Zkuste si tipnout, která bolest je vůbec nejčastější. No jistě, bolest zad. Zakusilo ji až 80 procent lidí a podle lékařů bude ještě hůř. I když máte možná pocit, že se týká hlavně starších osob, opak je pravdou – nejvíce se s ní potýkají lidé mezi čtyřiceti a šedesáti lety. Lékaři to vysvětlují tím, že generace dnešních penzistů se v mládí ještě hýbala, nehrbili se nalepení na monitor počítače.
„Až ovšem zestárnou ti dnešní středněvěcí, výskyt bolestí zad se ještě znásobí,“ upozorňuje na mýtus o věku lidí s bolavými zády lékař Karel Kulda, vedoucí ambulance pro léčbu bolesti v královéhradecké fakultní nemocnici.
Čtěte v magazínu Rodina DNESZvládají nemoc více ženy nebo muži, Afričané nebo Evropané? O tom a mnohem více si přečtěte v pátečním magazínu Rodina DNES.  |
Jaké další mýty jsou mezi lidmi populární? Třeba ten, že bolest k onemocnění patří a musíme se s ní naučit žít. Přitom je možné ji snížit natolik, aby pacient mohl vykonávat běžné aktivity a hlavně se klidně vyspat. Není přece třeba si hrát na „hrdinu“.
Také se traduje, že bolest je prospěšná a chrání před dalším zhoršením nemoci. Opak je pravdou. Dlouhodobá bolest (delší než týdny) nemá žádnou ochrannou funkci. Je jen faktorem narušujícím a obtěžujícím život. Ochrannou funkci má pouze bolest akutní, jako upozornění na možné poškození organizmu.
Lidé si myslí, že bolest nelze změřit. Existují však způsoby, jak toho dosáhnout i přesto, že její vnímání je individuální a u každého jiné. Je správné pravidelně sledovat a zaznamenávat její intenzitu, aby mohl být průběžně hodnocen pokrok v léčbě.
„Moje nemoc zřejmě vstoupila do konečné fáze, když mi lékař předepisuje opioidy,“ myslí si často pacienti. „Opiáty“ (správně opioidy – opioidní analgetika) ale nejsou určeny pouze pro konečnou fázi nemoci. Jejich nasazení je vhodné všude tam, kde ke zmírnění bolesti nestačila slabší analgetika. Dnes jsou běžně předepisovány nejen v časných fázích onkologických onemocnění, ale také u nenádorové bolesti, například při artróze.
Na opioidy mají lidé vůbec pifku. Myslí si, že je psychicky poškodí, budou utlumení, ospalí, k ničemu. Přitom počáteční útlum je poměrně běžný, ale postupně odezní. Pacienti dlouhodobě léčení stabilními dávkami nemají obvykle výrazněji ovlivněny psychické funkce, někteří po dohodě s lékařem dokonce řídí motorová vozidla apod.
A další mýtus - když se jednou začne s podáváním opiátů, není cesty zpátky. Byť je léčba silnými opioidy skutečně většinou dlouhodobá, je možné během dvou týdnů následujících po sobě dávky snížit až k úplnému vysazení. Musí se však odstranit příčina bolesti (např. chemoterapií či ozářením).
