Když Charlie Chaplin takhle upravoval své němé Zlaté opojení, přidal plných sto osmdesát vteřin, čímž docílil délky 72 minut. A každá z těch minut, jak si lze zítra večer ověřit na programu ČT Art, je doslova napěchovaná vtipem, citem, napětím a gagy, které české kinematografii vystačily na celou novou vlnu.
Přitom král tuláků, zde coby zamilovaný zlatokop umírající hlady na mrazivé Aljašce, stihl před devadesáti lety příběh napsat, zrežírovat, opatřit hudbou (jinou dostala až pozdější verze).
Taktéž se během natáčení stačil podruhé oženit i prožít románek s herečkou, převléknout se za slepici, popasovat se s živým medvědem a odskočit si do nemocnice poté, co ve slavném skeči snědl jeho hrdina botu – ve skutečnosti prý z lékořice.
To všechno svedl za necelý milion dolarů a s takovým úspěchem, že některé scény se při promítání v kinech na přání publika zastavovaly a opakovaly. Kdo z dnešních tvůrců může říci, že by na něj diváci nadšeně volali: Zahraj to znovu?
