pražském Quadriennale oblékly spolu s Terezou Hrzánovou mladé dívky do romantických papírových modelů, které doplnily mimo jiné i věnci ze skládaných papírových ubrousků.
Kostým Kateřiny Štefkové pro inscenaci opery Andrea Chénier
Papírový model Kateřiny Štefkové a Terezy Hrzánové pro Pražské Quadriennale 2015
Japonsko v Praze i toskánská výroba
Materiál s vlastnostmi a vzhledem papíru zaujal také čerstvou absolventku UPMRUM v Praze Kateřinu Plamitzerovou. Letos v září představila na Mercedes-Benz Prague Fashion Week svou kolekci Nihon Lobendau, která byla zároveň její diplomovou prací. Vzdušné a do prostoru rozmáchlé modely jsou inspirované japonskými animovanými filmy a duchem nejsevernější české obce Lobendava. Efektní materiál je polyester s hedvábnou úpravou a vyrobila jej firma Jakob Schlaepfer ze švýcarského St. Gallenu.
Comeback ovšem prožívá i skutečný papír, tedy celulóza. Například kabely značky Uashmama se vyrábějí tradiční řemeslnou metodou v jedné manufaktuře v Toskánsku. Materiál tvoří z 98 procent celulóza a z 2 až 3 procent latex. Inovovaný papír se dá prát i žehlit, je odolný a má velkou nosnost. Navíc splňuje všechny požadavky moderního ekologického výrobku; celulóza pochází z přírodního dřevěného odpadu, takže na ni nepadl jediný strom, a produkty z ní jsou plně recyklovatelné.
Kateřina Plamitzerová, kolekce jaro - léto 2017
Kateřina Plamitzerová, kolekce jaro - léto 2017
Taška Uashmama z recyklovatelného papíru
