Angela Merkelová

Německá křesťanskodemokratická politička Angela Merkelová zastávala v letech 2005 až 2021 post kancléřky Spolkové republiky Německo. Byla první ženou v tomto úřadu. Časopis Forbes ji opakovaně označoval za nejmocnější ženu světa. Magazín Time ji v roce 2015 vyhlásil Osobností roku.

Angela Merkelová se narodila se v červenci 1954 v tehdejším Západním Německu jako Angela Dorothea Kasnerová, dcera luteránského pastora Horsta Kasnera a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasnerové. Na podzim 1954 se rodina přestěhovala do Německé demokratické republiky (NDR), do Quitzowa u Perlebergu, kde její otec nastoupil na nové místo pastora.

Má dva mladší sourozence Marcuse (*1957) a Irene (*1964).

Od roku 1961 studovala Vyšší polytechnickou školu a začátkem sedmdesátých let vstoupila do FDJ (východoněmecká obdoba československého Socialistického svazu mládeže - SSM). Po maturitě studovala fyziku na Univerzitě v Lipsku, kterou ukončila v roce 1978.

Tehdy odmítla spolupráci s východoněmeckou tajnou policií Stasi, která zaznamenala její kritický postoj vůči NDR a komunismu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarita.

Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie. V roce 1986 získala doktorát z fyziky. V zaměstnání byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této organizace pro agitaci a propagandu na Akademii.

První manželství s fyzikem Ulrichem Merkelem trvalo pět let. Podruhé se vdala za berlínského profesora chemie Joachima Sauera. Hovoří plynně anglicky a dobře rusky.

Nikdy nebyla členkou žádné ze stran politického bloku vedeného stranou komunistického typu SED. V NDR se nepodílela ani na činnosti žádné opoziční skupiny.

Během převratu v roce 1989 vstoupila do nově vzniklé strany Demokratischer Aufbruch (DA) a později se stala její tiskovou mluvčí. Po volbách do lidové sněmovny NDR (Volkskammer) v roce 1990 se stala druhou mluvčí poslední vlády NDR premiéra Lothara de Maizièra.

Po německém znovusjednocení se v prosinci 1990 stala poslankyní Spolkového sněmu za okrsek Severní Přední Pomořansko, Rujána a město Stralsund, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko.

V srpnu 1990 po fúzi DA a východoněmecké Křesťanskodemokratické unie (CDU) se, jako ostatní, stala automaticky členkou celospolkové CDU. Na podzim téhož roku byla zvolena v přímém mandátu do spolkového sněmu (Bundestag). Ve vládě Helmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku byla zvolena místopředsedkyní celospolkové CDU.

Mimo to byla od 1993 do 2000 zemskou předsedkyní CDU v Meklenbursku-Předním Pomořansku.

V listopadu 1994 se stala po Klausu Töpferovi spolkovou ministryní ochrany prostředí, přírody a bezpečnosti atomových reaktorů. Po volbách 1998, které CDU prohrála, přešel tento úřad na Jürgena Trittina z koalice Zelených.

V listopadu 1998 byla na návrh nového spolkového předsedy Wolfganga Schäubleho zvolena generální tajemnicí CDU. V této funkci setrvala do dubna 2000.

Během aféry kolem darů straně CDU se Merkelová odvrátila od svého dosavadního podporovatele, tehdejšího spolkového kancléře Helmuta Kohla, který nakonec z úřadu i jako předseda CDU odstoupil. Vyzvala CDU k novému začátku bez dosavadního předsedy. Později, už jako předsedkyně strany, odmítla proti Kohlovi právně postupovat. Do aféry byl údajně zapleten i Kohlův následovník jako předseda strany Wolfgang Schäuble, který z této funkce dobrovolně odstoupil.

Merkelová stála v čele CDU osmnáct let, v prosinci 2018 ji vystřídala dosavadní generální tajemnice strany Annegret Krampová-Karrenbauerová.

Svým postojem si získala sympatie členů CDU, kteří ji na prvních pěti regionálních konferencích bouřlivě oslavovali. V dubnu 2000 v Essenu byla zvolena téměř 96 % hlasy nástupkyní Wolfganga Schäubleho, spolkovou předsedkyní CDU. V prosinci 2004 v Düsseldorfu byla na další období v této funkci potvrzena. Mocenskou pozici si upevnila po volbách 2002 zvolením za předsedkyni spolkové frakce CDU/CSU.

Začátkem 2004 prosadila Horsta Köhlera jako kandidáta CDU/CSU a FDP na úřad spolkového prezidenta, který byl spolkovým shromážděním také zvolen.

V květnu 2005 byla Merkelová nominována za CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do Spolkového sněmu (Deutscher Bundestag) v září téhož roku. Předčasné volby tehdy vyvolal kancléř Gerhard Schröder žádostí o vyslovení nedůvěry v Bundestagu, když jeho strana SPD neuspěla v květnových volbách 2005 do zemského sněmu Severního Porýní-Vestfálska.

V listopadu 2005 se Merkelová stala spolkovou kancléřkou. První vládu koalice CDU/CSU a SPD vedla do 28. října 2009, kdy byla podruhé jmenována kancléřkou. Tentokrát se na vládě podílely CDU/CSU a Freie Demokratische Partei. V září 2013 vyhrála jako volební lídr CDU/CSU třetí parlamentní volby a 17. prosince pak byla potřetí zvolena kancléřkou a téhož dne byla jmenována její třetí vláda, podruhé za účasti SPD.

Křesťanskodemokratická unie Angely Merkelové vyhrála volby do Bundestagu i v září 2017, získala 33,0 procenta hlasů. Výsledek CDU/CSU je nejhorším od roku 1949, kdy konzervativní formace získala 31 procent. Strana oproti minulým volbám ztratila asi sedm procent hlasů. V březnu 2018 při volbě ve Spolkovém sněmu získala bez problémů nadpoloviční většinu hlasů a byla tak počtvrté zvolena kancléřkou.

V roce 2021 už na post kancléřky nekandidovala a v prosinci 2021 ji vystřídal sociální demokrat Olaf Scholz.

V červnu 2011 jí prezident USA Barack Obama udělil nejvyšší americké civilní vyznamenání Prezidentskou medaili svobody. V roce 2013 vyšlo najevo, že americká NSA odposlouchávala její mobilní telefon.

Ostré kritiky se dočkala během migrační krize za otevřený přístup k přijímání imigrantů.