Od herectví vás kdysi mohla odvést jedině dráha pilota, sám jste donedávna létal. Je něco, co pro vás tyhle dvě zdánlivě naprosto odlišné profese spojuje?
Stačilo, že létal táta. Maminka by dalšího pilota v rodině asi přes srdce nepřenesla. Pro mě mají tyhle profese ale hodně společného. Spojuje je totiž určitý nadhled. Piloti ho mají reálný z deseti tisíc metrů nad zemí a herec ho prostě mít musí, aby se v postavách, které ztvárňuje, neutápěl. A navíc, letci a herci se měli odjakživa rádi.
Zahrál jste si někdy pilota?
Zahrál. A hned několikrát. Třeba ve filmu Piloti, který režíroval Ota Fuka. Točilo se to dokonce v sovětském Rusku a mne coby pilota Iljušina navíc sestřelili! Bylo to v době, kdy jsme v Semaforu něco zkoušeli a já nemohl moc chybět, takže se ve filmu objevím na začátku coby veselý rozverný pilot, a pak na konci, kdy mě sestřelí. Letadlo jsem řídil pak třeba i v seriálu Pan Tau.
Kdysi jste zpíval s kapelou, později i ve velkých hereckých muzikálech. Co pro vás hudba znamená?
Hudbu mám moc rád. I na divadle. Dodnes mi chybí ty chvilky z Karlínského divadla, kdy před představením hudebníci v orchestru začínali ladit nástroje. To jsem miloval. Hudba obecně oživuje i běžný mluvený projev. Dnes se věnuji zase už jen činohře, kterou jsem původně vystudoval. V ní je ale bohužel hudby minimum a mně představení bez ní připadá takové nějaké sušší.
V představení My Fair Lady jste hrál profesora Higginse, který učí květinářku Lisu dobrým mravům a zejména výslovnosti. Stalo se vám někdy, že jste poznatky ze svých rolí aplikoval v běžném životě?
Profesora Higginse jsem hrál čtyřistakrát, a je i tak trochu mým předobrazem. K poučování totiž nemám vůbec daleko. A na výslovnost jsem háklivý dodnes. Díky i nepatrnému přízvuku jsem schopen rozpoznat, odkud člověk pochází. Taková role se vám dostane hodně pod kůži a pak logicky i do vašeho běžného života. Higginse jsem navíc hrál ještě třicetkrát v Japonsku a závěrečnou scénu dokonce v japonštině. Naučit se ale těch pár vět, kde se člověk nemá čeho chytit, bylo něco příšerného. Naštěstí jsem měl k ruce výborného japanologa Martina Vačkáře, ten mě to nakonec naučil a pamatuji si ten text dodnes.
Seriály pod lupouHvězdy vzpomínají Nemocnice na kraji města: Sanitka: Žena za pultem: Třetí patro: Tajemství proutěného košíku: Taková normální rodinka: Synové a dcery Jakuba skláře: Nejmladší z rodu Hamrů: Rozpaky kuchaře Svatopluka: Malé dějiny jedné rodiny: |
Jak se vám daboval Clint Eastwood ve filmu Million Dollar Baby, kde hraje trenéra mladé boxerky? Sám jste se kdysi boxu věnoval.
Já se kdysi v mládí boxovat učil hlavně proto, abych se uměl bránit. Tenhle film mě ale opravdu hodně vzal i přesto, že ženský box nesnáším. Vlastně ho toleruji jen v tomhle filmu. S Clintem Eastwoodem jsem v dabingu strávil hodně času a těší mě, že aspoň takto jsem do něj mohl vstoupit, protože se mi líbí všechno, co dělá.
Říkáte, že při dabingu vidíte hercům až do jejich kuchyně. Osvojil jste si vy sám díky tomu nějaký hollywoodský fígl?
To ne. Dabing je tu od toho, aby dabér té postavě neublížil. Musíte se jí dokonale podřídit, což vyžaduje poctivost i pokoru. Nejste tam sám za sebe, spíš jen takový pomocník toho, koho dabujete.
Stál jste u zrodu několika českých seriálů. Co vám říkají Malé dějiny jedné rodiny a vůbec předrevoluční doba?
V té době jsem točil hned několik seriálů. Také Arabelu nebo Chlapce a chlapy. Malé dějiny jedné rodiny tehdy ústřední výbor KSČ nakonec zastavil, protože se rovnou z natáčení chodilo demonstrovat na Václavák, a to nebylo jaksi žádoucí. Možná i proto mi v paměti utkvěly spíš ty demonstrace než natáčení samotné.
S problémovými seriály mám ale víc zkušeností. Třeba Ošklivka Katka, ta byla také zastavena, údajně pro nízkou sledovanost. A naopak dvoudílný film s názvem Právo na minulost, který se natáčel na Slovensku i v Moskvě, byl zakázaný hned dvakrát. V době komunismu pro svůj antikomunistický obsah, a v době postkomunistické zase proto, že autorem filmové předlohy byl komunistický pohlavár Bohuslav Chňoupek, který původní povídku napsal kdysi ještě za svých studentských let.
Coby herec a milovník aut jste stále na cestách. Co všechno v rámci herectví podnikáte a kam vás to ještě táhne?
Momentálně jsem v divadlech Kalich, Bez zábradlí a Fidlovačka a s repertoárem samozřejmě jezdíme i po republice. Jsem zastáncem toho, že člověk by měl pracovat, dokud to jde. Ale jak říkal Lenin, každá krajnost je škodlivá. Já se toho ale na rozdíl od něj snažím držet, takže nic nepřeháním.
