Osteoporóza neboli řídnutí kostí je onemocnění kostní tkáně, které vede ke zvýšené křehkosti kostí. Tato nemoc se nejčastěji vyskytuje u žen ve vyšším věku. Až donedávna lékaři nebyli schopni spolehlivě identifikovat, kdy je tato nemoc v takové fázi, aby zasloužila léčbu. Díky novým testům odhadu rizikovosti a novým pravidlům léčení jsou nyní překážkou zdravé kostry čtyři zastaralé názory.
1. Denzitometrické vyšetření je nutné už na začátku menopauzy
Ve skutečnosti může většina žen počkat až do pětašedesáti let, než podstoupí tento test, který se používá ke stanovení hustoty kostní tkáně. Je to deseti až třicetiminutové bezbolestné vyšetření rentgenem známým jako DXA (dvouenergiová rentgenová absorpciometrie), který vystaví tělo velmi nízké radiační zátěži. I když to tedy není nijak nebezpečná metoda testování, nechat se testovat příliš brzy může znamenat zbytečné užívání léků.
Podle doktora Nelsona Wattse, ředitele univerzity pro kostní zdraví a centra osteoporózy z Cincinnati, je to zbytečné nejen kvůli možným vedlejším efektům, ale také proto, že léky se při dlouhodobějším užívání stávají méně účinnými. Testování kostní denzity před pětašedesátým rokem je tedy nutné, jen má-li pacient výšené riziko vzniku osteoporózy.
Testovat by se měli dát především lidé, kteří mají tuto nemoc v rodinné historii, ti co nemají dostatek pohybové aktivity, kouří a konzumují alkohol ve vyšší míře nebo jejich BMI (Body Mass Index) je pod hodnotou 20. Dalšími rizikovými faktory jsou poruchy menstruačního cyklu, předčasná menopauza, užívání některých léků, cukrovka či jiná závažná onemocnění jako chronické střevní záněty nebo roztroušená skleróza.
2. Je mi přes pětašedesát let, ale nemusím se bát, protože můj doktor mi dosud nenavrhl denzitometrické vyšetření
Jen velmi málo lékařů doporučí pacientkám nad pětašedesát let denzitometrické vyšetření. Ty se pak zákonitě domnívají, že toto vyšetření nepotřebují, protože jinak by je jejich lékař na něj poslal. Přitom je u této věkové skupiny nejvyšší riziko osteoporózy. Na denzitometrické vyšetření má však každá žena právo, a pokud je v rizikové věkové skupině, měla by ho sama požadovat. Jak často by se pak testování mělo opakovat, závisí na výsledcích a ostatních zdravotních okolnostech.
3. Léky musím brát už při osteopenii
Lékaři dlouho nevěděli, co dělat s pacienty s nemocí jménem osteopenie, která je označována jako předstupeň osteoporózy. Je to stav, kdy je kostní hustota nižší, ale ještě to není osteoporóza. Je to jen signál zvýšeného rizika.
Řídnutí kostí je přirozený proces, který začíná už po třicítce. Kostní buňky hynou a nové se nestačí tvořit, kost ztrácí nejen hustotu, ale i zásobu minerálů. Kosti jsou pak slabé a snadněji se lámou. Příčinou osteopenie může být i jiné onemocnění, nebo dokonce léčba jako je chemoterapie, ozařování nebo léčba kortikoidy.
"Někteří lékaři nasadí těmto ženám léky, jiní nikoli," říká doktor Watts. "Dosud neexistovala jasně daná pravidla."
Letos však Světová zdravotnická organizace představila kalkulačku na odhad rizika zvanou FRAX, která zvažuje jedenáct klíčových faktorů kostního zdraví, jako je například rodinná historie nebo užívání léků oslabujících kostru. Dále kombinuje jedenáct rizikových faktorů jako věk, pohlaví, etnickou příslušnost, BMI, předchozí fraktury, zlomeniny krčku u rodičů, kouření, konzumace alkoholu, revmatická artritida či jiné příčiny sekundární osteoporózy.
Při osteopenii lze doporučit dostatečný přísun vápníku, kvalitních bílkovin a vitaminu D, dále pak pravidelné zatěžování kostí pohybem, omezení toxických vlivů jako kouření, alkohol, kofein a fosfáty. Ženám se doporučuje hormonálně substituční terapie.
4. Jsem moc starý na to, aby mi ještě rostly kosti
Kostra se vyvíjí hlavně v období puberty a v mládí. Doktorka Felicia Cosmanová, ředitelka americké Národní nadace pro osteoporózu, však tvrdí, že zdravý životní styl v pokročilejším věku stále může mít velmi pozitivní dopad na stav lidské kostry.
Podle průzkumu Tuftské university postmenopauzální ženy, které mírně posilovaly svaly nejméně dvakrát týdně po dobu jednoho roku, získaly navíc jedno až dvě procenta v kostní hustotě. Jakékoli posilovací cvičení může poskytnout podobné výhody, je však třeba kombinovat cvičení se správnou výživou. Nejdůležitější je přísun vápníku (asi 1 200 mg denně) a vitaminu D.
