Víte, čeho se podle bonmotu Miroslava Kalouska bojí voliči SPD víc než diktátu Bruselu?
Ne.
Diktátu z češtiny. Boj proti diktátu Bruselu je teď jedno z hlavních hesel uskupení Stačilo!, platí to i pro vaše příznivce?
Uznávám, že diktát je silné slovo, ale vlastně to tak je. Když se podíváte, co se stalo s Green Dealem, s migračním paktem, na to, co se chystá v řadě dalších oblastí… Zvlášť v posledních pěti letech se ani ne tak oficiálními nařízeními a směrnicemi, ale všemi dalšími akty, které k tomu vznikají a má je v rukou Evropská komise, situace významně zhoršila. I zástupci průmyslu říkají, že to nejsou schopni přežít. A vy do toho nemáte šanci zasáhnout. Za mě je to tedy konstatování: Pojďme se vrátit zpět, nechme rozhodovat suverénní státy a nenechme si diktovat. Třeba dostavbu jednoho bloku Dukovan nám sice Komise milostivě schválí, ale s tak nevýhodnými podmínkami, že je vlastně otázka, zda to vůbec budeme schopni realizovat.
Rozhovory s volebními lídry |
K Bruselu se ještě vrátíme. Nicméně nejprve bych se rád vrátil zhruba o rok zpět, kdy třeba v Rakovníku visel bilboard s vaším portrétem a sloganem: „Fialo, stačilo!“ Tehdy ani nebyly v dohledu žádné volby. Posléze se druhé slovo stalo názvem vaší kandidátky. Dnes se hodně mluví o marketingové politice, kdo vám to vymyslel?
S „Fialo, stačilo!“ přišel náš tým mladých lidí, které jsem si přivedla, když jsem byla zvolena předsedkyní. Předtím PR úplně nefungovalo, KSČM na to rezignovala. Byla to kampaň, která měla říct, že kroky premiéra už stačily. A to jsme netušili, co ještě za ten rok vymyslí. Bylo to nějaké zviditelnění, připomínka, že jsme tady. Že se z toho posléze vyvine název Stačilo!, před rokem nikoho nenapadlo. Ale na mítincích se to slovo objevovalo hodně často, tak jsme si řekli, proč ne?
Proč jste vůbec šli formou koalice, a ne KSČM jako takové? Je to kvůli tomu, že ta značka už dnes není atraktivní?
Vůbec ne. Já si všechny Václaváky prošla, ať už je organizoval kdokoli. Lidé, kteří tam přišli, volali po spojení. Když jsem se podívala na výsledky voleb do Sněmovny v roce 2021, propadl tam milion hlasů. Díky tomu tady máme vládu Fialy a jeho pětidemolice. Uvědomila jsem si, že kdo chce Fialu opravdu porazit, tak se spojit musí. Protože když si každý budeme hrát na svém písečku, nepovede to k ničemu. Proto jsem v posledním roce a půl vyjednávala se všemi z mimoparlamentní scény napříč.
Komunisté se skryli v koalici STAČILO! Táhne je Konečná, ulovili i agrobarona |
Vaši koalici Stačilo! dnes kromě KSČM tvoří SD-SN a ČSNS. Tedy úplně marginální spolky, které samy o sobě žádné hlasy nepřináší. Nešlo tedy spíš o to, zakrýt nepopulární značku KSČM?
Je tam bývalá kandidátka na předsedkyni ČSSD Jana Turoňová, řada dalších jmen a osobností. Ano, je to poskládáno především z osobností, které si ty strany vzaly k sobě, některé ani nejsou členy. Ale ti lidé stáli v posledním roce a půl na těch Václavácích a není jim jedno, jak to tady bude vypadat. Asi kdybych chtěla jistotu nějakého extrémního volebního výsledku, možná bych se mohla přidat k někomu ze stávajících opozičních stran. Ale nemyslím si, že je dnešní opozice ve Sněmovně něco silného, ve Sněmovně, krajích i městech přežívají a zdá se, že jim to vyhovuje. Šlo mi o spojení lidí, kteří opravdu chtějí výraznou změnu.
Jednala jste kromě jiných i se stranou PRO Jindřicha Rajchla…
Oni z toho odešli s tím, že jim to nedovolí sponzoři. Nevím, kdo jsou jejich sponzoři a co jim dovolují nebo ne. Pro mě ta věta byla zásadní. V politice jsem 20 let a nikdy mě žádní sponzoři neřídili.
Říkala jste, že jste mohla jít s nějakou velkou stávající opoziční stranou. Slyšel jsem, že o vás coby lídryni do eurovoleb uvažoval Andrej Babiš pro hnutí ANO. Jednali jste o tom?
Slyšela jsem to od vás novinářů. Dostala jsem řadu nabídek, ale nic, co bych považovala za relevantní. Nejsem zvyklá utíkat z boje. V době, kdy na tom bývala třeba ČSSD lépe, jsem také dostávala nabídky. Ale přijde mi to šílené a asi bych to nikdy neuměla udělat. Pokud koalice Stačilo! neuspěje, nejspíš si budu muset říct, že jsem vytvořila projekt, který lidi nechtějí, a je čas odejít z politiky. Ale rozhodně se nehodlám přisát k někomu jen proto, abych v politice zůstala. Není to alfa omega mého života.
Když jsem se na koalici Stačilo! nedávno ptal exprezidenta Miloše Zemana, řekl doslova: „Tady jde spíš o výkon Kateřiny Konečné jako osobnosti a před tímto výkonem se skláním, je obdivuhodný.“ Není právě to problém vaší koalice? Že to je Kateřina Konečná a pak už nikdo?
Do politiky jde dnes strašně málo schopných lidí, kteří mají něco za sebou a jsou uznávaní ve svých profesích. Když se podíváte napříč všemi stranami, každá má jednu dvě výrazné osobnosti a jinak se to veze. Jak ale chcete budovat osobnosti, když je nedáte na kandidátku a nedáte jim šanci? Já s našimi kandidáty funguji posledního půl roku na každodenní bázi a podle mě tam je poměrně hodně politických talentů, kteří dovedou odvést kus práce a mohou velmi vyrůst.
Kandidátka Stačilo!Koalice KSČM, SD-SN a ČSNS 1. Kateřina Konečná Předsedkyně KSČM a od roku 2014 poslankyně Evropského parlamentu. V letech 2002 až 2014 poslankyně Sněmovny. Vystudovala obory hospodářská politika a správa. 2. Ondřej Dostál 3. Jana Turoňová 4. Milan Krajča 5. Petra Rédová |
Pokud Stačilo! v eurovolbách uspěje, budete v tomto projektu pokračovat i pro volby do Sněmovny v příštím roce?
Se značkou Stačilo! jdeme do řady krajských voleb, to už je dnes téměř jisté. Někde i na půdorysu širších koalic. Co se týče Sněmovny, uvidím po volbách do Evropského parlamentu. Buď dají lidé Stačilo! šanci a ukáže se to jako životaschopný projekt, pak by mělo smysl mluvit o tom, jak nastavit volby parlamentní, anebo to životaschopný projekt nebude. Můj čistě osobní názor, který jsem neprojednávala se stranickou základnou, je přesně o tom, že pokud se na levicově vlastenecké části politického spektra nevytvoří nějaké spojení, dopadne to stejně jako ve volbách 2021.
Znovu se musím zeptat, zda to není hlavně proto, že když se řekne koalice Stačilo!, zní to více „sexy“, než když se řekne KSČM. Nezbavíte se té staré a minulostí zatížené značky s tím, že by stranu nahradila nová koalice?
Ne, to fakt není plán. Plán je porazit Fialu. Pokud ho chci porazit, aby nám nemohl dál vládnout, musím vytvořit něco, co se do Sněmovny dostane. A onen milion propadlých hlasů bude spolurozhodovat, jak to s touto republikou bude dál.
Pokud byste uspěli v eurovolbách a jako Stačilo! šli i do klání o Sněmovnu, kdo by byl váš politický partner? Předpokládám, že s žádnou z vládních stran byste se spojovat nechtěli a nemohli, ne? Byly by to tedy strany dnešní opozice?
Kdo budou partneři, bude záležet na tom, kdo bude ochoten přistoupit na naše podmínky, které budou daleko tvrdší než v minulosti.
Srovnání průzkumů: Lidovcům umřeli voliči, Konečná v eurovolbách sráží ANO |
Tato fráze se v politice říká na podobné otázky snad vždycky. Takže znovu: Je vám bližší stávající opozice?
Určitě. Za mě tedy nedělají úplně dobrou opoziční práci, viděla bych ji daleko tvrdší. Ale na druhé straně, když se mě zeptáte, jestli Fiala, nebo Babiš, tak prostě Babiš. O tom žádná. Ale Babiš, který bude chtít dělat levicovou politiku. Ne Babiš, jehož lidé dnes v krajích dělají pravicovou politiku.
A když se zeptám, jestli Fiala, nebo Okamura?
V tomto případě určitě SPD.
Nemáte tedy s SPD problém jako například někteří v hnutí ANO, kteří spojení s Okamurou dopředu okázale vylučují?
Mám to pragmaticky založeno tak, že to bude o programech. Když vezmu zásadní rozdíl mezi koalicemi Stačilo! a SPOLU, tak je v tom, že jsme se nikdy nebavili o postech a kšeftech, ale vždycky o programu. Když jsem jednala s ostatními, měla jsem náš základní desetibodový program, kde je řada věcí, které se některým nemusí líbit. První bod je mírová politika. Když mi ti lidé řekli: To je na nás moc tvrdé, tak jsme šli rovnou od stolu. A přesně takhle si představuji vyjednávání s jakýmikoli partnery ve Sněmovně. Základem musí být daně, protože je katastrofa, co se tu v daňové politice děje. Zadruhé bytová výstavba a bytová politika, která je dnes zoufalá a musí se nastartovat. To jsou pro mě dva nejzásadnější body, se kterými půjdu do všech jednání. Pokud na to někdo nepřistoupí, jdu od stolu.
Pojďme se vrátit k heslu o „diktátu Bruselu“. Vy jste dnes členkou frakce Spojené evropské levice, která obvykle hlasuje s proevropskou většinou. Jak to jde dohromady?
Nehlasuje s proevropskou většinou, ale určitě je zelenější, než bych čekala. Jde to dohromady tak, že poslanec, který není v žádné frakci, nemá šanci pořádně pracovat. To je prostě praxe a realita Evropského parlamentu. Pokud chcete vyřvávat na sociálních sítích, zůstanete nezávislý, odžijete si tam pět let a nezbude po vás vůbec nic. Já v té frakci zůstala, protože mě nikdo nezkouší, jak hlasuji. Většinu hlasování jsem měla i proti této skupině, přičemž mě tam nikdo netrestal, nevylučoval a neškolil. Ale zároveň jsem – díky tomu, že je to frakce malá – měla možnost být zpravodajkou a podílet se na obrovském množství legislativy. Jsou za mnou konkrétní návrhy. Ať už jde třeba o spotřebitelské úvěry, anebo o hromadné nákupy léků. Na druhé straně, když jsme u té frakce, už dnes jednáme s řadou skupin lidí, kteří se mají šanci dostat do Evropského parlamentu, o možnosti vytvoření nové politické skupiny, která nebude tak zelená a bude daleko víc složena z politiků, jimž půjde o suverenitu a o dělání takové politiky, aby z Evropy neodcházel průmysl.
Soros, dárky a zájem o domácí témata. Jak Češi prožívají kampaň k eurovolbám |
Jeden z webů teď spočítal, že jste si v Evropském parlamentu od roku 2014 vydělala 27 milionů a 45 tisíc korun bez náhrad, paušálů a cestovného. Jak chcete voličům vysvětlovat, že tam nechcete jen kvůli dobrému živobytí?
Netuším, kde tu částku vzali. Nicméně vysvětlovat to budu velmi jednoduše. Jsem jediná česká europoslankyně, která pět let pokaždé, když se projednává návrh rozpočtu Evropského parlamentu, spolu s kolegy navrhuje, že si máme o polovinu snížit platy nejen my, ale i eurokomisaři. A že i náhrady mají být mnohem nižší. Kromě dvou europoslanců pro to v posledních dvou letech nikdy žádný další europoslanec z České republiky nezvedl ruku. Ani Ivan David z SPD, ani Alexandr Vondra, ani Piráti. Vím, že to je hlavně gesto. Ale jak říká pan premiér Fiala, máme vysílat signály.
Hodně se teď diskutovalo o televizním filmu Svatá s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Tématem byly poválečné komunistické zločiny. Ve svém okolí často slýchám, že by vás lidi snad i volili, kdybyste nebyla zrovna komunistka. Slýcháte to také a co na to odpovídáte?
Film jsem, bohužel, neviděla, pustím si to po volbách. Teď za sebou mám stovku debat v sálech a kolem padesáti debat na náměstích. Zrovna v uplynulém týdnu mi jeden člověk řekl, že mi fandí, ale jako komunisty nás nemůže historicky volit. Že jeho rodina byla v 50. letech perzekvována, jeho dědeček byl jeden z letců, jenž osvobozoval Československo, ale pak za to byl trestán. Hezky jsme si povykládali, podali si ruku a rozešli se v dobrém. Jinak je to ale argument, který používají hlavně moji političtí konkurenti, když ztratí jakýkoli argument k obhajobě toho, co tady za 35 let napáchali. Jsem ročník 1981, nikdy jsem nebyla tím, kdo by tu dobu obhajoval. Stalo se mnoho chyb, ale ta doba nebyla jen špatná. Stavěly se byty, továrny, dálnice. Každopádně jsem schopna se omluvit každému, kdo za mnou takto přijde, přestože za to necítím žádnou vinu. Teď jsme ale o 60 let dál, protože procesy se děly hlavně v 50. a 60. letech. Tak jak dlouho nás z toho chtějí zkoušet? Komunistická strana a celé její dnešní vedení je složeno většinou z lidí, kteří jsou narozeni od osmdesátých let dál. S tím, co se tehdy dělo, nemají nic společného. Máme program a chápu, že se dnešním elitám nelíbí. Ale jestli mají jen tento argument, je to směšné. Mimochodem, připomíná někdo KDU-ČSL, že v těch vládách byla od roku 1948 s námi?
