6 Evropský soud pro lidská práva řešil stížnost romských dětí kvůli nespravedlivému umístění do zvláštních škol. Česko se tehdy bránilo rozhodnutí, že všechny děti mají stejný nárok na vzdělání. Nyní je ale inkluze zavedená. Funguje podle vás správně?
Stanislav Křeček: Soudní rozhodnutí nepřezkoumává ombudsman. Pokud jde o inkluzi, nejsem odborník na problematiku výchovy, ale zřetelně vidím, že inkluze dnes řeší nikoliv to, jak budou vychovávány romské děti, ale pouze kde. A to je málo a chyba.
Vít Alexander Schorm: Z hlediska výkonu rozsudku štrasburského soudu se nezdá, že by veškerá inkluzívní opatření v našem školství, pojatá bez specifického zacílení na romské děti, výrazně prospěla právě těmto dětem. Současně mají děti se zdravotním postižením podle Úmluvy OSN o právech osob s postižením nárok být vzdělávány v začleňujícím (tj. inkluzívním) prostředí. Jelikož tedy inkluzi dost dobře opustit nemůžeme (jinak bychom museli, abychom se zachovali důsledně, přinejmenším vypovědět uvedenou úmluvu), nezbývá než věnovat soustředěnou pozornost vylaďování souboru inkluzívních opatření. Přitom je nutné brát zřetel na jejich dopad na děti z menšiny či z většiny, se specifickými potřebami nebo bez zvláštních potíží, na samotné školy i jejich učitele a přemýšlet o nich také v rovině financování celého školského systému. Inkluze dnes nemusí fungovat zcela správně. Každá velká systémová změna ovšem vyžaduje určitý čas k tomu, aby si sedla. Ono vylaďování je především úkolem resortu školství, nikoli ombudsmana.
