Po schodech chodí po rukou, skáčou ze střechy z výšky tří metrů a přistávají na zábradlí, nejrůznější překážky překonávají hladce, esteticky, za použití mnoha akrobatických prvků. Nenadělají při tom více hluku než kočka a vždycky dopadají na nohy. Freerunneři se zaměřují na krásu pohybu.
Freerunning, který se zrodil koncem 80. let minulého století na francouzských předměstích, se dostal do povědomí lidí díky filmům, a sloužil dokonce jako základ při výcviku britské armády.
"Je jen malá naděje, že by se freerunning dostal na olympijské hry. Jejich duch je příliš strohý," říká EZ, jeden z průkopníků této disciplíny v Británii, který mistrovství světa připravoval. Přesto je, podle listu The Guardian, s organizátory olympiády v roce 2012 v kontaktu: freerunning by se na ní mohl objevit například během zahajovacího ceremoniálu.
Sudí v oblecích na londýnském mistrovství scházeli, soutěžící hodnotili sami freerunneři: posuzovali technickou obtížnost, všeobecný dojem a především plynulost projevu. Na šampionátu se utkali zástupci z Brazílie, Jihoafrické republiky, Turecka nebo USA.
Na to, aby porotu přesvědčil o svém umění, měl startující 90 sekund: během nich musel plynule a hladce zvládnout figury převzaté ze skateboardingu i prvky z bojových umění. Použít směl jen jeden pár dobrých sportovních bot.
I když je pro freerunnery rájem ulice, šampionát se konal na umělé dráze - a o rostoucí prestiži této disciplíny svědčí i to, že se těšil podpoře hned několika sponzorských značek.
Na mistrovství pořádaném londýnskou formací Urban Freeflow vystoupil i sedmadvacetiletý Francouz Cali. Nejprve se učil taekwondo a tanec hip hop. "Když jsem ale viděl ty chlapíky skákat na střechách, uvědomil jsem si, že to je to, co chci dělat." Dnes žije Cali díky sponzorům a natáčení reklam jen freerunningem.
Freerunneři zakotvili také ve filmu. Jejich popularita prudce vzrostla po natočení posledního dílu o agentovi Jamesi Bondovi Casino Royale, který začíná velkou honičkou ve městě.
Již zmíněný EZ v minulosti organizoval v Británii výcvik pro komanda královského námořnictva. "Natáčení je ve skutečnosti méně nebezpečné než volné provádění freerunningu, protože jsou tam různá ochranná opatření," soudí EZ, ale přiznává, že vždy, když začíná, cítí pořád mrazení v zádech. Za svůj nejlepší zážitek v této disciplíně považuje běh zahradami jednoho chrámu v Tokiu.
I když se EZ a Cali stali profesionály, motiv pro provozování freerunningu je u nich stále stejný: chtějí se především bavit. Podle EZ je freerunning dostupný každému, kdo bude intenzivně trénovat. "Stačí mít pár bot a otevřenou duši," tvrdí.
