Osmnáctiletá Adéla má stejně jako její vrstevníci již od podzimu prakticky nepřetržitě online výuku. Trávení času doma pro ni ale na rozdíl od řady spolužáků neznamená jen nepříjemné odloučení od přátel a dlouhé hodiny u počítače.
Adéla totiž již více než dva roky bojuje s poruchou příjmu potravy. S nemocí dochází k psychiatrovi a ještě před rokem mohla být považována za vyléčenou. V době, kdy tráví vlivem epidemie velké množství času doma, se však její stav zhoršuje.
Covid a duševní zdraví. Lidé s psychickými problémy patří do rizikové skupiny |
„Když jsem byla ve škole a kamarádi šli na oběd, šla jsem prostě s nimi a taky něco snědla. Když jsem ale celý den doma, je hrozně jednoduché se jídlu vyhnout,“ popisuje dívka, která svůj boj anonymně sdílí na Instagramu.
Vše je podle ní o to horší, že má nyní více času přemýšlet nad svým vzhledem. „Na jaře jsem měla hrozný strach, abych nepřibrala, když jsem najednou nikam nechodila. Postupně jsem jedla méně a méně, začala počítat kalorie a dvakrát denně se vážit. Nakonec jsem zase jedla každý den jen jablko, neochucenou ovesnou kaši a okurku,“ líčí.
Problém pro polovinu středoškolaček
Adélin příběh je však častější, než se může zdát. Podle prosincového průzkumu Centra sociálních služeb Praha mezi žáky druhých stupňů základních škol a středoškoláky trápily problémy související s poruchami příjmu potravy, jako je nechuť k jídlu či výkyvy hmotnosti, asi třetinu dívek ze základních škol a téměř polovinu dotázaných středoškolaček.
Nižší, ale stále vysoká jsou pak čísla u chlapců – tam mělo obdobný problém třináct procent dětí ze základních škol a pětadvacet procent středoškoláků.
A nárůst se ukazuje i mezi vážnými případy v praxi. Třeba v Centru pro poruchy příjmu potravy, které spadá pod pražskou Všeobecnou fakultní nemocnici a 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, zaznamenali nárůst jak hospitalizovaných pacientů, tak zájmu o ambulantní služby.
„Bohužel nám přibývá pacientek i pacientů s komorbidními somatickými a psychickými poruchami, které vyžadují náročnější péči. Proto vídáme častěji dlouhodobé, chronické invalidizující průběhy onemocnění, které zasahují nejen pacienty samotné, ale celé jejich rodiny,“ popsala Hana Papežová, lékařka ze zmiňovaného centra a odbornice na poruchy příjmu potravy.
Poruchy příjmu potravyAčkoliv jsou poruchy příjmu potravy často ve veřejné debatě redukovány na anorexii, tedy odporu pacienta k jídlu, a bulimii, tedy nemoc projevující se cíleným vyvoláváním zvracení po jídle, nemocí schovaných pod tímto pojmem je více. Jednou z nich, která se nyní začíná více skloňovat, je ortrorexie. Jedná se o patologickou posedlost zdravou výživou, často spojenou také s přehnaným cvičením. A mezi poruchy příjmu potravy se řadí i záchvatovité nebo také psychogenní přejídání. To se často označuje spíše jako závislost, tedy závislost na jídle, a na psychice člověka se projevuje podobně jako třeba závislost na alkoholu. |
Pro Českou republiku komplexní data neexistují. Nárůst ale pozorují specializovaná centra i třeba Linka bezpečí, které s tímto tématem volalo v roce 2020 téměř 300 dětí.
A třeba finská studie ukázala u adolescentů téměř dvojnásobný nárůst anorexie i jiných vážných poruch, mezi které se řadí třeba psychogenní přejídání či ortorexie. Ty na sebe navíc mnohdy navazují. „Například dětská obezita, anorexie a poté psychogenní přejídání,“ uvedla Papežová.
Kromě toho je mnohdy porucha příjmu potravy spojená s jinou psychiatrickou diagnózou. A i ty se během epidemie zhoršují. „Klientů s poruchou příjmu potravy skutečně přibylo. U klientů s poruchou příjmu potravy se prohlubují především negativní pocity, deprese, úzkosti, mají více prostoru přemýšlet nad svým životem, stravou a současně jsou omezování v možnosti pohybu, což se negativně projevuje v jejich psychické stránce,“ říká Vladimíra Osadníková, sociální pracovnice centra Anabell, které se na tyto nemoci zaměřuje.
S tím souhlasí i Miroslava Navrátilová, lékařka z Poradny pro poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno. „Vzhledem k omezené komunikaci s ostatními a nemožnosti setkávání se dochází ke vzniku jakéhosi bludného kruhu, kde začíná člověk více přemýšlet o věcech, na které v běžném životě neměl čas,“ míní.
Z toho poté pramení přehnaná fixace na stravování. „Často je problém ukryt jinde. V ordinaci mám pacienty nejen s nízkým sebevědomím, ale i frustracemi, s nejrůznějšími psychickými problémy, které vyúsťují v přehnanou kontrolu nad sebou samým. Porucha příjmu potravy je tedy především o vztahu k sobě sama,“ podotýká.
Většina klientů je podle Osadníkové rovněž sociálně izolovaná. To je ostatně jedním z „příznaků“ nemoci i normálně, nyní je ale pro pacienty ještě jednodušší se společnosti vyhýbat. „A postrádají režim, který je za normální situace motivoval například k pravidelnosti ve stravě, omezování zvracení, navazování nových sociálních kontaktů a zapojení se do běžného života. Situace je pro klienty složitější také v oblasti odborné péče, kdy někteří psychoterapeuti nemohou poskytovat péči v důsledku vládních opatření,“ dodává Osadníková.
Spouštěčem mohou být i telekonference
Část péče proto nyní probíhá přes videokonference. A ty jsou pro pacienty s poruchou příjmu potravy či s tendencemi na její rozvoj také jedním z potenciálních spouštěčů. „To, že se na sebe studenti či žáci dívají může být jeden z faktorů, že se porucha může objevit. Klienti se nám ale spíše svěřují s tím, že karanténa byla spouštěčem, někdy se jim nemoc i vrátila,“ uvedla Marie Novotná, tisková mluvčí centra Anabell.
A podobně mluví i Papežová. „Ukazuje se, že pacientky s anorexií mají větší problém s distanční léčbou i výukou, kde hraje roli i bližší obraz jejich těla, které často vnímají velmi zkresleně,“ uvedla. Videokonference tak podle ní mohou být rizikové i pro jedince z běžné populace, kteří se třeba extrémně zaměřují na vzhled, či mají nízké sebevědomí.
A rizikové jsou podle Papežové také sociální sítě, především zmíněný Instagram. „Účtů, které sdílí věci spojené s anorexií, je víc. Některé nemoc vyloženě propagují, jiné jsou naopak o tom, jak se pacientka léčí,“ říká Adéla. Ta je na tom nyní, jak sama říká, lépe. „Nejhorší to bylo na jaře. Teď na to, abych jedla, hodně dávají pozor rodiče a snaží se, abych nebyla sama. Ale není to nemoc, ze které by se člověk prostě vyléčil. Ty tendence už s vámi zůstanou pořád,“ dodává.
Kam se obrátit na pomocS poruchami příjmu potravy je možné se obrátit na psychiatra. Současně ale funguje i řada specializovaných center, která pacientům pomáhají. Jedním z nich je centrum Anabell, zmíněné v článku. To provozuje krizovou linku, ale také internetové poradenství či kontaktní centra. Rady rodičům, přátelům i samotným pacientům pak poskytuje portál Healthy and free, který dokonce vytvořil sadu příspěvků o tom, jak udržet poruchu příjmu potravy v době epidemie pod kontrolou. |
