Podle čeho se rozhodujete, jestli vezmete nabízenou roli?
Závisí to na tom, zda to ve mně něco zažehne. Nějakou touhu zkusit si zahrát ten charakter, to téma, které s sebou nese postava, film nebo inscenace. Pokud tam ten pocit není, tak roli nevezmu.
Co role ve Zkáze Dejvického divadla?
To bylo jasné, to se nedalo odmítnout (smích).
Bylo pro vás těžké hrát sama sebe?
Ano. Protože nemůžete být úplně normální, civilní. Musíte tam dát vědomí, že to hrajete a zároveň to musí být uvěřitelné. Hledali jsme, jak najít míru, že to jste vy, ale zároveň víte o tom, že se na to budou koukat lidi a že to hrajete.
S kolegy z Dejvického divadla hrajete dlouhé roky. Nemáte někdy ponorku?
Občas ano, ale jsme schopní si věci vyříkat. Díky tomu že se máme rádi a respektujeme se a máme k sobě fakt velkou důvěru, tak se nemusíte bát říct cokoliv, co se vám děje v soukromém životě a nikdo vás za to neobviní. Je to tam velice bezpečné prostředí.
A co když jste na sebe naštvaní a musíte jít spolu na scénu?
Tak to musí pryč, jít stranou. Práce je na prvním místě (smích).
Máte syna a dceru, nejdou ve vašich stopách?
Filda je malý, tomu je 13, toho hraní moc nezajímá. Dospělá Tonička jde spíš výtvarnou cestou. Ale ve Zkáze měla maličkou roli a říkala, že ji to baví, že si to občas zkusí. Tak uvidím.
Co je vám bližší? Divadlo, film nebo televize?
Divadlo je pro mě základ. Nemohla bych bez toho být. Na divadle mám pocit, že se formuji já. Co se naučím a objevím tam, můžu potom použít všude jinde při natáčení.
Máte široký herecký záběr, od afektované moderátorky v Trapných padesátkách, až po vážnou vyšetřovatelku, která krotí pana Krobota v Modrých stínech. Jaká role vás víc baví?
Mě baví všechny role a polohy. Mám pocit, že mám v sobě spoustu těch žen, barev. Kdybych toto povolání nedělala, tak se to vůbec o sobě nedozvím. V normálním životě, v běžných situacích na to vůbec nepřijdu, že to ve mně někde je, že to tam spí. Díky těm postavám, rolím a hrám v sobě můžu najít ty další moje Kláry. A to mě strašně baví.
Herečka Klára Melíšková
Je nějaká vaše vysněná Klára?
Ne. Já jsem nadšená z toho všeho, co ke mně chodí. Ty Kláry, které jsem zatím objevila a se kterými jsem se setkala, mě fascinují. Přijde mi, že žiji úžasný život a doufám, že budu ojevovat nové a nové Kláry.
Natočila jste spoty pro sponzora letošních Českých lvů. Rozmýšlela jste se dlouho, jestli to vzít?
Když mi zavolali, úplně mě to nadchlo. Docela jsem záviděla kolegům, kteří to točili přede mnou. Vždy mi přišlo, že je to velmi zábavné, většinou vtipné a velmi velkorysé. Když mi řekli, že bych tam byla sama ve dvojroli, nejdřív jsem se toho lekla. Ale pak jsem si řekla, že je to skvělá výzva.
Scénky se odehrávají v taxíku, začínají v holinách v bahně na statku a končí na červeném koberci. Která z těch dvou postav, herečka a taxikářka, je vám bližší?
Ta taxikářka. Herečka mě irituje tím, jak je bláznivá, exaltovaná. Vím, že to v sobě mám a občas mi to ujede tímto směrem a štve mě to. Takže bližší je mi tato klidná síla.
Těšíte se na letošní udílení filmových cen, kde jednu budete také předávat?
Já se na České lvy těším vždycky. Uvidíte sumář toho, co se za rok udělalo. Vidíte kolegy, kteří jsou oceněni, co se jim povedlo a potkáte tam spoustu známých a kamarádů. Je to vždycky moc fajn večer.
Co dalšího vás čeká ohledně práce?
Za tři týdny máme v divadle premiéru hry Přízraky od Henrika Ibsena. Režíruje to divadelní režisér Jirka Pokorný. Úplně jsme z toho nadšení, je to krásná práce. Jsme zvědaví, jak to přijmou lidi. Natáčení teď nemám žádné, mám úplně prázdný diář.
10. května 2017 |
