Mladá matka samoživitelka Martina patřila mezi první nakažené nemocí covid-19 v Česku. Nakazila se od kamaráda. Zatímco ze strany rodiny a blízkých přátel zaznamenala jen podporu, veřejnost na sociálních sítích tak vstřícná nebyla.
Martina totiž bydlí v malém městě ve Středočeském kraji. To začalo v době, kdy se nakazila, zveřejňovat na Facebooku počty nakažených. „Strhly se opravdu velmi nepříjemné reakce. Objevili se někteří, kteří chtěli nakažené lynčovat, znát jména a pohyb těchto osob,“ popsala Martina.
Reakce veřejnosti jen sledovala, sama do nich nezasahovala. Právě čtení nenávistných příspěvků mělo ale negativní vliv na její psychiku. „Nejednou jsem zvažovala, že snad své jméno zveřejním, protože neprávem označovali jiné lidi za ty první nakažené,“ přiznala. „Řekla bych tedy, že nejhorší nebyla samotná nemoc, jako spíše chování lidí,“ říká Martina.
„Dotáhla to z Prahy“
„Zejména na jaře byli nemocní lidé stigmatizováni, dostali společenský cejch a lidé se jich báli nebo je podezírali z nezodpovědnosti,“ popisuje psycholog Tomáš Morávek.
To podle něj vedlo k tomu, že část lidí se společnosti po prodělání nákazy nějakou dobu vyhýbala, jiní zase před okolím tajili, že si nemocí prošli. Negativní reakce okolí tak přinášela další stres, u nakažených vyvolávala pocity sociální izolace a frustrace.
Češi nosí roušku i týden. Nejčastěji používají textilní, ukázal průzkum |
Třiadvacetiletá Kateřina se s negativním postojem okolí potýkala ještě několik týdnů poté, co se uzdravila. Covidem se nakazila v dubnu. Jelikož pochází z malé vesnice na Hodonínsku, mezi tamními obyvateli se rychle rozkřiklo, že je nakažená. „Spousta lidí volala a ptala se, odkdy jsem pozitivní, ptali se, jestli jsme se nepotkali. Nemyslím si, že chtěli být vyloženě zlí, ale u některých jsem měla blbý pocit, že mě tiše obviňují,“ popsala Kateřina.
Do rodné vesnice totiž přijela z Prahy, kde bylo v té době asi nejvíc případů. Někteří sousedé jí i poté vyčítali, že do vsi nákazu „dotáhla“ ona. „Měla jsem docela lehký průběh, ale dost jsem kašlala. I když už jsem měla negativní test a pustili mě z karantény. Pak jsem šla třeba do obchodu, a když jsem kašlala, lidi na mě blbě koukali,“ vypráví Kateřina.
Pak se našlo i pár lidí, co toho chtěli využít a nabízeli mi přes zprávy údajně skvělé produkty na vyléčení.
Jiří N.pacient nakažený v březnu
Naopak Jiří N., který byl v první stovce nakažených v Česku, říká, že osobně se s negativní reakcí okolí nesetkal. Jinak tomu ale bylo na internetu. Jiří totiž vystoupil v televizi, kde o své nemoci mluvil. „Na internetu to lidé dost zlehčovali. Jedna paní mi dokonce napsala vzkaz, kdo mi platí za tyhle řeči, vůbec mi nevěřila,“ popsal muž.
„Jedna slečna pak psala, že přeháním, že to tak hrozné není a že to je jak chřipka. Pak se našlo i pár lidí, co toho chtěli využít a nabízeli mi přes zprávy údajně skvělé produkty na vyléčení,“ dodal Jiří s tím, že současně ale dostal i desítky vzkazů, ve kterých mu lidé vyjadřovali podporu a zdraví.
Větší vstřícnost a realistický pohled
Dnes už je tomu jinak. „Pohled na covid pozitivní lidi se změnil, už nejsou těmi, kteří chtějí nezodpovědně vyhubit národ, ale prostě se někde nakazili,“ míní psycholog Jan Lašek. „Dnes se pod vlivem velkého množství nakažených díváme všichni na nemocné úplně jinak. S větším porozuměním a realismem,“ souhlasí Morávek.
Naopak mi spíš záviděli, že už jsem se promořil a mám teď na několik týdnů imunitu. Žádnou negativní reakci jsem nezaznamenal.
Jiiří V.pacient nakažený v září
To potvrzuje i Jiří V., který se nakazil v polovině září. „Kamarádi reagovali úplně v pohodě. Po konci izolace jsem se s nimi normálně viděl a naopak mi spíš záviděli, že už jsem se promořil a mám teď na několik týdnů imunitu. Žádnou negativní reakci jsem nezaznamenal,“ popsal.
V pohodě budeme až v červenci. Až se lidé promoří a naočkují, hádá Prymula |
Vstřícnější přístup k nakaženým ale není jediné, co se od jara změnilo ve vnímání koronaviru. „Na jaře došlo k obřímu a zcela nečekanému celonárodnímu šoku, zvláště v poměrně velké skupině seniorů. Následné podivné střídání požadavků na ochranu lidí pak poněkud ztlumilo obavu o zdraví, zvláště ve spojení s každodenní detailní ‚mediální masáží‘, přinášející velmi rozdílné informace různých expertů a jiných,“ vysvětlil Lašek.
Druhá vlna bude těžší: frustrace, apatie, vyhoření
Současná situace se totiž stala tématem číslo jedna nejen v médiích, ale i v osobních životech. A to po dobu delší než půl roku. „Délka a intenzita problému podtrhuje naší neschopnost se v situaci racionálně orientovat. Ztratili jsme schopnost oddělovat důležité a nedůležité informace, na pozadí mnohých lidí číhá strach,“ popsal Morávek.
Právě tento strach ve spojení s frustrací z vládních omezení znamená, že pro mnohé může být zvládání druhé vlny z psychologického hlediska těžší, než v březnu a dubnu. „Zároveň jsme se dostali do určité fáze přesycení. Setkávám se více s lidmi, kteří začínají být apatičtí až vyhořelí,“ dodal Morávek. Koronavirus již pro tyto lidi nepředstavuje zdaleka takové nebezpečí a ohrožení, jako na začátku. „Zdá se, že se naše psychika adaptuje na každodenní přemíru informací o pandemii,“ míní.
Lidem by proto doporučil nezapomínat na dostatek spánku, kvalitní stravu a pohyb. Kromě toho by se měli lidé naučit „přepnout zdroj“ a namísto negativních informací z médií vnímat i ty pozitivní informace, ať už z knih či třeba z kontaktu se známými, a „nežít jen koronavirem“.
„Rozhodně je dobré každý den plánovat nějakou činnost, která nám pomůže navodit pozitivní emoce. Těm v současné době musíme prostě cíleně pomáhat. Pokud možno ne jen alkoholem, jak to tak v Čechách bývá,“ uzavřel Morávek.
