Obrázek ženy křičící při porodu a zejména specifický zvuk takového křiku vyvolává v mnohých úzkostné pocity. Po dlouhou dobu byly ženy za hlasité projevy v porodnici napomínány a považovány za slabé a hysterické. "U některých členů personálu porodnice to může vyvolat potlačená porodní traumata, v mužích zase pocit bezmoci vůči utrpení ženy. Je to ale kulturní nepochopení," domnívá se porodní asistentka Milada Barešová. Vokalizace je podle ní nástroj k uvolnění, k práci s energií a zároveň i komunikační nástroj těla, jak sdělila návštěvníků konference Hlasohled 2013. Setkání odborníků i veřejnosti bylo letos věnováno zkoumání hlasového projevu v klíčových událostech lidského života.
Stažené hrdlo
Podle Milady Barešové není náhoda, že hrdlo a děložní hrdlo sdílí stejný název – jsou spolu propojené. Pokud se třeba strachem stáhne jedno, stane se totéž s druhým. A právě proto může vokalizace ženám během porodu pomoci a urychlit jej. Ať už jde o hučení, mručení, sténání, zpěv nebo jiné zvuky. Vhodné jsou zejména hlubší tóny jako Ó, při kterých je hrdlo otevřené (na rozdíl od zavřeného při Í). Stejně tak je důležité vysvětlit partnerovi, že hlasité projevy nejsou projevem utrpení ženy, se kterým ji nemohou pomoci, ale spíš její prostředek k urychlení porodu nebo k soustředění se.
"Pokud se žena vokalizaci opravdu poddá, nemusí se jí pak už ani partner nebo porodní asistentka ptát, jak silné jsou kontrakce a jak porod postupuje, protože je to poznat," řekla návštěvníkům konference Milada Barešová s tím, že to ale není tak časté. Ženám v tom brání společenské konvence, kterým se většinou odmalička podrobují. S hlasem souvisí poučování, že se nekřičí a nepiští, nebo poznámky, že zpíváme falešně. Mnoho žen je pak matkami poučeno o tom, že být slyšet se při porodu nesluší, ať nedělá rodině ostudu. "Je proto důležité, aby ženy věděly, že při porodu mají právo být hlučné," zdůrazňovala Barešová.
Vokalizace a zpěv
To, že vokalizace je při porodu zcela přirozená, pochopila Milada Barešová, když viděla ještě za minulého režimu rodit romské ženy. "Opravdu je šlo vyšetřit podle toho, jak vokalizovaly, ani nebylo třeba je prohmatávat. V sedmdesátých letech si s tím ale lékaři neuměli poradit a považovali je za problematické," sdělila v sále pražské HAMU.
Zpívání je ženám doporučováno ke konci těhotenství na uvolnění svalů pánevního dna. Může pomoci i při porodu, pro mnohé ženy je to ale problém, stydí se za vlastní hlas. "Zažila jsem, že rodička chodila zpívat na záchod," popisovala Věra Nováková přítomným. Při vokalizaci a zpívání je přitom hlasitost a barva hlasu důležitá.
Ženy ale mohou během porodu křičet také ze strachu, tehdy panický křik vyluzuje stažené hrdlo a podobá se vysokému Í. "Takové ženy jsou vyděšené, někdy dokonce utíkají z porodního sálu, stahují nohy k sobě a nechtějí v porodu pokračovat. Bohužel se stává, že namísto uklidnění jsou takové ženy nepochopeny a porod je veden až téměř násilím. To může vyvolat silné poporodní trauma a pocity až znásilnění," upozorňuje Barešová.
Ticho, hlas a hudba
Podle mnohých porodníků a porodních asistentek je pro ženu při porodu zásadní prostředí, ve kterém se cítí bezpečně. Kromě malého počtu přítomných osob nebo tlumených světel k tomu pomůže i ticho. Ženě se totiž ve velkém vyplavuje hormon oxytocin, který ji dostává do určitého druhu "rauše“, soustředí se na sebe a své dítě. Jakékoliv cizí hlasy, i tlumené, se v tu chvíli některým ženám zdají velmi rušivé, rozptylují je a vytrhávají ze soustředění na porod.
To ale neznamená, že by se žena měla opustit v tmavé místnosti a ponechat osudu. Porod může být velmi dlouhý a náročný, a proto pro ni může být hlas porodní asistentky užitečným pojítkem s okolním světem. "Zatímco některé ženy vyžadují laskavý a příjemný hlas, jiné potřebují trochu přísnější tón," popisuje Věra Nováková, která se s ženami na podobě porodu domlouvá již předem.
Další ženy naopak pro porod vyžadují specifickou hudbu, na kterou jsou zvyklé a většinou ji poslouchaly během těhotenství. Věra Nováková slyšela na porodním sále nejrůznější druhy hudby od gregoriánských chorálů přes africké bubny až k popu. S úsměvem vzpomíná na ženu, která odmítala rodit, dokud nebude hrát cédéčko kapely Elán. "Manžel skočil do auta a řítil se pro něj domů. Půl hodiny po vložení do přehrávače bylo miminko na světě," líčí porodní asistentka.
Na závěr je nutné podotknout, že partner by se měl zdržet poznámek na téma vokalizací. To dokládá historkou z porodu, kdy partner prohlásil, že žena rezonuje jako Mongolové ve stepích. Přestože to nemyslel zle, zvuk se prý opravdu velmi podobal tomu, co slyšel při pobytu v Mongolsku, žena se pak cítila při vokalizaci nepatřičně a přestala s ní. Podobný efekt mají i rádoby vtipné poznámky personálu. Pro všechny platí: Nechte si je laskavě na doma, ještě budete mít spoustu vhodnějších příležitostí je vyprávět a ukázat ostatním svůj ostrovtip.
