RECENZE: V případě švédské Analfabetky příliš humoru škodí

Druhý román Jonase Jonassona Analfabetka, která uměla počítat chtěl být třeskutě vtipný a bizarní. Je však na rozdíl od jeho Stoletého staříka spíš překombinovaný.

Spisovatel Jonas Jonasson. | foto: Sara Arnald

Analfabetka, která uměla počítat

65 %

Autor: Jonas Jonasson

Vydal: Panteon

Přeložila: Luisa Robovská

Švédský novinář, spisovatel a majitel mediální společnosti Jonas Jonasson není jen autorem Staříka. Loni mu vyšel druhý román nazvaný Analfabetka, která uměla počítat. Většina anglosaských zemí ho převzala pod názvem Dívka, která zachránila švédského krále. V češtině vyšel právě nyní, opět v nakladatelství Panteon, a v překladu Luisy Robovské.

Jonasson proslul svou prvotinou Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Napsal ji v roce 2009 a práva na ni koupilo třiačtyřicet nakladatelství z celého světa. Zároveň vznikl film, který měl shodou okolností ve čtvrtek českou premiéru. U nás se rovněž hojně poslouchá populární audiokniha načtená Martinem Stránským.

Pouť po dvacátém století

Nápadem i stylem Analfabetka vlastně kopíruje Staříka. Opět jde o pouť po dvacátém století, byť v tomhle případě spíš po jeho druhé polovině, s expanzí i do století jedenadvacátého. Avšak tentokrát se po bizarních cestách osudu vydává černošská dívka jménem Nombeko.

Zprvu je skutečně analfabetkou, která se živí čištěním latrín. Velmi záhy se však naučí číst, proslaví se jako nápaditá počtářka a veskrze geniální, charakterní a šťastná bytost, která má za těch čtyři sta stran několikrát v rukou nejenom život švédského krále, ale i osud planety. Tahle Nombeko je vlastně soft verzí Supermana. Nadaná pronikavou intuicí, empatií a einsteinovským mozkem dokáže uhranout čínského prezidenta i starou hraběnku, uniknout agentům Mossadu (popřípadě je dostat na svou stranu) a postarat se o atomovou bombu.

Čím ujetější, tím lepší?

Dvě dějové linky jsou zprvu vzdálené na půl zeměkoule. Zatímco Nombeko tráví dospívání zavřená ve výzkumném středisku v Pelindabě a dělá tu uklízečku a poradkyni ohledně zbraní hromadného ničení v jednom, ve Švédsku se jednomu manželskému páru narodí dvojčata – chlapci. Zatímco jeden je po mamince chytrý a vlídný, druhý je po otci hloupý a pomatený. Dá se samozřejmě čekat, že během pár kapitol se Nombeko a dvojčata setkají. Jejich příběhy se osudově spojí a nakonec zachrání švédského krále, jak to ostatně stojí v názvu anglické verze.

E-kniha online

E-knihu Analfabetka, která uměla počítat si můžete stáhnout na Knihy.iDNES.cz.

Číst Analfabetku je jako chroupat müsli bez jogurtu – sem tam se najde fakt báječný kus něčeho dobrého, ale v suchých vločkách se z toho člověk raduje jen chvilku. Jonasson tuhle knihu navíc překombinoval urputnou snahou o co nejujetější zápletky, což z ní nemile čouhá snad v každé kapitole.

Král místo Lenina

Což však neznamená, že by tu nebyly vydařené vtípky. Patří k nim třeba scéna, v níž jednoho z hrdinů zabije padající socha Vladimira Iljiče Lenina, která byla ovšem přesochaná do podobizny švédského krále. Může tak následovat několik verzí dialogu, jež se liší podle toho, zda je vede zastánce monarchie, nebo levicový revolucionář. A donekonečna se také může vést spor, zda muže zabil Lenin, nebo král.

Když v románu teče krev, nikdo nepláče, protože je od začátku jasné, že jde o nadsázku. Postavy jsou zcela v souladu s autorovým záměrem spíš loutkami vystřiženými z toho nejplacatějšího papíru než skutečnými hrdiny z masa a kostí. Oč plošší jsou, o to víc autor nakrucuje náhlé příhody a nečekané okolnosti. Každou chvíli se tu střílí, lidé cestují po světě zavření v balících jen s miskou rýže a lahví vody, šibuje se tu s jadernými zbraněmi a před zásahem policejního komanda se prchá tajnými tunely. Jenomže ani napínavá tahle kniha přes to všechno není.

Jak ji nejlépe vystihnout? Možná přívlastky angažovaná, laskavě antimilitantní, oddychová. Také překombinovaná. Zcela stoprocentně ale přeceněná. 

Život nesmí být prázdný

Proč si ji i přesto přečíst? Třeba kvůli Nelsonu Mandelovi, který v Analfabetce začíná jako uvězněný terorista ("Na ostrově Robben poblíž Kapského Města měl sedět, dokud neshnije, zčernat z pochopitelných důvodů nemohl") a skončí jako ikona koncertu ve Wembley v roce 1988 a jihoafrický prezident, jak ostatně z historie víme. Kvůli citátům, jimiž Jonasson uvozuje jednotlivé části knihy ("Život nemusí být lehký, hlavně, když není prázdný"). Taky kvůli trefně vystižené dvojici držgrešlí, která raději nechá shořet miliony, než aby utratila za vodu z hadice.

A možná ze zvědavosti, jestli ta veskrze kladná Nombeko bude mít nakonec nějaké děti.

Analfabetka je báječná relaxační kniha do vlaku nebo na dovolenou. Jenom od ní člověk nesmí čekat nějaké intelektuální pozdvižení - pokud tedy nepočítáme úvod do dějin jihoafrického jaderného programu.