Psal se leden 1942 a na východním cípu Krymu zuřily líté boje. Rudá armáda se vylodila na Kerčském poloostrově a tlačila se na západ, aby ulevila obléhanému Sevastopolu. Bylo to poprvé od začátku operace Barbarossa, kdy se jí podařilo osvobodit část sovětského území.
Ne nadlouho, v květnu se kvůli masivní ztrátám musela z Krymu zase stáhnout. Sovětští váleční zpravodajové však během neúspěšné operace dostali příležitost zdokumentovat zločiny nacistických okupantů. Nejstrašnější pohled se jim naskytl u vesnice Beregovo. V blátě a sněhu tu ležely stovky mrtvých, mezi nimiž chodili zoufalí lidé a pokoušeli se najít své blízké.
Byli to Židé z Kerče. Nacisté jim oznámili, že budou odpraveni na práci v kolchozu. Shromáždili je na náměstí, sebrali jim klíče od domů a pak je odvezli v náklaďácích do polí, kde je postříleli u protitankového příkopu. Těla se ani neobtěžovali zahrabat.
Odhaduje se, že příslušníci Einsatzgruppe D zde povraždili asi 2 500 Židů a Krymčáků, tedy židovských starousedlíků, kteří se v průběhu století asimilovali mezi Krymské Tatary. I oni byli z pohledu nacistů podlidé, a proto byli v rámci snahy učinit Krym „judenfrei“ systematicky likvidováni.
Sovětskými vojáky i novináři pohled na pole plné mrtvol otřásl. Válečný korespondent a básník Ilja Selvinskij, který byl sám židovského původu a pocházel z Krymu, své pocity z Beregova shrnul v básni Kerč:
„Ráno jsme spatřili dolinu
byla jak pokrytá kanafasem
to mrtvoly
se po ní v noci rozlezly...“
Na místo dorazili také dva váleční fotografové. Jevgenij Chalděj, který o tři roky později pořídí legendární (a notně upravený) snímek rudoarmějce na budově Říšského sněmu. A Dmitrij Baltermanc, třicetiletý fotograf deníku Izvěstija. Právě on zachytil, jak plány na „konečné řešení židovské otázky“ vypadají v praxi německého tažení na východ.
Trvalo ovšem ještě více než dvacet let, než se svět o fotce pojmenované Hoře dozvěděl. V době Velké vlastenecké války se oficiální propagandě nehodila, ale ani po jejím konci nebylo v kánonu o velkém vítězství Rudé armády pro tragickou a nehrdinskou tvář války místo.
Vše se změnilo v roce 1968, kdy do Moskvy dorazil italský fotoreportér Caio Garruba a nahlédl do Baltermancova archivu. Při pohledu na zapomenutý snímek z Kerčské kampaně pochopil, že má v ruce poklad a okamžitě ho vybral jako jeden z hlavních exponátů připravované výstavy nazvané „Co je člověk“.
Do světa se ale vydal podstatně upravený, Baltermanc do něj fotomontáží přidal temné mraky. Podle jedné verze proto, že horní část negativu byla poškozená. Podle jiné chtěl scéně dodat na dramatičnosti.
Ježov nechal pro Stalina zmizet statisíce lidí. A pak zmizel i Ježov |
Z pohledu současné novinářské etiky je něco takového pochopitelně nepřípustné. Stačí si vzpomenout na devět let starou kauzu vítěze Pulitzerovy ceny Narcise Contrerase, který kvůli lehce poupravenému snímku ze syrské občanské války přišel o práci u agentury AP.
Tenkrát se ovšem manipulace s fotkami tak neřešila - a v Sovětském svazu už vůbec ne. Retušování a upravování snímků byla nedílnou součástí novinařiny. Z oficiálních fotografií mizely postavy aparátčíků zlikvidovaných během čistek, na válečné snímky byly pro efekt přidávány hořící budovy nebo sestřelená letadla.
Na Berlín! Válečný fotograf Dmitrij Baltermanc na sklonku války zachytil tažení Rudé armády na západ.
„Je třeba si uvědomit, že novináři, kteří na naší straně pokrývali válku, byli důstojníci. A když jsi důstojník, o svobodě slova nemůže být řeč... Neházel bych po nich kamenem. Tihle kluci dělali co mohli, taková prostě byla doba,“ uvedl k tomu pro portál Meduza ruský fotograf Sergej Maximišin.
Bez ohledu na drobný podvod se Baltermanc díky své fotce proslavil po celém světě. Dočkal se výstav v Americe i Evropě (v roce 1972 vystavoval i ve Fotochemě na pražském Jungmannově náměstí) a německý spisovatel a nobelista Heinrich Böll nešetřil chválou: „Tento snímek je symbolem tragédie války.“ Nakonec se ledy pohnuly i v Moskvě a jeho fotka byla v roce 1975 otištěna i v sovětských novinách.
Trestný prapor
Příběh samotného Dmitrije Baltermance je možná ještě zajímavější než osud jeho nejslavnější fotky. Rodák z Varšavy mezi válkami vystudoval matematiku, od povolání učitele však záhy zběhl k fotografii a nastoupil jako asistent do Izvěstije, oficiálního tiskového orgánu vlády. Šéf mu dal šanci a v září 1939 ho poslal s Rudou armádou na západní Ukrajinu, kterou Sovětský svaz právě zabíral na základě paktu Ribbentrop – Molotov.
Jednu ze svých nejznámějších fotografií pořídil o dva roky později, kdy německá vojska stála před Moskvou. Snímek nazvaný Útok pořídil ze zákopu, přes který zrovna skákali rudoarmějci s napřaženými puškami. V šéfredakci ho ovšem za fotku nepochválili. „Proč tam máš jenom půl člověka?“ zkritizoval ho šéf.
Útok. Slavný snímek Dmitrije Baltermance pořízený během bitvy o Moskvu.
To nejhorší ale Baltermance čekalo. V roce 1942 se vrátil ze Stalingradu, vyvolal v redakci fotky a nechal je tam sušit přes noc. Druhý den je našli redaktoři a bez jeho vědomí je otiskli. Nejvíc se jim líbila fotka hořících tanků, mysleli si, že jsou německé. Chyba: byly to britské tanky, které SSSR získal v rámci Zákona o půjčce a pronájmu.
Za chybnou popisku pykal Baltermanc. Byl přeřazen do trestného praporu, což se tehdy prakticky rovnalo rozsudku smrti. V bojích sice utrpěl zranění nohy (do konce života lehce kulhal), ale přežil a rok před koncem války získal milované místo fotokorespondenta zpět.
Nikita Chruščov na návštěvě Kašmíru
Zachytil známý průvod německých zajatců v ulicích Moskvy i tažení Rudé armády na Berlín. Po válce jen těžko hledal práci, v době kampaně proti kosmopolitismu vadil jeho židovský původ. Nakonec zakotvil v časopise Ogoňok, kde vydržel až do konce života. Zdokumentoval pohřeb Stalina, vzestup a pád Chruščova i dlouholetou stagnaci za Brežněva. Rozpadu SSSR se nedožil, zemřel v roce 1990.
Sám přiznával, že sovětský tisk o jeho nejlepší fotky dlouho nejevil zájem. „Existuje asi deset patnáct fotek, na které jsem hrdý, které mi udělaly jméno. Ale během války nebyly nikde otištěny. Do noviny šly fotky jednotek, útoků, portréty vojáků a velitelů. Ale snímky, které mají myšlenku, které zachytily podstatu války a které dnes mají uměleckou hodnotu, se dostaly na svět až po vítězství,“ cituje Baltermance historický časopis Diletant.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Ježov nechal pro Stalina zmizet statisíce lidí. A pak zmizel i Ježov Wir schaffen das. Vítací selfie stvrdilo Merkelovou jako „mámu“ migrantů Fotka, která rozhodla boj o Bílý dům. Demokraty odrovnal trapas s tankem Proti všem. Jediná fotka přesně vystihla Trumpův postoj ke zbytku světa |
