Jaké je dnes postavení žen v armádě?
Ženy jsou v dnešní době již neoddělitelnou součástí armády. Kdybych to srovnala s dobou svého nástupu do armády, jsem v ní již přes třicet let, tak tehdy celá společnost fungovala jinak a žena v uniformě byla něco neobvyklého. Lidé se na nás dívali jako na nějaké „divné ženské“ a ptali se, co v tom ryze mužském světě děláme. Bylo zažité, že vojenské prostředí je jen mužskou doménou.
Dnes žena vojákyně už není ničím výjimečným. Dívky studují na střední vojenské škole, jako vojákyně z povolání na vysoké škole, ženy slouží téměř u všech vojenských jednotek, mají své zastoupení i v jednotkách aktivní zálohy a mohou se přihlásit i na dobrovolné vojenské cvičení. Prostě ženy působí ve všech hodnostech i odbornostech, a to jak doma, tak v zahraničí.
Kolik žen vlastně v armádě je?
V současné době tvoří asi 13,4 procenta, což je více než tři a půl tisíce vojákyň v celém resortu ministerstva obrany. V rámci NATO nás to řadí zhruba na desáté místo, což je myslím na to, že jsme menší stát, poměrně pěkné.
Nicméně vy jste pořád jedinou generálkou, ač v květnu bude jmenovaná také Zuzana Kročová (prezident Zeman ji jmenoval 8.5., pozn. red.), rektorka Univerzity obrany. Myslíte, že počty budou dál růst?
Těším se, že budeme dvě. Ale obecně bych to řekla asi tak, že v armádě nejsou nastavené kvóty, kolik generálek bychom měli mít. Je to prostě o tom, zda voják v dané odbornosti splní všechny podmínky a požadavky a uspěje ve výběrovém řízení bez ohledu na pohlaví. Byla jsem i první plukovnicí a pamatuji si, že když mě jmenovali, už je to pár let, reagovala na to veřejnost způsobem „Ty jo, první plukovnice!“. No, a dnes je plukovnic už devět. Je vidět, že ženy do armády chtějí a v armádě se dokážou uplatnit. Armáda nám dává rovné šance a je na nás ženách, jak tuto příležitost využijeme.
Když jste byla první, cítila jste nějakou zodpovědnost, že musíte dobře reprezentovat i ostatní ženy?
Určitě. Když si vzpomenu na jmenování na Hradě byla jsem z toho úplně rozechvělá, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek Myslím, že muži to mají stejně. Slavnostní ceremoniál v reprezentačních prostorách, přítomnost rodiny, kolegů, významných hostů, vytváří neopakovatelnou atmosféru. S generálskou hodností voják přebírá nejen šavli, ale také nové povinnosti a více zodpovědnosti. Víte, že nesmíte zklamat, cítíte tu velkou důvěru, kterou ve vás vložili. I když jste na samotném aktu sama za sebe, myslíte současně na všechny kolem vás, kolegy a spolupracovníky i své blízké, bez kterých byste na povýšení nedosáhla.
Jaké byly vlastně tehdy reakce kolegyň, když vás jmenovali? Měly za vás radost?
Ano, bylo to velmi milé. Jak se občas říká o ženách, že jsou vůči sobě nepřátelské a soutěživé, tak to jsem vůbec nezaznamenala. Naopak „poplacávaly“ mě po ramenou a říkaly: „Drž se, jsi tam za nás, ukaž, že na to taky máme.“. Bylo to z jejich strany obrovské povzbuzení.
Armáda jako odraz společnosti
Máte na starost mimo jiné nábor nových vojáků a vojákyň. Mění se nějak množství zájemkyň o práci v armádě?
Je pořád stejně vysoký. Například v loňském roce se přihlásilo do armády téměř 1 400 žen. Do výběru bylo řazeno pak zhruba 1 200 z nich a do armády z nich přijato 264. Ženy se hlásí a chtějí se stát součástí armády, uplatnit v ní své dovednosti. Často je to i tak, že si chtějí vyzkoušet něco nového, změnit svůj život, to se týká ale i mužů. Armáda je pro ně pak vlastně novým startem, životní výzvou. Jsou i tací, a není jich málo, kteří touží dělat něco, co má smysl a služba v armádě se pro ně tak stává posláním.
Zájem žen ovlivňuje na druhou stranu současná nabídka míst. Momentálně armáda potřebuje doplnit řidiče s řidičským oprávněním skupiny C, máme nedostatek strojařů, elektrotechniků, IT specialistů či pilotů vrtulníku. Ale na školách mimo resort obrany s těmito technickými zaměřeními je žen stále jako šafránu. Co je ale pozitivní, byť zatím jen v malém počtu, ženy zastávají funkce ještě do nedávna obsazované pouze muži – máme řidičky těžké techniky nebo pilotky či mechaničky a také třeba velitelku čety oprav techniky.
Generálka Lenka ŠmerdováPrvní generálka Armády České republiky. Do této hodnosti byla jmenována 8. května 2017. Předtím se stala první ženou v hodnosti plukovníka. Pracuje jako poradkyně náčelníka Generálního štábu Armády ČR pro oblast náboru a genderu. Je předsedkyní výboru Vojenského fondu solidarity. Svoji více než třicetiletou kariéru zasvětila personální činnosti, především náboru. Absolvovala Vojenskou pedagogickou školu v Bratislavě. |
A naopak ve feminizovaných oborech? Napadají mě třeba armádní zdravotníci.
Jsou odbornosti, ke kterým mají ženy naopak blíž. Zdravotních sester třeba máme více než bratrů. Z dalších oblastí, ve kterých se více uplatňují ženy, mohu jmenovat např. komunikaci s veřejností, personalistiku, či psychologickou službu.
Jak to je s fyzickými testy? Liší se podmínky?
To je jedna opravdu z mála věcí, které máme rozdílné. S ohledem na fyziologické předpoklady mužů a žen najdeme rozdíly v jednotlivých disciplínách a normách, a to jak v rámci testovaní uchazečů v průběhu výběru, tak při pravidelných ročních přezkoušeních. Ve všem ostatním je jedno, jestli to je muž nebo žena.
A jak jsou obecně ženy přijímány? Musí třeba mužským kolegům něco dokazovat?
Ženy do armády patří. Svou přítomností do určité míry „zjemňujeme“ ty mužské kolektivy. Sem tam máme jednotky, kde ženy třeba úplně nejsou začleněné. Ale myslím si, že to je jen do té doby, než společně plní nějaký úkol. Projevilo se to při pandemii, když byli vojáci nasazeni v sociálních zařízeních, ale i na zahraničních operacích. Vojáci se musí spolehnout jeden na druhého a to je stmeluje. Z pohledu vedení - řekla bych, že armáda je naopak více rovnostářská než soukromá sféra. Neexistují tady totiž věci jako rozdíly mezi platem mužů a žen, jako je tomu v některých firmách.
Je pravda, že někdy musíme vynaložit větší úsilí než muži, abychom potvrdily, že na to máme. Někdy to bolí, někdy je potřeba hodně sil, ale ve výsledku vás kolektiv vezme a uznává ne proto, že jste žena, ale proto, co umíte a dokážete.
Jak jste to měla vy? Proč jste se rozhodla vstoupit do armády?
Bylo to složitější oproti tomu, jak to mají děvčata dnes. Když jsem se rozhodla, že se zkusím stát vojákem z povolání, tak nebylo možné, aby ženy studovaly na vojenských středních školách. Takže jsem si musela nejdříve udělat maturitu a teprve pak se ucházet o přijetí do armády. Po střední ekonomické škole jsem se šla znovu přihlásit. Bohužel v té době byly ženám zavřeny i dveře na vysoké vojenské školy, a tak jsem se přihlásila na Vojenskou odbornou školu spojovací, kterou jsem ukončila v hodnosti rotmistryně. Teprve po určité době služby u útvaru jsem se mohla přihlásit se ke studiu na vojenské vysoké škole. Takže v tomto ohledu to bylo tak trochu složitější.
Řekla bych, že armáda je jen odrazem společnosti. Před těmi lety, kdy jsem se rozhodla pro armádu, měly ženy obecně typičtější ženská povolání. Třeba to zmíněné zdravotnictví, oblast služeb nebo dělaly třeba administrativní pracovnice. Nebylo tehdy úplně zvykem vidět ženy jako šéfky firem nebo vědkyně. Byly také, ale nebylo jich tolik. Nebo političky. Dneska nikoho nepřekvapí, že ženy letí do vesmíru, že ženy jsou v armádě.
 |
Když říkáte, že to tehdy bylo nezvyklé, setkala jste se tehdy s negativními reakcemi ze strany okolí?
Setkala. Třeba hned na mé první vycházce, na kterou jsem se tehdy moc těšila. Myslela jsem si, jak všichni budou žasnout, když mě uvidí v uniformě. Ale oni nežasli a já se dokonce kvůli jejich nehezkému chování z té vycházky vrátila do kasáren dříve.
Dneska se už téměř nikdo nepozastaví nad tím, že se žena stane vojákyní, ba naopak setkáváme se s pozitivním vnímáním i uznáním.
Byla práce v armádě nějaký dětský sen?
To asi vyloženě ne, protože dětské sny máme takové různé a střídají se podle toho, jak člověk roste. Nicméně já pocházím z vesnice, kde jsme jako děti pořád běhaly a byly v pohybu. Armáda pro mě byla něco neobvyklého, ale dynamického a atraktivního. Nechtěla jsem se ubírat cestou v té době typicky ženských povolání. Prostě jsem se rozhodla. Trvalo to déle a lidi si mysleli, že si to mezitím rozmyslím, ale u mě to bylo naopak. Čím těžší to bylo, tím vytrvalejší jsem byla já.
Jak jde skloubit armádu s rodinou?
Jde to. Vojákyně nejen plní náročné úkoly, ale jsou zároveň manželky a matky. Umíme skloubit kariéru s rodinou, i když je to někdy hodně náročné. Většina z nás jsme skvělé organizátorky a moc si vážíme podpory a pomoci rodiny a přátel. Bez nich bychom to mnohdy nezvládly.
Armáda se ale snaží i v tomto ohledu pomáhat a vytvářet všem ženám i mužům co nejlepší podmínky pro službu. Budují se například dětské skupiny přímo na jednotlivých útvarech. Vojáci si také vzájemně pomáhají. Myslím, že v tomto směru armáda ušla kus cesty.
Vy máte také rodinu. Jak jste to řešila?
Vzhledem k tomu, že jsem dostala umístění více než 300 kilometrů od rodiny, tak jsem nemohla vždy úplně spoléhat na jejich pomoc, ale měla jsem velké štěstí na skvělé přátele. No, a zásadní pro mě a moji práci bylo a stále je pochopení a podpora mého manžela i syna.
Výzvy během pandemie
O ženách jako hlavních pečovatelkách v rodině se začalo poslední dobou mluvit v souvislosti s pandemií, kdy děti nešly do školy a ony se o ně musely starat na úkor vlastního zaměstnání. Řešili jste toto v armádě?
Samozřejmě, protiepidemická opatření, která se týkala rovněž uzavření škol i mateřských školek, byla velkou komplikací pro mnoho vojenských rodin. Přijetí rezortní vyhlášky, která umožňuje poskytnout služební volno v souvislosti s těmito opatřeními, situaci vyřešilo. I když to nebylo pro nikoho z nás jednoduché, a pro vojáky nasazené na různých místech v boji proti pandemii o to víc, plnění úkolů a naších závazků doma i v zahraničí nebylo ohroženo.
Jak to vlastně vojáci zvládali, když byli nasazeni do nemocnic, domovů pro seniory a podobně?
Vojáci jsou fyzicky zdatní, psychicky odolní. Připravujeme se pro boj a jsou cvičeni pro specifické činnosti. Bylo to pro ně něco nového, něco co nikdy nezažili. Sami vojáci tuto práci hodnotili jako nesmírně náročnou a psychicky vyčerpávající, a to zejména při setkáních se smrtí na covidových odděleních. My se na to do určité míry připravujeme, ale v úplně jiných situacích. Jsem na ně hrozně pyšná, že to zvládli. Že pomohli, ačkoliv to není naše doména. Armáda opět prokázala, že je schopna být nasazena a pomáhat i v situacích nevojenského charakteru
Náročné bylo to setkání se smrtí, které na covidových odděleních bylo na denním pořádku. My se na setkání se smrtí připravujeme, ale v úplně jiné situaci. Tady se vojáci potkávali s pacienty, kteří byli ve věku jejich rodičů či prarodičů. V mnoha případech byli vojáci těmi, kteří se pro nemocného v určitou chvíli stali jedinou oporou, a to ať už slovem či pohlazením nebo držením za ruku...
Podle průzkumů veřejného mínění stoupla během pandemie prestiž a důvěra v armádu. Cítíte nějakou podporu veřejnosti?
Určitě. Nicméně armáda byla na prvním místě v důvěryhodnosti institucí už delší dobu před pandemií. O tom svědčí s velkým nadšení přijatá pomoc vojáků v nemocnicích či sociálních zařízeních. Samozřejmě nám to nahrává i právě v tom zájmu o službu v armádě, která je nyní opravdu veliký. A pak se to projevuje i jinými způsoby: třeba přes Vánoce děti posílaly dopisy vojákům na zahraniční mise skrze jednu naši iniciativu. Byla jich spousta, psaly je malé děti i teenageři. Ta přáníčka byla hrozně propracovaná. Do jednoho třeba mladý autor vepsal své telefonní číslo se vzkazem, ať daný voják zavolá, když mu bude smutno a bude si potřebovat s někým promluvit. Hrozně nás to dojalo. Vojákům v Afghánistánu, Mali nebo v Pobaltí udělala velikánskou radost.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
