Žiji se čtyřmi dětmi a přítel mi celou dobu tvrdí, že mu to nevadí. Sám je bezdětný a svobodný. Dokud pracoval jen pětašedesát kilometrů daleko, jezdil některé víkendy ke svým rodičům, někdy zůstával v práci, jindy jel ke mně.
Za příběh lístky do kinaPět z vás, které nám do 8. dubna pošlou svůj příběh, získají po dvou vstupenkách na premiéru nového filmu Alice Nellis s názvem Mamas&Papas, který jde do kin 15.4. Pište a příběhy posílejte na adresu ona@idnes.cz
|
Koncem roku se situace změnila. Skončil s prací, byl s námi a hledal si jiné zaměstnání. Měl ho slíbené, sice zase po republice, ale to bych ještě zvládla, protože tady v místě mého bydliště je práce hodně málo.
On mi však koncem prosince oznámil, že v lednu jede pracovat do Německa. Na Vánoce jsme se jen dohadovali, žádná idylka. Měla jsem strach ze samoty, byla jsem smutná.
Odjel druhého ledna s tím, že je to na měsíc; až bude lepší počasí, tak prý dostane práci v Čechách. Vše ale dopadlo jinak, poprvé tam byl něco přes šest týdnů v kuse a teď je tam znovu již pátý týden. Prý přijede asi až v polovině dubna. Bude tedy pryč sedm týdnů, a chce se tam potom zase vrátit. Má tam svůj klid, po práci může ležet u televize, tady jsou děti a s nimi to tak pohodné není.
Píšu vám, protože nevím, jestli mám ve vztahu dál pokračovat. On není ochotný hledat nějaký kompromis, protože tam je spokojený. Já se ale hodně trápím. Jsem na vše sama, nejmladšímu a našemu společnému dítěti je teprve rok. Nemám ani rodiče ani jiné příbuzné, často brečím.
Má takový vztah smysl? Žijeme si každý zvlášť a vypadá to, že tam chce zůstat dlouhodobě. Mně ale chybí někdo vedle mě, abych si měla s kým popovídat, podělit se o radosti i starosti. Jediné spojení jsou sms a ty jsou bohužel většinou už jen o dohadování: každý píšeme o tom svém. Nepřipadá mi ale, že by to dělal pro nás, ale jen pro sebe. Prosím poraďte.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 12. dubna 2010. Anketa je uzavřena.
