Psal se květen 1937 a Josif Vissarionovič Stalin se vydal na obhlídku možná největšího díla druhé pětiletky. Po boku Klimenta Vorošilova a Vjačeslava Molotova si prohlédl kanál Moskva–Volha, při jehož stavbě zahynulo na třicet tisíc vězňů.
Na fotografii pořízené u jedné z plavebních komor se sovětský diktátor klidně dívá do objektivu, pravou ruku má zasunutou pod kabát. Notoricky neschopný maršál Vorošilov a budoucí ministr zahraničí Molotov si se zalíbením prohlížejí nové zdymadlo.
Snímek však působí trochu nepatřičně. Napravo od Stalina je podezřele moc místa, cosi tam chybí. Lépe řečeno kdosi. Z fotografie přetiskované v nespočtu učebnic a oficiálních tiskovin zmizel čtvrtý účastník inspekce: nechvalně známý šéf NKVD Nikolaj Ježov.
Ježovův příběh opisuje klasický osud vysokých bolševických kádrů v dobách vrcholného stalinismu. Narodil se v Petrohradu a do revoluce se protloukal jak mohl: dělal lesníka, výhybkáře, malíře pokojů, pomocníka u krejčího ale také domovníka v bordelu.
Za první světové bojoval v řadách carské armády, k bolševikům se přidal pět měsíců před říjnovým převratem. V řadách Rudé armády se zúčastnil občanské války a po jejím konci rychle stoupal partajní hierarchií. Na rozdíl od stranických veteránů to nebyl žádný marxistický intelektuál, ale ryzí představitel proletariátu.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Wir schaffen das. Vítací selfie stvrdilo Merkelovou jako „mámu“ migrantů Fotka, která rozhodla boj o Bílý dům. Demokraty odrovnal trapas s tankem Proti všem. Jediná fotka přesně vystihla Trumpův postoj ke zbytku světa Jako kdyby spal... Fotka utopeného batolete dala lhostejným Evropanům facku Muž s kápí. Fotka z věznice Abú Ghrajb odhalila americká zvěrstva v Iráku |
„Po celý svůj život jsem se setkal jen s málo lidmi, kteří by byli tak odpudiví jako Ježov,“ svěřil se v dopise svému kolegovi starý Leninův spolupracovník z exilu Nikolaj Bucharin ještě před tím, než ho spolkla mašinerie Velkého teroru.
„Připomíná mi zlé kluky, kteří se baví tím, že namočí kočku do petroleje, zapálí kus papíru přivázaný k jejímu ocasu a pak s potěšením sledují, jak vyděšená kočka utíká ulici a marně se snaží setřást plameny. Nepochybuji, že právě tak se v dětství bavil i Ježov a dnes v tom pokračuje, jen v jiné podobě a jiném oboru,“ napsal známý teoretik revoluce.
Krvavý skrček
Ježovova velká chvíle nastala v roce 1934, kdy Stalin v reakci na vraždu Sergeje Kirova rozpoutal velké stranické čistky. Kdo a proč si smrt populárního leningradského bolševika objednal, není dodnes jasné. Spekuluje se, že ho nechal zastřelit sám Stalin, jiná verze hovoří o vraždě ze žárlivosti – Kirov byl známý děvkař a údajně udržoval poměr s ženou svého vraha.
Kreml však vraždu okamžitě interpretoval jako součást velkého trockistického spiknutí a Ježova pověřil výrobou obvinění proti Stalinovým stranickým oponentům. Rozjela se série vykonstruovaných procesů a Ježov se natolik osvědčil, že se během dvou let ocitl v čele Lidového komisariátu vnitřních záležitostí (NKVD).
Jeho prvním úkolem bylo usvědčit a zlikvidovat svého předchůdce. Genrich Jagoda, starý čekista a spoluzakladatel sytému gulagu, nejspíš nedokázal (a nebo nechtěl) kola teroru roztočit dost rychle. Byl obviněn z pašování diamantů, špionáže pro Německo a velezrady. Ježov ho dokonce nařkl, že na záclony v jeho kanceláři rozprášil rtuť, aby ho otrávil.
Pod jeho vedením se čistky rozjely naplno. Během dvou let agenti NKVD pozatýkali 1,5 milionu lidí, za protistátní činnost bylo zastřeleno bezmála 680 000 lidí a populace gulagů se ztrojnásobila. Popraveno nebo uvězněno bylo více než padesát procent členů Nejvyššího sovětu a velení Rudé armády.
Teror vyvrcholil na konci července 1937, kdy Ježov podepsal nechvalně známý rozkaz číslo 00447 o „represích proti bývalým kulakům, kriminálníkům a dalším antisovětským elementům“. Na jeho základě vznikl systém takzvané „trojky“, který likvidaci nepohodlných lidí značně urychlil.
O vině a trestu už nerozhodovaly soudy, ale tříčlenné komise složené z důstojníka NKVD, stranického tajemníka a prokurátora. Každý region musel dokonce splnit stanovené kvóty zatčených a odsouzených.
Ježov u Stalina trávil čím dál víc času a brzy si vysloužil pověst čtvrtého nejmocnějšího muže režimu. V tisku se objevila kresba, jak v železných rukavicích drtí klubko zrádných zmijí, kazašští bardi ho opěvovali jako „věrného stalinského druha, před nímž se nepřítel třese v hrůze“.
Nejen nepřítel. Třásli se všichni a Ježov si díky svému nevelkému vzrůstu (měřil 151 centimetrů) vysloužil přezdívku Krvavý skrček. Ale nakonec došlo i na něj. Když soukolí Velké čistky pozřelo téměř všechny staré bolševiky i domnělé nepřátelské elementy, Ježovovým náměstkem se stal Lavrentij Berija.
Zkušený intrikán ze Suchumi se sám málem stal obětí „ježovštiny“, ale díky včasné návštěvě u Stalina na poslední chvíli unikl zatčení. Teď pomalu přebíral pravomoci v řadách tajné policie a na klíčové posty dosazoval své lidi. Ježov tušil, co se chystá. Začal pít, propadl malomyslnosti a nakonec přestal chodit do práce.
V listopadu 1938 ho Berija v čele NKVD nahradil a rozhodl se na něj svalit vinu za hrůzy Velkého teroru. O půl roku později byl Ježov potají zatčen a podle standardizovaného vzorce obviněn ze špionáže pro Německo, rozkrádání státních fondů a přípravy převratu.
Stalinovo krvavé sbohem. Ve frontě na nebožtíka zahynuly stovky lidí![]() |
K tomu se přidalo obvinění z promiskuity a homosexuality. Podle některých historických zdrojů se v tomto případě prokurátoři nemýlili. Ježov byl sice ženatý (jeho manželka spáchala před jeho zatčením sebevraždu) ale údajně měl také mnoho milenců.
Obvinění ze špionáže a terorismu odmítl a postěžoval si, že ho vyšetřovatelé bili. „Přiznávám, nechal jsem odstranit 14 000 čekistů. Ale moje ohromná vina spočívá v tom, že jsem jich nechal odstranit příliš málo... Řekněte Stalinovi, že zemřu s jeho jménem na rtech,“ prohlásil na závěr tribunálu.
Skalpel a fixírka
Zastřelili ho potají v popravčí komoře, kterou postavili nedaleko Lubjanky podle jeho požadavků ještě v dobách, kdy byl hlavou NKVD. Podlaha se svažovala, aby se krev dala po každé popravě rychle spláchnout. Nyní do kanálu odtékala Ježovova krev. Jeho tělo ihned putovalo do krematoria, popel byl vysypán do hromadného hrobu na Donském hřbitově.
Stalin likvidaci muže, jenž v očích občanů SSSR zosobňoval Velký teror, nechal pečlivě utajit. Měl prostě zmizet, jako kdyby nikdy neexistoval. Ježovovo jméno zmizelo z učebnic i názvu severokavkazského města Ježovo-Čerkesk, jeho tvář se vypařila z oficiálních fotografií.
Stalin je zbraní proti Západu. Putin by se od něj měl učit, zní z Ruska![]() |
Snímek vyretušovaného Ježova u zdymadla Moskevského kanálu se dnes řadí mezi nejlepší ukázky toho, jak stalinská cenzura odsoudila k zapomnění všechny, které Stalin považoval za hrozbu. Zkušení grafici pomocí skalpelu, lepidla a fixírky například z fotografií Lenina eliminovali Lva Trockého, na Stalinově tváři zase zahlazovali jizvy po neštovicích.
„Ale teprve během Velké čistky na konci 30. let se objevily zcela nové formy falzifikace. Fyzickou likvidaci Stalinových politických oponentů tajnou policií rychle následovalo vymýcení všech forem jejich obrazové existence,“ píše expert na sovětskou fotografii a autor knihy Jak zmizel komisař David King.