Mlhavé, ale přesto teplé podzimní dopoledne nás vítá na vlakové zastávce Smrčná, kde náš výlet začíná. Tentokrát jsme nevyužili romantiky Posázavského pacifiku, který tu staví, ale dorazili jsme autem, necháváme ho stát kousek od samotné zastávky. Vyrážíme po červené turistické značce směrem na Stvořidla. Hned za mostem probíháme útulnou chatovou osadou a potichu závidíme klid, který tu zdejší obyvatelé mají. Po chvilce odbočujeme spolu s červenou značkou na úzkou pěšinu, která se drží těsně podél řeky Sázavy.
Brodíme se barevným listím, proudy a peřeje valící se přes obrovské balvany uprostřed řeky nám hučí do kroku a první kilometry ubíhají, ani nevíme jak. Občas cesta sestupuje až přímo k vodě, překonáváme terénní nástrahy propletené množstvím kořenů a sem tam z opatrnosti přejdeme raději do kroku.
Ani jsme se nestačili nabažit divoké řeky obklopené barevnými stromy a už jsme na rozcestí u penzionu a kempu Stvořidla. Tady se vydáváme po žluté a začínáme stoupat na Melechov. Teď přichází opravdová výzva a slibovaná horská prémie. Jak ukazuje následující výškový profil, jedná se v podstatě o čtyři kilometry čistého stoupání, místy i poměrně prudkého.
Na trase se nachází pouze jeden jedniný kopec. Celkově jsme nastoupali necelých 400 metrů.
Tipy
|
Ale nám to nevadí, naopak! Nikdo v ruce stopky nedrží, střídáme běh s chůzí, vychutnáváme si podzimní přírodu. Ve stráni kousek za Dobrovítovou lhotou se zastavujeme u osamocené studny a ochutnáváme místní vodu. Je osvěžující, s výraznou příchutí železa.
Cesta se dále noří do lesa, který každou chvíli mění svůj charakter, doprovázený výraznými změnami barev a vůní po houbách. Těsně pod vrcholem se zastavujeme u Melechovské studánky, která je bohužel vyschlá. Že musela být zdejší voda lahodná, připomíná už jen několik odložených hrníčků. Snad se sem po deštivém období voda zase vrátí.
Nedaleko studánky se nachází Melechovská rozhledna, ze které není vidět vůbec nic. Jednak je již zavřená a jednak okolní stromy dávno přerostly její výšku. Ukazatel turistického značení nám dává najevo, že opravdový vrchol Melechova je ještě o půl kilometru dál, tak se vydáváme, tentokrát už po zelené, na poslední krátké stoupání.
Soutěž: Vyfoťte se na této trase u naší samolepky a vyhrajte Každý měsíc vám představíme jednu trasu, která podle nás stojí zato. Pokud na ni vyrazíte, najdete na ní samolepku Rungo.cz. Nebude nijak schovaná, naopak byste ji měli najít na první pohled. Například na této trase je na sloupku tiristického značení zhruba v polovině cesty mezi Koňkovicemi a Smrčnou. Když se u ní vyfotíte a fotku nám pošlete s kontaktem na vás (adresou) na e-mail soutez@rungo.cz, můžete být po skončení měsíce vylosováni a získat parádní běžeckou čepici. Pokud by se vám podařilo projít všech 12 tras, které v průběhu roku představíme (a nechcete-li se účastnit každoměsíční výzvy, máte na to celý rok, takže klidně můžete projít všech 12 tras až v červenci příštího roku), dostanete od nás automaticky originálni předmět z dílny Rungo, který bude vytvořen jen pro tuhle akci. Trasu rozhodně není nutné běhat, nejde o závod a čas nehraje roli. Užijte si krásu okolní přírody třeba pohodovou procházkou. |
Vrchařská prémie je naše, stojíme uprostřed lesa vedle vysoké hromady kamení poskládaného do špičky, symbolizující skutečný vrchol Melechova. Načerpáme sílu z okolního ticha a už se ženeme seběhem po nádherné lesní pěšině. Kdo má rád trail, musí tento úsek milovat. Pěšina později přechází ve zpevněnou cestu, která nás dovede až na rozcestí Rohule, odkud pokračujeme po modré.
Dolů ubíhá cesta jako po másle a když se těsně před Koňkovicemi vynoříme z lesa, rozevřou se před námi nádherné výhledy do sázavského údolí. Po pravé straně vidíme v mlžném oparu obrys státního hradu Lipnice. Škoda, že dnes není vidět o trochu lépe, ten pohled musí být úchvatný.
Zhruba v polovině cesty mezi Koňkovicemi a Smrčnou vylepujeme soutěžní samolepku na dobře viditelném sloupku turistického značení. Je tu nádherný výhled, což oceňují jistě i místní obyvatelé, kteří kousek od tohoto místa postavili lavičku, na které bych vydržel sedět a pozorovat krajinu třeba celý den.
Zbývá seběhnout zpět do Smrčné a s příjemnou trasou se rozloučit. Už teď vím, že se sem zase při nejbližší příležitosti vrátím a určitě budu chtít poznat, jak se tu běhá nejen na podzim, ale i na jaře nebo v létě. Tak nějak tuším, že to také bude stát za to.
Máte i vy tip na Rungo trasu? Pozvěte nás!Máte i vy tip na zajímavou trasu ve svém okolí, kterou byste rádi představili ostatním? Napište nám o ní na redakce@rungo.cz a do předmětu napište Tip na trasu. Pečlivě vybereme ty nejlepší, které následně navštívíme a proběhneme nejlépe s vámi nebo podle vašich instrukcí, abychom je mohli také zařadit do našeho seriálu. Měla by být dlouhá zhruba 5 až 15 kilometrů, dobře značená a nabídnout něco, co opravdu stojí za návštěvu, nejlépe v přírodě. |
