Je mi 25 let a Markétě o tři méně. Pracuji v IT, v počítačích se celkem vyznám a jeden takový porouchaný byl i u našeho seznámení. Markéta na mě dostala kontakt od kamarádky, když se jí totálně složil její domácí počítač. Zajel jsem k ní domů, seznámil se s celou rodinou a dneska mám pocit, jestli to na mě všechno nenarafičili. Počítač byl out, to ano, ale to kolem už bylo dost nahrané. Obskakovala mě Markéta, kterou jsem viděl poprvé v životě, i její máma.
Lichotil mi Markétin zájem
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Dochází mi, že jsem byl vlastně uloven. Poslední dobou totiž Markéta nemluví o ničem jiném než o tom, že bychom se mohli vzít. Přitom jí je teprve 22 let. Ale mně je to jasné, bojí se, že bych jí mohl utéct. Což mám občas v úmyslu.
Začali jsme se scházet hned od druhého dne po seznámení. Já v té době žádnou holku neměl a Markéta se mi docela líbila. Pochopitelně mé mužské ego chrochtalo blahem, když mi neustále říkala, jak jsem skvělý, šikovný, jak těm počítačům rozumím. Také její matka mě neustále zvala na návštěvu, otci jsem byl celkem ukradený, asi byl rád, že se přesunula pozornost na někoho jiného a on se může v klidu zavřít v dílně.
První rok jsme se vídali zhruba třikrát až pětkrát týdně. Bydleli jsme každý u svých rodičů, občas jsme využili, když nikdo nebyl doma, abychom měli sex. Další rok jsme postoupili na vyšší level a občas Markéta přespala u mě, občas já u ní. Mojí mámě se ale nikdy moc nezdála, říkala mi, že to není holka pro mě. Prý jsem moc hodný a ona si mě brzy omotá kolem prstu. Něco podobného mi řekl i starší brácha, on by si prý takovou holku nikdy nenašel. Jemu se to mluví, našel si holku zn. ideál a takové se moc často nerodí.
Přestěhoval jsem se
No a pak se brácha rozhodl oženit. Už dlouho bylo domluvené, že až k tomu dojde, přestěhuje se jeho vyvolená k nám do domku. Brácha si totiž u našich vybudoval z vlastních peněz patro. A to byl i popud k tomu, abych se konečně odstěhoval od rodičů. Měl jsem na vybranou, buď se nastěhovat k Markétě (ta se mě něco napřemlouvala), nebo jít bydlet do podnájmu s kamarády.
Jsem šťastně vdaná, ale chci pryčJsme vzorový pár, ale já už dál nemůžu, píše Zuzka  |
Vyhrála druhá varianta. Jenže nevím, jestli jsem zvolil dobře. Kluci už mě, tedy hlavně Markéty, mají plné zuby. Ona totiž každou chvíli neohlášená vtrhne k nám a kontroluje, jestli tam někoho nemám. Přitom jsem jí v životě nedal příčinu, aby žárlila.
Kluci mi už párkrát naznačili, že je dost nepříjemné, když se Markéta tak často dožaduje vstupu s tím, že na mě klidně počká, když třeba nejsem doma. Tak jsem jim vyšel vstříc a občas se zabydlím u ní doma. Jenže tam je to strašné, Markéta rozhoduje, co budeme dělat, na co se budeme dívat v televizi. Když jí řeknu, že bych šel radši na pivo, tak udělá scénu. Jednou jsem to nevydržel a zbaběle utekl za kamarády do hospody. Bylo to úžasných pár hodin volnosti. Jenže Markéta mě našla, proběhla snad celé město. Já už byl trochu v ráži, narostla mi ramena a odmítl s ní jít domů. Ta scéna, co ztropila, to byla ostuda!!! Nakonec tam zůstala sedět, dokud prý nepůjdu domů. Dodneška to mám od kamarádů na talíři.
Před nedávnem už začala kritizovat i mé rodiče. Prý k nám nebude chodit, protože moje máma na ni kouká, jak kdyby byla prašivá. Mámě se nelíbí, to je pravda, ale slíbila mi, že jí to nikdy nedá najevo. A opravdu se snaží, chová se mile. Jenže Markéta si postavila hlavu. Málem mi i zakazuje, abych k našim chodil.
Chce svatbu
Markéta začala s taktikou, že se vezmeme a budeme bydlet u jejích rodičů. Stejně jako naši mají barák. Jenže Markéta je jedináček a nemusí se tak s nikým dělit. V domě jsou dva byty, měli bychom svoje. Ale mně se do ženění moc nechce. Děsím se toho, jaká bude po svatbě.
Ale na druhou stranu ji mám rád, je to hodná holka, má ráda děti, určitě bude skvělá máma. Vím, že by už děti chtěla. Taky umí dobře vařit, její matka ji od malička vedla k tomu, aby se dokázala o chlapa postarat. Jenže mám čím dál tím větší strach, že by ze mě byl brzy velký podpantoflák.
Lukáš
Názor odborníka: Svatbu určitě odložte
Osm důležitých věcí před svatbouCo byste o partnerovi před svatbou určitě měli vědět  |
Dobrý den, pokud máte takto zásadní pochyby o tom, zda by vztah fungoval, doporučuji svatbu přinejmenším odložit. V každém vztahu probíhá proces vyjasňování hranic a vzájemných potřeb. Aby vztah dlouhodobě prospíval, je třeba najít společnou dohodu o tom, kdo, jak a s kým tráví svůj volný čas. Neznám důvody Vaší přítelkyně pro její kontrolování nebo potřeby být s Vámi nablízko víc, než je Vám příjemné. Určitě by stálo za to, abyste s ní o jejím chování mluvil. Nejde o scénu nebo dělání ramen, ale mluvit o tom, co ve vztahu potřebujete, co je pro Vás možné, ale co už ne. Jistě, není to vždy lehké a ve snaze vyhnout se nějaké scéně raději ustoupíte. To je však cesta krátkodobého zisku (klid) za cenu dlouhodobé ztráty (pohody bytí spolu).
Pokud se obáváte jejích reakcí, zajděte spolu za párovým terapeutem a mluvte o Vašich obavách a potřebách tam. Třeba tam pochopí nejen ona Vás, ale i Vy ji. Rozhodně stojí za to trochu vztahem zatřást s důvěrou, že se něco promění, než se nechat dotlačit do situace, kterou nechcete. Jde primárně o Vaši odpovědnost, protože jde o Vaši nespokojenost. Pokud to budete schopen formulovat tak, abyste nevyčítal a neútočil, ale mluvil o svých potřebách jasně, dáváte tím šanci nejen sobě, ale i celému vztahu. Neboť ve vztahu je třeba, aby muž i žena jasně vyjadřovali, co se jim líbí, ale také co jim chybí nebo kde by potřebovali změnu. Držím palce.
Michal Petr, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. prosince 2015. Anketa je uzavřena.
