V Národním divadle ji odmítli, poté si operní diva Destinnová podmanila svět

Česká operní diva známá po celém světě, to byla Ema Destinnová. Svůj talent měla možnost předvést publiku v Berlíně i New Yorku. Kromě zpěvu se věnovala překladatelství a malbě, účastnila se také protirakouského odboje. Její manželství, do kterého vstoupila ve 45 letech, šťastné nebylo. Ve svých posledních letech zpěv vyměnila za houbaření a rybolov.

Česká operní pěvkyně se narodila 26. února 1878 v Praze jako Emílie Pavlína Věnceslava Kittlová. Svůj pseudonym zvolila podle své učitelky zpěvu  Marie Loewe-Destinnové, na jejíž hodiny začala chodit třinácti let. Kromě zpěvu se v dětství věnovala i herectví, které studovala na dramatické škole při Národním divadle v Praze.

Emmy Destinn, jak českou pěvkyni ve světě nazývali, se narodila do zámožné rodiny Kittlových jako druhé z celkem pěti dětí. Její otec Emanuel Kittl vlastnil reality a rudné doly v Milešově, byl také známým pražským kulturním mecenášem. Nekonvenční a výstřední povahu Ema zdělila právě po něm. Své matce zase Ema vděčila za svůj nádherný hlas. Ta zpěv krátkou dobu studovala, měla i angažmá v pařížské opeře. 

Úryvek z básně Věřit

„Ach ano věřit, slovo to mi cizí. Jak celý život naděj lásky plání. Proč nejsem jako ty jiné, které z ryzí se lásky v náruč vrhnou milování a splní poslání své, cíl té ženy, jen život rodit, nízký, obnažený. Kde v jeho výkřiku a ve svém lkání zří dobře to své dokonalé krédo. ...“

Umělecké sklony se u Emy začaly projevovat již v pěti letech. Toho si všiml její otec, díky kterému Ema začala svůj pěvecký talent rozvíjet. Kromě zpěvu se věnovala i malbě, v osmi letech měla první houslový koncert. 

Milovala literaturu, texty sama psala i překládala. Dokladem její literární činnosti je například báseň Věřit, kterou Ema napsala 9. dubna 1897. 

V roce 1902 vydala v Berlíně pozoruhodnou sbírku německy psaných básní Sturm und Ruhe (v překladu Bouře a klid), celkem po sobě zanechala zhruba 170 básní. Její veršovaná scéna o jednom dějství Nastolení Libušino byla dokonce zhudebněna Rudolfem Zamrzlou.

Neúspěch v Čechách jako příležitost pro svět

Devatenáctiletá Ema se v roce 1897 rozhodla zkusit štěstí v Národním divadle. Snaha získat tam angažmá však skončila odmítnutím tehdejšího ředitele divadla. 

„Ema byla na jedné straně ráda, že se něco takového stalo, protože ji to otevřelo cestu, zkusit to ve světě. Ale na druhou stranu, protože byla Ema Destinnová velmi velká vlastenka, tak ji rozhodnutí, že nemůže hrát na půdě vlastního divadla, velmi rmoutilo. Šlo to s ní celý život,“ řekla pro Český rozhlas historička umění Michaela Košťálová.  

Destinnová se pokusila dostat do Drážďan a Berlína, neúspěšně. Berlínu dala později druhou šanci a v roce 1898 zkusila konkurz ve Dvorní opeře. Tento krok byl pro její kariéru průlomovým. Destinnová totiž tentokrát angažmá získala, a to na celých deset sezon. 

V červnu 1898 sklízela úspěchy v opeře Sedlák kavalír. Zahrála si i její oblíbenou Carmen, se kterou neuspěla na půdě Národního divadla, nebo Mařenku z Prodané nevěsty. Zpěvem okouzlila i císaře Viléma II.

Zajímavostí je, že si Destinnová svůj sen hostovat v českém Národním divadle splnila, a to 15. ledna 1901. Divákům se tehdy předvedla v roli Carmen, se kterou paradoxně poprvé na prknech Národního divadla neuspěla. 

Hvězda New Yorku

Následující roky slavila Destinnová celosvětový úspěch. Velkou životní kapitolou pro ni bylo působení v Londýně. Na scéně opery Covent Garden debutovala 2. května 1904 v roli Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni. Na londýnském jevišti se také poprvé setkala s Enricem Carusem, jedním z nejslavnějších tenoristů v historii a jejím pozdějším pěveckým partnerem.

Vrcholem její kariéry bylo působení v Metropolitní opeře v New Yorku, kde se objevovala v letech 1908 až 1916. 

V New Yorku se Destinnová setkala s třema významnými muži, kteří se ji snažili uchvátit. Vedle pěvce Carusa Ema okouzlila i skladatele Giacoma Pucciniho či dirigenta Artura Toscaniniho. City ctitelů ovšem neopětovala. Destinnová vždy prohlašovala, že jestli se někdy vdá, tak za Čecha.

Vytetovaný had

Operní diva, která opravdu vynikala osobitou přitažlivostí, ve svém životě prožila krátký románek s klavírním virtuosem Arthurem Rubinsteinem. Ten se o jejich vztahu zmínil ve svých pamětech Moje mladá léta. 

Inspirativní ženy - rozhovory

Kolínská: Je potřeba, aby se emancipovali i muži

Šmerdová: Ženy do armády patří, sbor nás uznává pro to, co umíme

Hrdličková: Byla jsem zjevením, justice je stále „pánský klub“

Bacíková: Říkali mi, že bych byla šťastná, kdybych byla více submisivní

Vondrová: Představa, že špičkový odborník z praxe půjde učit, je mylná

Radostová: Některé nepřesvědčíte, že ženy řídí dobře

Nerudová: Stereotypy nejde bořit silou, snažím se být ženám inspirací

Havlíčková: Děti jsou můj největší životní projekt

Ďopanová: Lidi si raději zvyknou, než by bolest řešili, říká Nela s rozštěpem páteře

Cenigová: Tři dny se učila zavazovat tkaničky. Teď má úspěšný podnik

Šejdová: Menstruace je i mužské téma

Kijonková: Vždy se můžeme odrazit ode dna, je to pouze na nás

Bradáčová: Práce není jediné životní štěstí. Dejme ženám příležitost

Rubinstein odhalil, že měla Destinnová na noze vytetovaného hada. Tetování údajně mířilo až k intimním partiím. Pěvkyně tak byla jednou z prvních Češek, které se nechaly potetovat. 

Ema Destinnová se na vrcholu slávy a bohatství zatoužila vrátit do rodné země. V roce 1914 zakoupila v Stráži nad Nežárkou zámeček, kde žila až do své smrti. 

Domácí vězení

Během první světové války se navíc zapojila do protirakouského odboje. „Spekuluje se o tom, že měla převážet tajné informace. Mělo k tomu dojít několikrát při jejích cestách do různých zemích. Později ji ale zadrželi na hranicích. Jelikož se jednalo o skutek, za který hrozil tehdy trest smrti, zastal se jí císař Vilém. Díky tomu to přežila,“ uvedla Košťálová.

Destinnová byla pak ostře sledována. Byl jí odebrán pas a měla nařízeno zůstat v Čechách. Na její domácí vězení na zámku ve Stráži dohlížela policie. 

V Stráži se věnovala sběratelství, chodila na houby i rybařila. V tomto období napsala svůj román Ve stínu modré růže, dbala také na zvelebování zámku a jeho okolí. 

Josef Halsbach se svou manželkou Emou Destinnovou

Ema Destinnová trpěla ke konci života velkými zdravotními obtížemi, dostavily se i pocity deprese z toho, že něco v životě promeškala. Rozhodla se tedy vstoupit do manželství. Když si brala mladého nadporučíka letectva Josefa Halsbacha, bylo jí 45 let. 

I přes to, že Halsbacha přitahovalo, že má vedle sebe celosvětově proslulou a uznávanou ženu, manželství šťastné nebylo. Emu navíc v posledních letech života trápily finanční potíže, které způsobily nákladné renovace zámku. 

Ema Destinnová zemřela 28. ledna 1930 na náhlou mozkovou příhodu. Pochovaná je na vyšehradském hřbitově v hrobce Slavín.

Inspirativní ženy

Seriál iDNES.cz

Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou.

Zdroje : 

• Osudové ženy: Ema Destinnová. Pořad ČRo.
• Spisovatelka, překladatelka a okultistka: Nevšední zájmy Emy Destinnové. Operaplus.cz.
• Ema Destinnová. Straznadnezarkou.cz