V čem spočívá její a vůbec Gaimanovo kouzlo? Sedmačtyřicetiletý britský scenárista a spisovatel je držitelem desítek ocenění, ať už za literaturu (včetně několika cen Nebula a Hugo), nebo komiksy (například 19 "komiksových Oscarů" Eisner Awards). Jako jediný komiks v historii vyhrál jeho Sandman dokonce World Fantasy Award - než porota následně změnila pravidla tak, aby cena zůstala jen literární.
Z jeho zaznamenáníhodných komiksových začátků zmiňme nostalgickou ozvěnu gangsterských časů Violent Cases (název je aluzí na "violin cases", pouzdra na housle, nedílné to gangsterské výbavy; česky vyšlo jako Vraždy a housle), Signal to Noise či Black Orchid - podávané v sugestivním zpracování Gaimanova "úhlavního přítele" Dave McKeana.
Jeho stěžejní ságou je však Sandman, vycházející v letech 1989-96. Její sebrané vydání má v tuto chvíli jedenáct knih a celou řadu dovětků (česky například Smrt - Vysoká cena za život), a dokonce i literární sbírku The Sandman: Book of Dreams, do níž přispěla řada uznávaných autorů z oblastí sci-fi, fantasy a hororu.
Ještě před bohy
Na počátku ságy byla potřeba resuscitovat skomírající postavu z univerza DC - tehdejší Sandman lovil kriminálníky pistolí s uspávacím plynem a kromě kabátu a klobouku nosil i plynovou masku. A to jediné mu zůstalo poté, co se jej chopil Gaiman: i jeho Sandman - Morfeus, Pán snů, nosí masku ne nepodobnou plynové, jinak je však inspirován podstatně mytologičtěji, což dokládá i kouzelný písek, jímž uspává lidi a vkládá jim do spánku sny.
Sandman, vysoká, štíhlá postava s rockersky rozcuchaným hárem a hvězdičkami v přehlubokých očích, je jedním ze sedmi Věčných, kteří přišli ještě před bohy a před životem; jejich jména v originále začínají na D: Sen (Dream), Touha (Desire), Zoufalství (Despair), Zkáza (Destruction), Osud (Destiny), Delirium a Smrt (Death).
Postavy procházejí napříč příběhy; sami Věční leckdy do příběhů zasahují jen málo nebo vůbec; někdy situace sami katalyzují, jindy jen glosují či uzavírají. Gaiman čerpá inspiraci nejen z vlastní imaginace, ale i z biblických či shakespearovských motivů, afrických legend, spřízněných tvůrců i reálných historických postav - v Bájích a odlescích se seznámíme např. s Markem Polem nebo se dostaneme do víru Francouzské revoluce.
Gaiman tak postupně snová novodobou mytologii, s vlastními aktualizovanými archetypy. S pomocí Věčných navrací silné příběhy, oděné do moderního hávu. Dokáže nalézat podstaty situací, o nichž si chlapi u piva vyprávějí stejně zaujatě jako jejich předchůdci u kmenových ohňů; situací, které jsou stejně dnešní jako univerzální. Rekonstruuje dávnou, nepřímočarou fatalitu, jakou cítíme v pohádkách a mýtech, a dokáže ji tlumočit s přesvědčivostí, bolestí a jistou neuniknutelnou správností.
Komentáře života umisťuje do příběhů mimochodem, letmo, a přece s postřehem aforismů a koncentrací haiku. Vytváří komplexní svět, který funguje podle vlastních zákonitostí - a čtenář propadá jeho kouzlu...
Sandmanovská série vyniká i po stránce vizuální. Surrealistní obálky Davea McKeana přidávají sérii další úroveň symboliky. A každý z Věčných - i některé další významnější postavy - má svou specifickou úpravu bublin. Sandman mluví v hlubokých, temných bublinách s bílým textem, padlý anděl Lucifer zdobnou unciálou, promluvy Deliria tančí a rozpadají se.
Na sandmanovské sáze se vystřídala plejáda výtvarníků, každý příběh tak má osobitý styl. Sám Sandman se z rozostřeného tuláka zásvětím mění v rockovou hvězdu, bývá majestátní stejně jako melancholický, místy tak pokorný jako jindy rozhodný.
Gaiman mimo Sandmana
Neil Gaiman je jedním z nejzajímavějších scenáristů a spisovatelů současnosti a na jeho jméno narazíme v různých souvislostech. Jeho někdejší televizní seriál pro BBC Nikdykde (Neverwhere, 1996) o mladém úředníčkovi, který se propadne do magického, paralelního Podlondýna, vyšel přepracován knižně a později dokonce komiksově (obojí vyšlo česky) - čímž elegantně propojil všechny oblasti, ve kterých se Gaiman pohybuje. Zároveň je dobrým symptomem Gaimanova vyprávěcího stylu: pod úrovní každodennosti nachází mytologické nitky, které elegantně splétá.
V češtině známe jeho oficiálního průvodce Stopařovým průvodcem po galaxii Douglase Adamse Nepropadejte panice, Americké bohy a jejich pokračování Anansiho chlapci, sbírku kratších prací Kouř a zrcadla nebo polopohádkovou novelu Koralina, jejíž animované zpracování se připravuje.
Spolu s Terrym Pratchettem vydal Dobrá znamení a naposledy pak česky vyšla jeho povídková sbírka Křehké věci. Podle jeho pohádkového Hvězdného prachu vznikl celovečerní film, podílel se na scénáři a produkci filmového Beowulfa.
Ale abychom jen nehorovali: v jeho pozdějších pracích se mytologické revitalizace začínají opakovat; prolínání archaického s moderním, mytologického s banálním je příliš lákavé a jeho poslední práce připomínají koktejly sice stále pestré, ale mixované z týchž ingrediencí.
