Kateřina Nikelová může směle tvrdit, že jí běhání zachránilo život. Aspoň v takové míře, že může držet svou zákeřnou chorobu pod kontrolou. A starat se o své desetiměsíční dítě.
Zde je její příběh, který jsme vybrali jako první ze zatím třiceti pěti došlých:
Důvodem, proč jsem si vybrala běhání jako nejvhodnější sport, je několik. Jsem dyslektička, mám poruchu hrubé a jemné motoriky a poruchu rytmu.
Pokud se i pro vás stal běh nedílnou součástí života, napište svůj příběh a pošlete ho do redakce na e-mailovou adresu zdravi@idnes.cz. Tři autorky, jejichž nejzajímavější texty zveřejníme na stránkách OnaDnes.cz do konce prázdnin, získají nejnovější běžecké boty LunarGlide+4, inspirované závodními modely pro vrcholové sportovce a určené pro každodenní běh na elitní úrovni.  |
Většina lidí si myslí, že specifické poruchy učení patří pouze do školních lavic. Není tomu tak. Dyslexie významně zasahuje do běžných každodenních činností, ať je to ukládání nádobí do myčky, vaření nebo čtení symbolů. U mne zasáhla mimo jiné do pohybové koordinace. Při sportu jsem neobratná a často vzbuzuji nežádoucí pozornost.
Byla jsem nemehlo
S výběrem volnočasových aktivit jsem měla vždy potíž. Ne každý sport je pro mou nešikovnost, neohrabanost vhodný. Kolektivní sporty nepřicházejí v úvahu, zkoušela jsem volejbal, badminton, fitness a spoustu dalších.
Při kolektivních sportech se mnou nechce nikdo hrát. Protože ví, že jsem "nemehlo", a čeká je se mnou prohra. Většinou na někoho prostě zbudu. Pak se jen omlouvám, usmívám a říkám, že jsem na okrasu.
Jediný, kdo má se mnou trpělivost, je manžel. Už si zvykl, že se mnou prostě vyhrát nemůže. Nicméně i já jsem si pro sebe našla sport, který můžu dělat a kde nikomu nevadím. Běhám, tedy pokud se tomu dá říci běh. Já říkám, že se pohybuji vpřed. Tento pohyb vykonávám na lukách, kde je malá pravděpodobnost, že někoho potkám.
Tělo pracuje v souladu
První kilometry cítím disharmonii těla. Pak se to najednou po několika kilometrech poddá a mé tělo najednou pracuje v souladu. Pak si běh začnu naplno užívat.
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je dlouhodobé zánětlivé onemocnění. Postihuje v první řadě tzv. sakroiliakální skloubení (kloub mezi křížovou kostí a pánví) a klouby páteře. Důsledkem je postupné tuhnutí až ankylóza (úplné ztuhnutí páteře), ke kterému může dojít již za 14 let od začátku onemocnění. U poloviny postižených se zánět objeví i na periferních kloubech, nejčastěji kyčelních. Zdroj: Ordinace.cz |
Ve čtrnácti letech mi byla diagnostikována Bechtěrevova choroba. V současnosti jsem zásluhou úžasné paní doktorky na biologické léčbě, díky níž se cítím výborně a připadám si téměř zdravá. Mým cílem je udržet si maximální hybnost.
Občas trpím většími nebo menšími bolestmi, tuhnutím páteře, ráno se rozhýbat jde jen stěží. Někdy mám problém vstát z postele. Vždy, když je mi hůř a nemůžu jít běhat, neskutečně se těším, až to bude zase lepší. První, co poté udělám, je, že si obuji tenisky a jdu si s chutí zaběhat.
Nemoc mi bránila sportovat
Onemocnění mi bránilo sportovat, ve škole jsem bývala od tělesné výchovy vždy osvobozena. Přesto jsem vždy po nějakém sportu toužila a koketovala s myšlenkou na běhání. Nikdy jsem si ale netroufla. Brala jsem jako fakt, že pro lidi s mou diagnózou prostě sport není, maximálně rehabilitační cvičení.
Po zhoršení zdravotního stavu jsem byla nucena rehabilitovat. Na rehabilitaci jsem potkala pana doktora, který mi řekl osudnou větu, že na Bechtěrevovu nemoc je nejlepší vykonávat sport vrcholově. Začala jsem vážně uvažovat, že začnu běhat. Našla jsem si trasu, kterou jsem rozdělila na etapy.
Postupně jsem přidávala kousek za kouskem, někdy to šlo hodně těžko, ale vydržela jsem. Když už jsem nemohla, opakovala jsem si větu - když nemůžeš, ještě třikrát můžeš.
Když jsem běhat začínala, neměla jsem žádné věci na běhání. Ty jsem si začala kupovat jako odměnu za výdrž a pokoření úseku. Poprvé to byly běžecké boty, pak kalhoty a tričko.
Postavte se s námi na start"Dokaž si, že na to máš, a poběž s námi!" vyzývá Nike k účasti k závodu, na jehož start se loni postavily tisíce hlavně amatérských běžců, pro něž je We Run Prague především určen. Na startu nebude chybět ani většina z redakce OnaDnes.cz |
K Bechtěrevovi se připojilo astma, které mi snížilo kapacitu plic. Byla doba, kdy i luxování mě úplně vyčerpalo. Nicméně dnes nemám s astmatem problém. Myslím, že významným faktorem je právě běh, který mi pomáhá udržet si plíce ve formě.
Starám se o miminko
Jsem maminkou desetiměsíčního miminka. Běhání mi pomohlo dostat se po porodu opět do dobré kondice. Nejlepší na formování postavy je právě běh. Pomohl mi zbavit se nadbytečných kil. Nemohu opomenout ani oddech od každodenních starostí v péči o miminko.
Když jdu běhat, je to můj čas, je to hodina a půl, kterou věnuji sama sobě. Domů se vracím odpočatá, spokojená. Připravena čelit dalším radostem a strastem rodičovství.
Dneska chodím běhat pravidelně minimálně dvakrát týdně. Běhání vděčím za výbornou pohyblivost a fyzickou kondici, díky níž se mi daří držet nemoc pod kontrolou.
Nikdy bych nevěřila, že budu schopná vstávat brzy ráno proto, abych si mohla jít zaběhat. Běhání nepřináší prospěch jen mému tělu, ale i mé duši.
Nikde si tak neodpočinu jako při běhání na lukách v krásné chráněné krajině Poodří, kde skoro nikoho nepotkám. Obklopuje mne úžasná příroda, kterou mám možnost pozorovat v proměnách ročních období.
