Náznaky, že fyzická aktivita dokáže změnit proces lidského stárnutí, už má věda v rukou dlouho. Víceré studie přinesly důkazy o tom, že staří sportovci mají zdravější svaly, mozky, imunní systém nebo plíce než lidé téhož věku, kteří místo pohybu vyznávali sedavý způsob života.
Potíž oněch výzkumů však byla v tom, že se zaměřovaly na elitní sportovce. Rekreační nechávaly bez povšimnutí a jen několik málo z nich zaznamenalo, že existují i ženy sportovkyně.
Díky fyzické aktivitě utečete projevům stárnutí
Onen závažný nedostatek se rozhodl se svými kolegy odstranit Scott Trappe z Ball State University v Indianě. Nejprve tedy musel najít správnou skupinu respondentů. Nerozmýšlel se však dlouho. „Velmi nás zajímali lidé, kteří se začali hýbat za boomu běhu a cvičení v sedmdesátých letech,“ vysvětlil Scott Trappe pro list The New York Times.
Škola síly Cvičením s vlastní vahou, kettlebell i velkou činkou jsme vás provedli v našem seriálu. Všechny jeho díly najdete přehledně seřazené v závěrečném shrnutí. |
Tehdy ve Spojených státech prošly dveřmi do světa běhu, ale též plavání, jízdy na kole nebo silových cvičení zástupy mladých mužů a žen – a leckteří mu zůstali věrní po dalších čtyřicet padesát let. Dnes jim je přes sedmdesát a právě tyto sportovce Trappe se svými kolegy oslovil. Pro kontrolu do výzkumu zařadil i druhou skupinu obdobně starých lidí, kteří však sport obcházeli obloukem. A navrch i vzorek fyzicky aktivních dvacátníků.
Všechny účastníky a účastnice pokusu poté povolali do laboratoří. Zaměřili se na jejich kardiovaskulární systém, testovali jejich aerobní činnost, měřili fungování svalů, například množství enzymů ve svalech. Hypotéza však zněla jasně a logicky, vědci samozřejmě očekávali, že mladí sportovci na tom budou v aerobních i svalových parametrech jednoznačně nejlépe, za nimi budou následovat staří dlouholetí sportovci a po nich staří zahaleči. Realita však předpoklady tak docela nenaplnila.
Sportovci po sedmdesátce se totiž, co se svalů týče, fyzicky aktivní mládeži vyrovnali, i když v aerobních aktivitách na tom byli o něco hůř. „Kdybych vám ukázal data, která jsme získali ohledně kondice svalů, nepoznali byste, že pocházejí od staršího člověka. Mysleli byste, že patří mladému sportovci,“ zdůrazňuje Trappe. Rozdíl mezi starými sportovci a nesportovci byl pak v obou kritériích značně velký.
Aby jejich studie získala ještě další rozměr, porovnali výsledky dlouholetých sportovců pokročilého věku s daty o „normální“ kardiovaskulární kapacitě lidí různého věku. Zjistili, že fyzicky aktivní sedmdesátníci jsou na tom stejně jako lidé o třicet let mladší.
Hodnota maximálního objemu kyslíku, který je člověk schopen využít, tedy VO2 max, by totiž podle předpokladů měla po třiceti letech života klesat o deset procent za desetiletí. „To je pokles, který pravděpodobně není až tak zaznamenatelný pro třicátníky nebo čtyřicátníky, ale jak jde čas dál, stává se významný,“ připomíná Trappe pro National Public Radio. A pro list New York Post na adresu sportovně založených respondentů po sedmdesátce poté dodává: „Jejich kardiovaskulární zdraví bylo podobné lidem starým čtyřicet pětačtyřicet let.“
Trappe shrnuje závěr své studie troufale. To, co považujeme za přirozené chátrání tělesné schránky dané stárnutím, nemusí být „nevyhnutelné“. Fyzické cvičení nám totiž pomůže vybudovat „rezervoár zdraví“, který tělo může v pokročilém věku použít.
Tisková zpráva k jeho studii končí jasně a s ohledem na dobu novoročních předsevzetí vyzývavě: klíčem ke zdravému životu je 30 až 60 minut fyzické aktivity denně. „Pokud si dopřejete 30 až 415 minut chůze za jeden den, budou vám odměnou značné, podstatné a významné zdravotní benefity,“ uvádí.
List The New York Times poukazuje na to, že Trappeho studie je pionýrská a objevná, má však i limity. Nezahrnula další možná kritéria měření zdraví, jako je například svalová hmota, nezabývala se otázkou, jaký přínos má, když člověk začne cvičit v pokročilejším věku, a nezkoumala, nakolik se na zdraví respondentů podepsaly faktory jako výše příjmu, jídelníček, geny. Některé z oněch mezer chce Trappe zaplnit v příštích studiích.
