Proč má člověk horečku, když stůně?

- Na počátku našeho století podal lékař a pozdější nositel Nobelovy ceny Julius Wagner-Jauregg první důkazy o tom, že zvýšená tělesná teplota při infekci není vlastně porucha, ale obrana těla proti nemoci. Většině virů a bakterií, které člověka napadají, se totiž nejlépe daří právě při normální teplotě lidského těla. Jakmile rtuť na teploměru vyleze nad sedmatřicet, začnou se vetřelci cítit nepříjemně, pomalu se množí a při vyšších teplotách se někteří dokonce množit přestanou. Přirozená obranyschopnost lidského těla nebo podávané léky si pak s nimi dokážou poradit mnohem lépe, a hlavně rychleji.

 Americký fyziolog Matt Kluger nedávno zjistil, že horečka při nemoci prospívá i studenokrevným ještěrkám. Jejich tělo neumí samo zvýšit teplotu, ale ještěrky trpící infekcí vyhledávají vyhřátá místa a snaží se tak zvýšit svou teplotu přibližně o dva stupně Celsia. Když se nemohou zahřát, častěji hynou. Úplně stejně si pomáhají králičí mláďata, jejichž tělíčko také není schopno horečku vytvořit. Dospělí králíci při nákaze horečku dostanou a když se jim podá lék na její snížení, hůře se uzdravují. Samozřejmě, že i užitečnost horečky má své meze. Obranné mechanismy, které ji vytvářejí, jsou sice obdivuhodné, v žádném případě však dokonalé - a někdy prostě "přestřelí". Tělesná teplota nad devětatřicet stupňů už začíná lidskému zdraví víc škodit než pomáhat, protože se při ní mnohem rychleji vyčerpávají živiny a začínají se poškozovat tkáně. Ještě vyšší teplota už může být životu nebezpečná. Léky na potlačení horečky proto do domácí lékárničky rozhodně patří