Migréna mě trápila i pětkrát za měsíc. Záchvaty běžně trvaly tři dny. V té době jsem byla tak vyčerpaná, že jsem se jen obtížně vracela do běžného denního režimu.
Vadí mi všechno
Nejde „jenom“ o samotné paralyzující bolesti, byť jsou hrozné. Když mám migrénu, vadí mi snad úplně všechno. Ostré světlo, parfém kolegy, který sedí vedle mě v práci, ale třeba i obyčejné šustění papíru.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Občas si pustím hudbu, která od bolesti alespoň trošku odvádí moji pozornost, ale většinou jediné, co mi doopravdy pomůže, je vzít si co nejdříve prášek, zavřít se do úplného klidu a tmy a odpočívat. Nemoc mi doslova ničila život, omezovala mě úplně šíleně.
Těžko se to chápe
Vyrovnat se s tím, že trpím migrénou, mi trvalo poměrně dlouho. Nejdřív jsem se snažila záchvaty tajit před okolím a prostě je nějak přetrpět.
Stejně jsem ale v práci slýchala komentáře: „Janička šla domů, zase ji bolí hlavička.“ I v partnerském životě jsem často narážela na nepochopení, že při migréně nemůžu normálně fungovat a starat se o domácnost. Že občas musím zrušit společný víkend, protože jsem v nemocnici na kapačkách.
Jasně, lidé, kteří migrénu nikdy nepoznali, občas těžko chápou, co všechno obnáší.
Lékaři mi dlouho nedokázali pomoct. Někteří dokonce mé problémy zlehčovali. Setkala jsem se i s názorem, že v tak mladém věku se nemůže jednat o migrénu. Přestože mi byla diagnóza stanovena, nedařilo se najít léčbu, která by mi ulevila. Měnila jsem lékaře, až mi jeden předepsal triptany, což jsou cílené léky pro akutní záchvaty, a víc se mnou probíral možnosti terapie. Hned první nezafungovaly, ale hledal dál.
„Můj“ pan doktor mi doporučil preventivní léčbu. I u tohoto typu terapie bylo nutné najít takovou, která mi vyhovuje. A vyplatilo se to. S poslední preventivní léčbou se můj stav výrazně zlepšil.
Počet migrenózních záchvatů se snížil, a já tak získala čas pro drahocenné chvíle s rodinou a přáteli, ale taky pro plnění kariérních snů. Určitě bych doporučila nenechat se odradit první špatnou zkušeností, hledat nové informace a ptát se, jaké jsou možnosti léčby. A především – v každém případě jít za odborníkem, neurologem.
Řešení migrény s mým neurologem mi dodalo odvahu začít o ní mluvit i se svým okolím. Svěřila jsem se přátelům, kolegům i nadřízeným v práci. Jejich reakce mě překvapily. Převážná většina je empatická a snaží se mi situaci ulehčovat. Když přijde migréna, můžu bez problému odejít z práce domů a napracovat si zameškaný čas, když je mi líp. Vždycky mi někdo pomůže vyzvednout léky nebo mě odveze do nemocnice.
Je to úleva, už na tu bolest nejsem sama. Proto radím: nebojte se o svých stavech mluvit, řekněte si o pomoc. Jedině tak totiž mají lidé kolem vás šanci to pochopit.
8. července 2020 |
