Nápad na sepsání textu Gaiman dostal, když se v roce 2009 nudil na předávání Oscarů. Neměl dobrou náladu a ještě jej usadili na balkon, z něhož nebylo nic vidět. Tak se z toho rozhodl vypsat a název výsledného textu použil i pro knihu.
Ačkoliv Gaiman svět žurnalistiky opustil, jedné z jejích hodnot – pravdy – se rozhodl držet i nadále. Jen se tu pravdu rozhodl vyprávět bez faktů, vysvětluje.
Číst se malý Neil naučil už ve čtyřech letech, a tak velmi brzy propadl velkým příběhům C. S. Lewise nebo J. R. R. Tolkiena. Inspirují jej dodnes, jak přiznává v rozhovorech. „Chtěl jsem také napsat Pána prstenů. Pak mi ale došlo, že už jej někdo napsal,” vysvětluje umělecké ambice s humorem mu vlastním.
Postřehy z poslední řady přináší soubor esejů, článků, úvodníků a jiných textů, ve kterých se Gaiman vyjadřuje nejen ke svým vzorům a práci, ale také roli knihoven ve společnosti, soudobému komiksu či cenzorství.
A jestli se na něco čtenáři mohou těšit, je to autorova upřímnost. Co jiného také čekat od Gaimana, který se neobává sdělit médiím, kterou ze svých knih považuje za nejhorší. Naštěstí nejde o jedno ze čtenářsky oblíbených děl, ale biografii Duran Duran, kterou sepsal na začátku literární kariéry v roce 1984. Bylo mu pouhých 23 let a poslouchal spíše Lou Reeda, Velvet Underground nebo Elvise Costella, práci se však přesto rozhodl přijmout. Po letech dokonce zjistil, že se členům kapely líbila, nepsal ji totiž ve spolupráci s nimi.
Navzdory tomu, že umělecké kořeny Gaiman v rodině neměl, uspěl ve světě literatury relativně rychle. Veřejnost si jej všimla díky komiksům o Sandmanovi, které psal pro DC Comics. Čtenáři si oblíbili jejich odlišnost od zbytku americké komiksové produkce. U nás je nyní vydává nakladatelství Crew. Na pulty českých knihkupectví Postřehy z poslední řady zamíří 29. října v překladu Petry Johany Poncarové.
