Jak zasahuje narušování biorytmů – tedy rozhození vnitřních biologických hodin – do naší psychiky?
Zcela zásadně. Asi nejvíc to vidíme u pacientů trpících depresí, bipolární poruchou (dříve se označovala jako maniodepresivita, pozn. red.), schizofrenií i demencí. My dnes víme, že jejich průběh doprovází velmi radikální narušení cirkadiánního rytmu (celodenní biologické tělesné rytmy, pozn. red.), což doprovází dysbalance (nevyváženost, pozn. red.) v koncentracích melatoninu (tzv. „hormon spánku“, důležitý pro udržení rytmu spánku a bdění, pozn. red.). Například depresivní lidé mají daleko plošší křivky tvorby melatoninu. Tím pádem i jiný denní rytmus. Sice se neví, co bylo dříve – jestli vejce nebo slepice –, ale ukazuje se, že spuštění nemoci často předchází narušení cirkadiánní rytmicity, což u citlivých jedinců může vyvolat psychické změny.
Dám-li vám po určité dietní úpravě roztok, který neobsahuje tryptofan, můžete mít do několika hodin silný pocit osamělosti nebo prožitek smutné nálady, aniž byste věděla, proč ho máte, aniž by se cokoli jiného přihodilo.