Pane profesore, letošní prezidentská bitva byla vypjatá a nakonec jste ji prohrál. Jste zklamaný?
Sice jsem nevyhrál, ale cítím se velmi dobře. Ta nevýhra byla totiž velmi důstojná.
Nevýhra? To už používáte slovník jako Václav Klaus.
Přesně tak. Není ale obvyklé, aby byla podobná volba tak složitá, na šest kol, a bylo to složité i pro Václava Klause. Dosáhl jsem dobrého výsledku, protože soupeř vyhrál jen s pomocí přeběhlíků.
Nechce se mi věřit, že po poměrně rovnocenném souboji nejste vůbec zklamaný, to by byl přece každý.
Nejsem, vždyť se ukázalo, že mám velkou podporu mnoha občanů. Samozřejmě určité zklamání v úzkém slova smyslu tady je – protože jsem se nestal prezidentem. Ale to, co jsem v té volbě reprezentoval – otevřenost, férovost, větší vstřícnost k Evropské unii – to jsou věci, které mohou českou politiku a společnost posunout o kus dál. V tomto smyslu to byl úspěch.
Americký spisovatel Harry Kemelman ale kdysi řekl zajímavou větu: "Tou hlavní zásadou politika je – být zvolen." Takže nebýt zvolen, je také někdy dobré?
Nebýt zvolen jednou, neznamená nebýt zvolen podruhé. Tím si prošlo mnoho politiků. Důležité je, že neměníte svoje postoje, názory a hodnoty. A to já jsem před i v průběhu volby dodržel.
Co vás nejvíce v boji o prezidenta překvapilo?
Především, jak rychle se mi podařilo získat podporu občanů. To bylo výborné, protože lidé chtějí změnu, kterou jsem představoval. Kontakty s občany byly velmi povzbuzující.
Možná to byla pouhá zvědavost, protože v některých kruzích vás sice znali, ale pochybuji, že na tom byla stejně široká veřejnost.
Protivníci přeháněli, když tvrdili, že jsem úplně neznámý. Pan Neznámý dosáhl za několik týdnů podporu poloviny obyvatel? To by nešlo.
Musel jste ale předpokládat, že jen těžko vyhrajete, když ODS stála za svým kandidátem a komunisté nechtěli podpořit ani jednoho.
Bylo zde určité riziko, ale šel jsem do bitvy, která nebyla předem prohraná. Při prvním kole první volby před dvěma týdny to bylo úplně vyrovnané, či jsem měl dokonce o hlas víc. Vždy bylo otázkou, jak se zachovají komunisté. Kdyby se rozhodli pro mě, tak by se daly pak získat hlasy i několika dalších původně nerozhodnutých volitelů.
To, co se kolem výběru prezidenta odehrávalo, byla někdy směs trapnosti, směšnosti a absurdit. Myslíte si, že byly některé hlasy pro Václava Klause takzvaně "nakoupené"?
Důkazy pro to nemám. Ale když někteří lidé změní názor v tak krátkém časovém období, když vidíte náměstky ministrů ODS, kteří se pohybovali na Pražském hradě, a k tomu ty skupiny lobbistů, tak se podobnému podezření nedivím. Zahraniční i čeští komentátoři psali, že zřejmě k nákupu hlasů došlo.
Jste ekonom a musíte se v práci vyjadřovat přesně. Jak se dá přesně popsat "nákup" hlasů?
Věci, které nejsou viditelné, se nedají přesně specifikovat. Můžete poukazovat na různé jevy s tím spojené. Na základě toho se dá usoudit, že pravděpodobnost těch "nákupů" je poměrně velká.
Tak ještě jinak: byla volba kvůli přeběhlíkům nestandardní?
Způsob, jakým se to přímo na Hradě dohadovalo, byl ze strany některých lidí velmi nestandardní.
Hodně se spekulovalo o tom, koho podpoří komunisté. Nakonec nikoho, a zdá se, že volbu protaktizovali a nezískali vůbec nic. Co si o tom myslíte?
Měli příležitost nabrat nový směr, neudělali to. Vedení komunistické strany ukázalo, že zatím není ochotno plně se integrovat do české politické scény.
Vy jste jako kandidát několika stran a nezávislých senátorů nemohl vyhovět všem. Mělo smysl být reprezentantem tolika uskupení s tak protichůdnými zájmy?
V této volbě to smysl mělo. Nebyl jsem ideálním kandidátem pro žádnou ze stran, které mě podporovaly, ale většinou se v tom chovaly otevřeně a byly ochotny se odtrhnout od nějakého ideově uzavřeného přístupu. To byl důležitý vzkaz pro voliče.
Jenže vy jste nemohl slíbit všem všechno a to ve finiši omezovalo vaši podporu. Někteří vás přitom kritizovali, že až moc nadbíháte komunistům. I když na radaru jste se s nimi nedohodl.
Jasně jsem jim řekl, jaké jsou moje postoje, názory a zásady a z toho jsem se víceméně nehýbal. Jen jsem to dál více vysvětloval.
Jste teď na někoho zatrpklý, že vás nakonec nepodpořil? Třeba právě na komunisty?
Vůbec ne. Je ale smutné, že se nerozhodli pro kandidáta mého typu, pro ně by to byla z dlouhodobého pohledu správná volba. A připomínám, že bojkot komunistů ze strany prezidenta prolomil už před pěti lety Václav Klaus. On s nimi začal jednat. Oni ho nepřímo podpořili i letos – když volitelé, kteří byli na vážkách, viděli, že KSČM mě nepodpoří, tak se v závěru přiklonili k jeho volbě.
A netrpěl jste zejména při té první volbě? Vy jste se totiž dokonce tvářil, že to se zájmem sledujete.
Taky že jo. Profesor vydrží všechno, sledovat tohle několik hodin byla hračka. Ale chápu kritiku občanů, protože to byla obrovská show nesvornosti a neschopnosti se domluvit. I to patří k demokracii. Ale dosáhnout výsledku se jistě dalo daleko kultivovanějším způsobem.
Prezident Klaus v pondělním rozhovoru pro MF DNES říkal, že volba byla vlastně určitým pokračováním politického střetu, který on zde vede od revoluce i proti skupině, ktěrou mnozí nazývají "pravda a láska". Ta měla údajně podporovat vás. Jste součástí "pravdy a lásky"?
Nejsem členem žádné skupiny. Ale pravdu a lásku mám rád, to jsou pozitivní pojmy. Tvrzení prezidenta je demagogické. Podívejte se na to realisticky: copak jsou sociální demokraté součástí nějaké "pravdy a lásky"? Nešlo o žádný takový střet, jak říká Václav Klaus. Jenže to by se na to musel podívat objektivně.
S kým to tedy prezident bojuje?
On si často vytvoří imaginárního protivníka. Bylo to vidět i v jeho druhém kandidátském projevu: protivník je člověk, který třeba nectí rodinu a tak dále. Kdo to ale byl ten protivník? Já jsem v sále nikoho takového neviděl.
Ten projev byl hodně zaměřený na lidovecké volitele, proto Václav Klaus několikrát opakoval, že je konzervativní a že podporuje některé tradiční hodnoty.
To je zřejmě pravda.
Nebojuje český prezident jako Don Quijote? Že si sám vystaví větrné mlýny a pak vyrazí do útoku?
Je to tak. Opravdu má schopnost si vytvořit imaginárního protivníka a proti tomu se výborně vyhraňuje.
Je Václav Klaus Don Quijote?
Neřekl bych, že Václav Klaus má kvality Dona Quijota.
Podívejme se, jaké kvality máte vy. Vaši podporovatelé vás pořád ponoukají, že máte využít získané pozice u veřejnosti a nějak se politicky dál angažovat. Probereme několik možností. Byl byste ochoten kandidovat na podzim do Senátu?
Začnu obecněji. Chci pokračovat ve veřejném životě, prosazovat ty hodnoty, o nichž jsem v posledních měsících hovořil, a jak to udělám konkrétně, to se uvidí.
A co ten Senát?
Nic nevylučuji, protože Senát je důležitá instituce. Ale nejdříve si chci odpočinout a u toho bude čas o tom více přemýšlet.
Kdy pojedete na tu avizovanou dovolenou? Pokud se to tedy dá dovolenou nazvat.
Začnu o víkendu. Ještě se domlouvám s manželkou, kam pojedeme. I tady jsou velmi malebná místa, kam se může člověk uchýlit.
Jenže vaše žena už, předpokládám, odjela zpátky do Ameriky.
Ano. Upřesňujeme si, kam pojedeme. Místo vám neprozradím.
Já vás ani nechci sledovat na dovolené. Nebyl by však Senát pro prezidentského kandidáta málo?
Nikdy se nedívám, co je málo nebo hodně. Učil jsem na různých univerzitách: některé byly lepší, některé horší. Vždy jsem si ale vážil svých kolegů. Člověk přece může dosáhnout hodně i na místech, která se mohou zdát "málo". Třeba Senát není z tohoto pohledu "málo".
Člověk musí myslet i na zabezpečení rodiny a Senát není tak dobře placené místo, jako jste měl třeba na Michiganské univerzitě.
Beru to v úvahu, ale jsem ve fázi života, kdy to pro mě není rozhodující. Opakuji, že svoji roli vidím v tom, jak prospěji České republice.
Plánujete vstoupit do nějaké politické strany?
Opravdu si myslím, že mám nadstranickou pozici, která zaručuje určitou nezávislost. Nic nevylučuji do budoucnosti, ale v této fázi není potřebné vstupovat do nějaké strany.
Objevila se v médiích myšlenka, která by se určitě nelíbila Mirku Topolánkovi, že Jan Švejnar by byl dobrým ministrem zahraničí.
Nejeví se mi to jako reálné. Neuvažoval jsem o tom. Po žáru v prezidentské kampani si ani nemyslím, že by můj vztah s premiérem měl být a priori špatný. Máme ale některé věci, které si musíme vyjasnit.
Topolánek vás obvinil, že jste korupční kandidát. To chcete objasnit? Chcete, aby se vám omluvil?
Ano. Nic nebylo z mé strany korupční, kampaň jsem zaplatil sám. Mám důkazy. Ať on dokáže svá slova. Já čekám na omluvu.
Kdy se přesně dozvíme, co vlastně chcete dál dělat?
V průběhu několika týdnů. Rád bych měl dál vliv na vývoj a dění v České republice v oblasti politické, ekonomické či mezinárodních vztahů. Ještě jsem se přesně nerozhodl. Nechci to uspěchat.
Zaznamenal jsem i návrh, že byste byl dobrý eurokomisař za Česko.
Aha. O tom jsem neuvažoval. Ale jestli na tom budete trvat, vezmu to v úvahu.
Já na tom netrvám. Nedostal jste se svými sliby, že tady dál zůstanete i po prezidentské volbě, do pasti? Přece by pro vás bylo teď nejlepší a nejjednodušší odjet do Ameriky a pak se zase opět objevit.
Rozhodně ne! Naopak, dnes vidím, že mohu pomoci své zemi daleko více, než jsem to mohl dělat v nedávné minulosti.
Od začátku března se vracíte i do čela dozorčí rady ČSOB. Nebude se to vylučovat s něčím, co plánujete dělat? Nebude hrozit střet zájmů?
Myslím si, že ne. Kdyby střet zájmů hrozil, hned to budu řešit.
Někdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov jednou řekl: "Politik je člověk, který slíbí, že postaví most i tam, kde není řeka." Nesrovnávám vás s Chruščovem, ale neslibujete i vy podobné mosty bez řeky?
Jeden most jsem ale skutečně v posledních měsících postavil – most směrem k české veřejnosti a naopak. Ten chci dál využívat.
Nevrátíte se alespoň částečně učit na univerzitu do Michiganu?
Uvidíme. Občas tam přednášet by se nemuselo vylučovat s tím, co bych dělal tady.
Přemýšlíte už dnes o tom, zda byste opět kandidoval na prezidenta v roce 2013?
Pět let je v politice hodně dlouhá doba. Uvidíme, zda to přirozeně vyplyne i z toho, co budu dělat. Pak by to mohlo přicházet v úvahu.
Ještě jeden citát. Tentokráte čínský učenec Lao-c’: "Nejvyšší politickou moudrostí je nečinnost." To se vás asi netýká, že?
Nic takového se mě netýká. Odpovím vám také citátem jednoho známého Číňana, bývalého premiéra Čou En-laje. Ten když hovořil o Francouzské revoluci, tak řekl, že "je to věc ještě příliš nedávná na to, aby se dala dostatečně hodnotit". Myslím tím to, že jsme ještě jenom pár dní po prezidentské volbě, a uvidíme, jak se věci vyvinou. A uvidíme, co bude za pět let.
Ovlivnilo by vaše rozhodování, jestli opět kandidovat na prezidenta republiky, to, zda by se volilo v parlamentu, nebo by to už byla přímá volba občany?
To je velmi důležitý aspekt. Je jedno, zda by to bylo výhodné, či nevýhodné pro mne. Já jsem pro přímou volbu. Omezilo by se tím kupčení a možnosti korupce.
Při přímé volbě byste se nemusel ponižovat běháním za komunisty. Stačilo by, aby vás kandidovali například jen zelení. To by vám mohlo více vyhovovat.
Je to pravda, ale já jsem se nijak neponižoval a nikam jsem neběhal.
Myslel jsem to obrazně. S Václavem Klausem skončí doba významných porevolučních politiků. ODS bude dost složitě hledat tak silného kandidáta, Jiří Paroubek už avizoval, že jednou se chce také ucházet o křeslo na Pražském hradě, a výběr osobností při přímé volbě by byl hodně pestrý. To by vám vyhovovalo?
Pro demokracii je důležité, aby strany produkovaly silné lídry, aby byli pro příští volbu prezidenta kvalitní kandidáti. V ODS by tím mohli překlenout kult osobnosti, který v ní představuje Václav Klaus…
… řekl jste kult osobnosti?
Ano, řekl. Zdá se mi ale, že strany neuvažují zatím tak dlouhodobě a nepřemýšlejí dopředu o vhodných kandidátech. Letošní volba by to mohla změnit.
Mnoho let jste žil v cizině, to jste se musel hodně při neustálém mluvení v poslední době vytrénovat v češtině. Je to tak?
Dobrou češtinu jsem si udržel po celou dobu, co jsem zde kdysi nežil a nemohl se za komunismu vrátit. Teď to byl ale pro moji češtinu opravdu skvělý trénink.
Tak můžete trénovat manželku, která hovoří anglicky, francouzsky a španělsky, aby už za pět let, pokud budete opět kandidovat, také zvládala češtinu.
Už jsme začali. Už umí budoucí a minulý čas od slovesa býti. A naučila se některé písničky. Třeba známou Čobogaj nebogaj.
