Přivedla jste s sebou maminku. Musela jste ji dlouho přemlouvat?
Myslím si, že už si na to zvykla. Ale vždycky to tak snadné nebylo. Pamatuju si na doby, kdy mi fotografové nabízeli, abych se fotila s ní, s tatínkem, s bratrem, a nikdo z naší rodiny nechtěl, protože nejsou typy lidí, kteří by o to stáli. Maminka se dřív hodně zdráhala, ale dnes už ji přemlouvat nemusím.
Jakou roli má maminka ve vašem současném životě?
Pro mě je to nejlepší člověk na světě! Je mi nejlepší kamarádkou a dětem fantastickou babičkou ve všech ohledech, nedám na ni dopustit. Stále je podnikavá a odvážně přijímá různé životní výzvy. Když nás lidi vidí vedle sebe, málokdo by řekl, že jsme máma s dcerou – a nejen proto, že jsme barevně úplné protiklady. Maminka vypadá skvěle, takže si leckdo spíš pomyslí, že je to moje starší sestra nebo kamarádka. A pak je překvapený, že je to moje maminka.
To se hodí, mít takové geny.
Bylo by fajn, kdyby se lidé i u mě takhle divili, až budu chodit po světě se svými dospělými dětmi. To by se mi líbilo. S maminkou jsme navíc velké kámošky, jezdí se mnou a s dětmi na hory a na dovolené, pomáhá mi, kdykoli potřebuju.
Svěřujete se jí se vším jako své nejlepší kamarádce?
Svěřuju. Ona je jediný člověk, kterému můžu stoprocentně věřit. Protože je to máma a mámy to s vámi vždycky myslí dobře. I když třeba řekne něco, co se mi nelíbí, nakonec stejně zjistím, že měla pravdu. Mám sice blízké kamarádky, kterým se také svěřuji, ale jsou věci, které můžu říct jenom jí. Ví o mně úplně všechno.
Fotogalerie |
Zvládáte být na děti sama?
Jsem sama, ale ne zas tak úplně. Obě děti mají tatínky, takže mužský element jim rozhodně nechybí. Krom toho mají dědečky a strejdu – mého bráchu. Nepociťujeme, že by nám někdo scházel, děti jsou navíc na takový model zvyklé odmalička. Něco jiného by asi bylo, kdybychom zůstali sami třeba v jejich dvanácti letech. Žijeme si hezky a věřím, že i sama dokážu dětem udělat tak hezkou atmosféru, jakou jsem v dětství zažila já.
Asi vás to musí stát velké úsilí...
Řeknu to takhle; nezastavím se ani na vteřinu. Je to náročné, ale protože jsem ten Beran a stále plná energie, tak mě to spíš baví. Občas se samozřejmě stane, že si sednu a řeknu si: „Jsem unavená...“ ale naštěstí jsem pozitivně smýšlející člověk, takže si nedovolím stěžovat si.
