Už je to 15 let, co to všechno začalo. Zdánlivě nenápadně. Bolestivé píchání na pravé straně bederní části zad však bylo hodně ostré. Mazala jsem si postiženou část, občas vzala utišující léky. Máma se dvěma dětmi přece nebude chodit po doktorech.
Crohnova choroba postihuje kteroukoli část trávicího systému, od jícnu až po konečník. Nejčastěji se vyskytuje na konci tenkého střeva nebo v místě, kde tenké střevo přechází v tlusté. Typické je, že postihuje vždy jen určitý úsek tenkého či tlustého střeva a úseky mezi jednotlivými segmenty mohou být úplně zdravé. Zánět se objevuje po celé šířce stěny. Tím dochází ke zjizvení, zúžení průsvitu střeva a může dojít až k neprůchodnosti. Zánětlivé úseky se mohou spojovat a vytvářet srůsty. Důvody vzniku této choroby nejsou dosud zcela objasněné, nejčastěji experti hovoří o tom, že je to nepřiměřená ochranná reakce na některé složky potravy a bakterie ve střevě. |
Vydržela jsem to pár měsíců, bolesti se zvětšovaly.
Dostavil se krvavý průjem
Pak jsem skončila na neurologii. Začalo kolečko vyšetření, injekcí a léků. Dostavily se průjmy, ale já si myslela, že je to z těch léků. Záda polevila, ale začalo mě pobolívat břicho, hlavně po obědě, po teplém jídle. Dost často jsem měla průjem.
Před Vánocemi se obtíže tak zhoršily, že jsem měla jen krvavý průjem. Skončila jsem u obvoďáka, prý zánět tlustého střeva. Dostala jsem léky na zastavení průjmu a šla domů.
Do večera mi bylo ještě hůř, jela jsem do nemocnice, kde mě dali trošku dohromady. Ale hned po Vánocích jsem šla na objednanou kolonoskopii. Vyšetření tenkého a tlustého střeva prokázalo Crohnovu nemoc.
Biologická léčba nezabrala
Docela mě to zaskočilo. Začal tvrdý režim diety, bolestí, průjmů, veliké únavy. Zvykání na život s nemocí. Někdy bylo líp, někdy hůř. Dokonce jsem našla práci a tělo to zvládalo.
Zkoušela jsem biologickou léčbu, jenže v mém případě bohužel selhala. Naopak jsem měla ještě větší potíže, takže jsem ji musela vysadit.
Asi po 10 letech života s touto nemocí se potíže začaly zhoršovat. Bolesti břicha byly větší, bolel mě i žaludek, trápily mě veliké křeče. Následovala série různých vyšetření, která byla bolestivá a nepříjemná.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Nakonec jsem musela na operaci, protože přechod z tenkého střeva do tlustého byl zúžený.
Přišla jsem o 20 cm střeva
Vzali mi 20 centimetrů tenkého střeva. Dny po operaci nebyly příjemné. Hodně bolesti, psychika na dně. Na zákroku mě těšila jediná věc: neměla jsem vývod! Za to jsem byla neuvěřitelně vděčná pánům doktorům, že to zvládli, aniž by udělali vývod.
Asi po 14 dnech jsem šla domů a dávala se dohromady.
Po roce jsem našla jinou práci, kde jsem vydržela čtyři roky na plný úvazek. Bohužel dál se to zdravotně zvládat nedalo, můžu jen práci na částečný úvazek. Přidaly se totiž problémy se zády, klouby, bolí mě hodně hlava. Vše prý patří k té mé nemoci, je to autoimunitní onemocnění.
Neustálá dieta
Ale už jsem se naučila s touto nemocí žít, i když jsem stále na dietě, unavená. Pořád si ovšem říkám, že jsou na tom lidi i hůř.
Je mi jednačtyřicet, jsem šťastná aspoň za takový život, relativně v pohodě. Všem podobně "postiženým" držím palce.
