Od mládí pracuji v zemědělství, jsem tedy celý den na nohou. Otoky nohou, a to především v létě, byly tedy součástí mého života snad od nepaměti. Nikdy jsem tomu nevěnovala příliš pozornost, přičítala jsem to únavě. Stejně jako když se mi objevily první vystouplé křečové žilky. U nás na vesnici se to moc neřešilo ani z estetického hlediska. Navíc je měla moje maminka i babička, tak mi to přišlo normální.
O nemoci Chronické žilní onemocnění (CVD) je jedním z nejčastějších onemocnění dospělé populace u nás. Jeho výskyt neustále narůstá a pohybuje se mezi 50 – 85 procenty. Ze statistických údajů vyplývá, že onemocněním žil trpí každá druhá žena a každý čtvrtý muž. Podle průzkumu, který probíhal v České republice v roce 2012, trpí bolestí nohou, otoky, pocity těžkých nohou nebo má noční křeče 8 z 10 pacientů. Až 78 % osob zůstává přitom neléčeno. Většinou totiž mají lidé tendenci považovat bolesti nohou, otoky a další popsané potíže za projev únavy po práci nebo za příznak stárnutí, nadměrné fyzické námahy či důsledek obezity. To by mohlo vysvětlit fakt, že je v naší republice více závažnějších stadií tohoto onemocnění než v zahraničí. Přitom i lehčí stadia onemocnění žil velmi nepříznivě ovlivňují kvalitu života pacientů, o těžších ani nemluvě. „Pro včasné zachycení nemoci je nutné vždy vyhledat lékařskou pomoc a problémy nepodceňovat. Lékař pacienta vyšetří a v případě potvrzení diagnózy CVD předepíše vhodnou léčbu – kompresní punčochy a účinný lék na žíly (tzv. venofarmaka), který by se měl brát dlouhodobě, aby se zabránilo zhoršování onemocnění. Určitě by se pacienti neměli spoléhat na samoléčbu a příznaky zanedbávat,“ varuje lékařka Julia Černohorská z Dermal Centre. |
S prvním těhotenstvím se otoky hodně zhoršily. Rodila jsem v září, tudíž v létě jsem byla opravdu ve vysokém stadiu těhotenství a někdy se stalo, že jsem ani nemohla vstát, jak mne nohy bolely. V té době se mi objevily další křečové žíly. Druhé a třetí těhotenství probíhalo obdobně. Gynekolog mi sice doporučil nosit kompresní punčochy, ale mě v nich bylo v létě teplo a tak jsem je nenosila.
Těsně před čtyřicítkou jsem si v práci poranila nohu. Nebylo to žádné velké zranění, ale přesto se nechtělo hojit, rána byla otevřená a mokvala (bércový vřed). Nakonec se ale zhojení podařilo. Problémy jsem stále neřešila a nenosila bandáže, a tak se bércový vřed vrátil.
Samoléčba nezabrala
Nejdříve jsem ho léčila sama, za pomoci různých mastí, které mi poradily sousedky, taky aloe vera, hnědého roztoku z lékárny a co se namanulo. Když se vřed nehojil, zašla jsem za praktickou lékařkou a ta mi doporučila domácí péči. Sestřičky se moc snažily a aplikovaly různé materiály a masti. Rána se střídavě zahojila a opět otevřela. Asi 10 let se ránu nepodařilo zhojit, byla přes celé lýtko, zapáchající a hodně tekla.
Sice jsem ji měla zavázanou elastickými obinadly, ale nevěděla jsem, že jsou špatná. Dostala jsem se do stadia, že jsem už nechodila ani ven, styděla jsem se za zápach a ponožky i oblečení jsem měla vždycky mokré a kvůli hodně oteklým nohám jsem si nemohla ani obout boty.
Před pár lety začaly moji nemoc řešit i dcery. Díky nim jsem se konečně dostala k lékařce, která mi pomohla. Díky paní doktorce Julii Černohorské už vím, že celý můj problém souvisí s chronickou žilní nedostatečností, která je dědičná především v ženské linii a má tendence se zhoršovat. Začíná to právě otoky, křečovými žílami a může končit až právě bércovým vředem. Mě bohužel postihly všechny varianty chronického žilního onemocnění.
Moje nemoc potřebovala komplexní léčbu, kterou mi dala až paní doktorka. Nebylo to totiž jenom o tom vyléčit bércový vřed, ale také zvládnout velký otok, zánět žil a povlaky v ráně a výrazné mokvání. Začaly jsme s celkovou léčbou, kdy mi byla nasazena antibiotika a venofarmaka, zavedeno speciální krytí vlhké terapie na ránu, tu paní doktorka pravidelně čistila a odstraňovala žlutavé povlaky.
Jak poznat CVD • Otoky nohou • Křeče v nohách • Rozšířené žilky na nohou / metličky • Křečové žíly • Hemeroidy • Bércové vředy |
Ošetřovaly jsme okolí rány i kůži na celé noze a hlavně jsem poctivě nosila bandáže. Otok se postupně redukoval, rána vyčistila, přestala zapáchat a hlavně se začala zmenšovat.
Od té doby používám kvalitní krátkotažná obinadla a naučila jsem se i techniku nakládání těchto bandáží. O víkendech jsem tudíž schopná se ošetřovat sama.
Měla jsem i plicní embolii
Kromě mnohaletého zánětu povrchových žil jsem prodělala i plicní embolii, což je ucpání hluboké žíly krevní sraženinou, která se utrhla a dostala se až do plic. To opět souviselo se špatnou funkcí mých žil. Naštěstí jsem se do nemocnice dostala včas, protože embolie je v mnoha případech i smrtelná. Od té doby ještě beru léky na ředění krve.
Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Stále mě trápí kila navíc, se kterými si neumím poradit. I když vím, že i toto je jeden z faktorů, který zpomaluje hojení bércových vředů. Snažím se alespoň chodit na pravidelné procházky, které už nyní zvládnu. Také se snažím zdravě, pravidelně a po menších dávkách jíst. Kdykoli se koukám na televizi, nohy si zvednu na měkkou stoličku, tím se mi hodně uleví.
Teď mohu po těch letech říci, že můj stav se výrazně zlepšil, rána se krásně hojí, už má jenom pár centimetrů, otoky mě už netrápí a nohy nebolí. Mohu jít ven mezi lidi a celkově se cítím mnohem lépe. Jsem si ale vědoma, že léky na křečové žíly budu užívat celý život, aby se mi otoky nevrátily a choroba se znovu nezhoršovala. Taktéž do konce života musím nosit bandáže a dodržovat režimová opatření, která mi paní doktorka doporučila.
