Za dva měsíce váš čeká nová výzva – stanete se ředitelkou pro politiku rovných příležitostí mužů a žen. Těšíte se?
Velice se těším. Zvlášť, když to vezmeme v kontextu pandemie. V mnoha zemích byly totiž ženy nepřímo postiženy mnohem více než muži. Má práce se týká rozvojových zemí, nemluvím tedy o České republice nebo západu. V mnoha rozvojových zemích ženy ztratily přístup k základním službám i ekonomické příležitosti. Například úmrtnost žen při porodu výrazně vzrostla tím, jak pandemie ochromila zdravotnictví. Ve vyšším poměru než muži ztratily zaměstnání. Jednak jsou zaměstnané v sektorech, které byly nejvíce postižené, tedy turismus, služby a podobně. Jednak jsou mnohem více zatížené povinností starat se o domácnost a o děti. Další komplikací je nárůst domácího násilí.
Dopad na ženy je velmi negativní. A bude to obrovská výzva nasměrovat vládní politiky, programy, vliv médií, vliv sociálních a společenských norem tak, aby tento negativní dopad nebyl dlouhodobý.
Pokud se nepletu, dosud jste se hodně zaměřovala na Asii či východní Evropu. Na jaké regiony se budete nejvíce koncentrovat nyní?
Největší pokrok lze pro příležitosti žen získat především v Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii. To jsou regiony, kde diskriminace zůstává vysoká, kde je rozšířené násilí proti ženám. Kde porodnost zůstává na vyšší úrovni, než by si mnohé ženy přály, a kde jsou velmi omezené pracovní příležitosti pro ženy.
Hana Brixi
|
Máte stanovené nějaké konkrétní cíle, kterých chcete dosáhnout?
V kratším horizontu bude mým cílem, aby dopady pandemie na situaci žen nevymazaly pokrok, kterého se už v minulosti dosáhlo. Konkrétně snahy o zpřístupnění a zlepšení zdravotnických služeb pro ženy, tedy porodní péče a služby pro plánované rodičovství. Pak vytváření pracovních příležitostí pro ženy. Do toho zapadají investice do služeb okolo dětí, včetně školek a jeslí. Ale také nutnost odstranit diskriminaci proti ženám, jako jsou zákony, které vyřazují ženy z určitých sektorů nebo třeba z možnosti vlastnit nemovitosti či bankovní účty.
V delším časovém horizontu si kladu za cíl nasměrovat hospodářské politiky a investice do oblastí, kde budou tvořit nové příležitosti pro ženy. Takové příležitosti ženám umožní lépe využít svůj lidský kapitál a přispět tak k prosperitě svých domácností, komunit a s pozitivním dopadem pro celou společnost. Dám vám příklad: obrovskou příležitostí pro ženy je nyní práce na digitálních platformách. Mohou se jí navíc věnovat i ve společnostech, kde se od nich očekává, že se nebudou příliš vzdalovat ze svých domovů.
Má již Světová banka nějaké takové programy?
Ano. Třeba v západní Africe funguje napříč pěti zeměmi projekt, který podporuje dovršení středoškolského vzdělání, zdravotní služby a poradenství pro dívky a mladé ženy. Podle výzkumů je pozitivní korelace mezi prodloužením školní docházky a snížením pravděpodobnosti, že budou dívky nuceny do sňatku či v dětství otěhotní. Současně vzdělání zvýší jejich lidský kapitál a příležitosti do budoucna.
Zajímavé na tomto projektu je, že ve spolupráci s místními náboženskými vůdci oslovuje i chlapce a muže. A přesvědčuje je, že rovnoprávnost žen není v rozporu s náboženskými dogmaty. Vznikly takzvané školy pro budoucí manžele. Jsou v tom zainteresovaní někteří místní imámové, kteří souhlasí s myšlenkami větší rovnoprávnosti žen. A funguje to velice dobře. Statisíce mužů se už v anketách vyjádřily, že díky těmto iniciativám změnily názor a souhlasí s novými příležitostmi pro své manželky a dcery. Ukazuje se, že aby se dosáhlo pokroku pro ženy, je třeba v tom zainteresovat chlapce a muže a změnit společenské normy.
 |
To se ovšem nezmění ze dne na den. Jak dlouhodobá to je práce?
Když se podíváte na posledních deset let, řekněme od roku 2010 do doby před covidem, byl pokrok velice rychlý. Třeba Bangladéš míval ještě v sedmdesátých letech porodnost kolem sedmi dětí na ženu. Ve chvíli, kdy vláda dospěla k názoru, že aby se snížila chudoba a posílil se hospodářský rozvoj, je nutné ji snížit, podařilo se porodnost snížit až na dnešní dvě děti na ženu. Vyžadovalo to ale politickou vůle na úrovni vlády a aby byl přístup skutečně celostní. Aby se zaměřil na začlenění místních vlád i náboženských vůdců a pracoval s osobnostmi, kterým lidé věří. Víme, že pokud muži nesouhlasí s tím, aby ženy měly přístup k antikoncepci, samotná existence těchto služeb nestačí a ženy na ně nedosáhnou.
Vlastně trochu doufám, že pandemie natolik zviditelnila marnění lidského potenciálu u žen, ke kterému dochází a které ještě zhoršila, že může vytvořit určitý podnět a vzbudit určitou energii pro aktivní řešení problému.
Jak moc velký byl dopad pandemie?
Dopad je výrazný. Těžko se měří, protože pandemie v mnoha místech stále probíhá, v mnoha místech se dokonce akceleruje. Je v mnoha dimenzích od rozpadu základních služeb, přes ztrátu výdělku, až po nárůst povinností v domácnosti. Pro ženy je celkový negativní dopad v průměru výraznější. V některých dimenzích bude návrat rychlejší, třeba co se týče obnovení základních zdravotních služeb a s tím spojení opětovné snížení úmrtnosti dětí a žen při porodu. V jiných aspektech, třeba v návratu žen do práce, může po pandemii zůstat určitá setrvačnost a dopad může být dlouhodobý. Ale záleží právě na politické vůli tyto věci řešit a to jak dobře cílenými investicemi a programy, tak také tlakem na změnu společenských norem.
A ta vůle na úrovních vlád je?
Ano, je to až překvapivé, kolik zemí má opravdu zájem o zlepšení příležitostí pro ženy. Je tomu tak i díky analýzám, které ukázaly spojitost mezi rovnoprávností žen a pozitivním rozvojem pro hospodářství i společnost včetně zdravého rozvoje a lidského kapitálu nové generace. Společenské normy namířené proti rovnoprávnosti nebo zaměstnání žen nejsou neměnné a lze s nimi pracovat i bez vytváření politické nestability.
Proč je pro nás jako pro západní země vlastně důležité, aby se tyto země rozvíjely a aby se v nich zlepšovaly podmínky?
Hospodářský rozvoj a zlepšování podmínek v nejchudších zemí pomůže odstranit chudobu a rozšířit prosperitu. Součástí toho je třeba i pokles porodnosti, která je zvláště v afrických zemích stále vysoká a zdrojem mnoha negativních dopadů. Zmenší se migrační tlak na západní země, zmírní se tlak na klima. Bude méně násilí, méně boje o základní zdroje, jako je voda. Samozřejmě se také otevřou případné možnosti hospodářské spolupráce a benefitu z mezinárodního obchodu. Zlepšení situace v rozvojových zemích pomůže i západu.
Z Karviné do Světové banky
Do teď jste se věnovala stabilizací veřejných financí. Proč jste se rozhodla přejít k věci rovnosti pohlaví?
Má trajektorie byla zajímavá. Začala jsem u veřejných financí. V oblasti veřejných financí jsou často nejefektivnější právě investice do vzdělání, zdraví a do ekonomických příležitostí pro lidi, tedy investice do rozvoje a do možností využití lidského kapitálu. A ve vztahu lidského kapitálu k prosperitě v mnoha zemích je často největší nevyužitý potenciál právě v ženách. Když se v mnoha zemích podíváte na veřejné finance a analyzujete, kde dopad na prosperitu a snížení chudoby je největší, dostanete se k otázce rovnosti pohlaví.
Když bych šla dále do minulosti, jak se rodačka z Karviné vlastně ocitne ve Světové bance, kde již působíte 25 let?
Jsem vlastně dítětem sametové revoluce. Listopad 1989 mi jako studentce otevřel svět. Znalost cizích jazyků, které jsem se učila se zájmem ve volném čase už od dětství, mě přivedly do týmu prezidenta Václava Havla, kde zvláště francouzština chyběla. Ihned jsem však pochopila, že doktorát z fyziky mi jako vzdělání na kariéru v mezinárodní politice nebude stačit. Tak jsem šla dál studovat, a to ekonomii na Princetonskou universitu v USA. Díky dovednostem z matfyzu jsem mohla skočit rovnýma nohama do ekonomie na pokročilé magisterské úrovni. Stáž během studií mě pak zavedla do Světové banky. Nebylo to přímočaré. A potvrzuje to, že člověk se musí stále učit, aby byl připraven na nové příležitosti.
V Národním divadle ji odmítli, poté si operní diva Destinnová podmanila svět |
Vraťme se k vaší práci v Kanceláři prezidenta republiky. Co jste tam vlastně dělala?
Měla jsem na starosti státní návštěvy, tedy návštěvy hlav států v bývalém Československu. Dodalo mi to sebedůvěru. Jednáním s diplomaty a vedením celé organizace státních návštěv a zahraničních cest pana prezidenta jsem získala sebedůvěru, že mohu uspět i ve „velkém světě”.
Vraťme se zpátky k rovnoprávnosti žen a mužů. I v západním světě se řeší, že pandemie více dopadla na ženy. Vy máte zkušenosti ze života v Česku i v USA. Je rozdíl v tom, jak můžou ženy v těchto zemích budovat kariéru?
Systém v České republice je podle mě dál než v USA, co se týče podmínek pro to, aby měly ženy prostor věnovat se dětem. Také je lepší systém služeb pro péči o děti. V USA se zatím pouze mluví o tom, že by nějaká mateřská či rodičovská dovolená měla existovat, že by měla být garantovaná ze zákona.
Každý program, který zvýhodní ženu v jedné oblasti, ji ale znevýhodní v druhé. Když je příliš dlouhá mateřská dovolená, znamená to, že mladým ženám není v práci daná vysoká odpovědnost, protože hrozí riziko, že se najednou na rok až na dva ztratí. Je dobré vždy zvážit i negativní vedlejší dopady. Uvědomit si, že příliš velké zvýhodnění žen v jedné oblasti ji může znevýhodnit v druhé.
Jde najít nějaký kompromis?
Myslím, že z tohoto směru je dobrý přístup skandinávských zemí. Tam je prostor pro péči o děti ze zákona dán i otcům. Řeší se tím spousta problémů týkajících se skryté diskriminace žen v povolání. Studie navíc ukazují, že zapojení otce od raného věku dítěte má dobrý vliv na odpovědnost a fungování muže v domácnosti.
Číňané se obětovávají pro své děti a národ
Během působení ve Světové bance jste také téměř deset let žila a pracovala v Číně. Říká se, že čínská, potažmo asijská mentalita je od té západní odlišná. Byla to velká změna?
Hlavním rysem čínské mentality je zaměření se na dlouhodobou budoucnost a na vlastní národ. Rodiče se s naprostou samozřejmostí obětují pro budoucnost dětí. Občané jsou spíše ochotni přijmout i tvrdé reformy v zájmu dlouhodobého úspěchu pro národ. Tato stránka ekonomického úspěchu Číny je často Západem nedoceněna.
Odnesla jste si z této štace i něco do dalšího života?
Myslím, že Číňanům rozumím. Nejen že jsem se naučila plynule mluvit čínsky a psát čínskými znaky. Naučila jsem se vnímat svět jejich očima. Je to vnímání světa, které je pevně zakotveno ve velmi živém povědomí tisícileté minulosti, včetně přesně formulovaných lekcí z národních úspěchů a pádů. A je to také vnímání světa podloženo sebedůvěrou a důvěrou v budoucnost Číny jako úspěšné země a respektovaného aktéra na mezinárodním poli. Jednat konstruktivně s Čínou vyžaduje schopnost podívat se na svět a na jakoukoliv situaci jejich očima. Takovou schopnost má bohužel jen málo západních diplomatů a politiků.
Zapomenutá Gerty Coriová. Čechoameričanka byla první nobelistkou za medicínu |
Působila jste i na Blízkém východě a v Africe, to je zřejmě zcela jiné prostředí. Jak jste se adaptovala tam?
Působení na Blízkém východě a v Africe mi pomohlo pochopit, jak obrovskou úlohu v ekonomickém a společenském rozvoji zemí hrají společenské normy - a jak je nutné a také možné tyto normy měnit, aby země mohla dosáhnout prosperity. Těší mě, když mohu na základě fakt přesvědčit ministry financí, jak mohou například investice do ekonomických příležitostí pro ženy přinést prosperitu celé komunitě, a jak prosperita a příklady místních úspěšných žen a jejich manželů mohou posunout společenské normy.
Vy sama jste někdy pociťovala společenský tlak vybrat si děti nebo kariéru?
Na mém pracovišti ten tlak určitě není. Ono se prostě očekává, že žena nebude trávit příliš času doma s dítětem, ale že najde nějaké řešení. Já jsem byla doma po dítěti tři měsíce, byl to vlastně luxus na místní poměry. Co se týče tlaku z Česka, moc jsem ho nepociťovala. Jen občas při návštěvách či třeba v komentářích pod blogem. Myslím, že je důležité, aby si každá žena našla se svým partnerem řešení, které oběma vyhovuje. Je to subjektivní, lidé by neměli soudit jiné na základě svých vlastních subjektivních představ.
Na svém blogu jste psala, že holčičky jsou chváleny za pěkný vzhled, chlapci za úspěchy. Ovlivňuje to podle vás to, nakolik ženy budují kariéru?
Je v tom hodně aspektů. Od dětství se vštěpuje dítěti nějaká hodnota, základy sebedůvěry. U holčiček je hodně důležité, aby sebedůvěra vycházela nejen z toho, jak vypadají, ale z toho, co zvládnou. Dát jim příležitosti a povzbudit je, že zvládnou matematiku, argumentaci proti chlapcům a podobně.
Profesionální příležitosti se čím dál více odvíjejí od vědy, technologií a schopnosti fungovat v tradičně mužském světě. Nejsou důkazy, které by ukazovaly, že jsou ženy v těchto oblastech méně schopné. Ale jsou důkazy, že pokud od dětství slyší „věda a matematika, to není pro tebe, tady jsou panenky“, tak to ani nezkusí.
Je to problém napříč světem?
Ještě bych zmínila aspekt toho, že pokud se sebedůvěra holčičky odvíjí od objektivních stránek, jako je schopnost překonat překážky, stane se nezávislejší. Pokud od vzhledu, může se stát více závislá na tom, co si jiní myslí. Problém to je všude, v rozvojových zemích to je ale ještě posíleno tím, že pokud se žena nevdá, nemá ve společnosti prostor. Nemá profesní příležitosti. V některých komunitách nemá téměř šanci vůbec přežít.
Za úspěch vděčím své hospodyni, říkala průkopnice rentgenografie Kochanovská |
Často, když se hovoří o změně veřejného mínění, dává se důraz na mladou generaci, že bude inkluzivnější. Myslíte, že právě ta může posunout rozvojové země kupředu?
Člověk by doufal, že ano. Ale když se podíváte na výsledky veřejných průzkumů, vidíte, že v zemích Blízkého východu či Afriky dochází k určité divergenci, kdy mladé ženy jsou progresivnější, mají větší sebedůvěru, větší zájem získat vzdělání, kariéru, uspět v životě. Ale u mužů to je naopak. Generace mladých mužů je ve vztahu k ženám více konzervativní, než byla generace jejich otců. Existuje spousta studií a rozborů, proč to tak je. Je to problematické, ukazuje to nutnost usilovat o zlepšení podmínek pro dívky a ženy, ale také podmínek pro mladé muže. Aby získali sebedůvěru, identitu a vize do budoucna, aby si troufli své manželky nechat opustit domov a dát jim prostor pro jejich vlastní uplatnění.
Přiznám se, že mě dost překvapuje, když říkáte, že je mnoho možných vysvětlení. Lze nějaké jmenovat?
Základní vysvětlení, které vychází z analýz, se týká příležitostí, které mladí muži mají. Když si vezmete situaci před čtyřiceti lety, byla v těchto zemích menší populace, systémy byly stabilnější. Pozice byly určeny převážně pro muže. Ti vyrůstali s reálnou nadějí, že získají dobré pracovní místo a budou mít nějaký stabilní zdroj příjmů. Současně měli jakýsi komfort v podobě vědomí, že budou v rodině i ve společnosti nadřazení a na vrcholu pyramidy.
V posledních desítkách let došlo v řadě zemí Blízkého východu a Severní Afriky k destabilizaci a ke ztrátě příležitostí i životních jistot. Získat zaměstnání ve veřejném sektoru je obtížnější a soukromý sektor je okleštěn byrokracií. Růst populace prohlubuje nedostatek zdrojů i příležitostí. Klesla možnost uspět. A mezitím vzrostlo vzdělání mladých žen. Muži si nejsou jisti svou pozicí ve společnosti. Proto chtějí mít alespoň pocit, že mohou kontrolovat tu jednu nebo více žen doma.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
