Otázka, jestli měla ve třídě pozici krasavice, u ní vyvolala záchvat smíchu: "Ne, Bože ne!"
Šla na DAMU, ale nikdy netoužila hrát princezny, Julii a jiné podobné postavy, o kterých začínající herečky sní. Okolí jí totiž dávalo najevo, že je zvláštní. "Já byla zřejmě něco mezi mužem a ženou," vypráví.
"Všude mi říkali: Uhni chlapče! A pak, jednoho dne, mi začali říkat: Přejete si, mladá paní? Čili slečnu jsem přeskočila. Mé tělo se v době konzervatoře věnovalo hlavně růstu. Takovým těm blbostem, které okolí napovídají, o jaké pohlaví se jedná, nevěnovalo nejmenší pozornost. Na to nemělo čas. Takže jsem v té době pěstovala hlavně intelekt a přesvědčovala sama sebe, že na kráse nezáleží. Při pohledu do zrcadla jsem sebe sama vnímala jako velmi půvabnou, jenže nikdo z mého okolí ten názor evidentně nesdílel," říká.
Mnohokrát slyšela, že z ní nikdy nebude úspěšná herečka, protože je příliš vysoká. Obvykle jí to říkali muži nevelkého vzrůstu. Zkrátka, nikdy nesplňovala prototyp krásky, přesto je nyní často hraje.
Za ideální považuje, když žena může hrát krásku i ošklivku, a právě z toho důvodu obdivuje Ivu Janžurovou. "Kdybych vybírala studenty na herecké školy, brala bych i tlusté, hlavně aby byli nadaní. Dnes je tolik hezkých mladých hereček, že těžko poznáte, která je která. Ony za to nemůžou, jsou okolím hnané do pocitu, že krásná holka má být herečkou. Ten vnější tlak na krásu je teď obrovský. Výsledkem toho je takový mediální unisex," dodává Chýlková.
