Léta trápení s lupénkou skončila. Pomohla mi cílená léčba

Ze začátku jsem flíčkům na loktech a kolenou nevěnoval velkou pozornost. Teprve později mi při kontrole praktický lékař řekl, že to je lupénka. Čtenář Václav napsal další díl seriálu Můj boj s nemocí.

Lupénka, neboli psoriáza, je nepříjemné autoimunitní onemocnění kůže. | foto: Profimedia.cz

Žádná radikální léčba se po odhalení nemoci nekonala. Lékaři mi na postižená místa jen předepisovali různé masti. Až když jsem byl v osmdesátém roce na vojně, nemoc se rozšířila natolik, že mě museli na několik týdnů hospitalizovat. A zdaleka to nebyl můj poslední pobyt v nemocnici.

Úleva přišla jen na chvíli

Hospitalizace vždy na čas zabrala, ale nemoc se vracela, takže jsem do nemocnice musel přibližně každý rok. Většinou jsem tam strávil čtyři až pět týdnů, kdy mě mazali mastmi a svítili na mě UV světlem. 

Průběh nemoci se podobal sinusoidě, v létě se díky slunečnímu svitu stav kůže obvykle zlepšil, ale v zimě to zase bylo vážnější. Ložiska se rozšiřovala, trápilo mě svědění a také byla místa bolestivá.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [e-mail]. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Měl jsem štěstí, že mi nemoc nikdy nezasáhla obličej a hlavu, ale ani tak to nebylo nic příjemného. Zvlášť v létě jsem si všímal, jak se ke mně lidé bojí přiblížit, aby něco nechytili. Přitom lupénka není infekční. Zvykl jsem si. Pokračoval jsem v předepsané léčbě, ložiska jsem si mazal např. dehtovou mastí. Z té byla „nadšená“ hlavně manželka, protože vedle zápachu bylo od masti všechno černé.

Pomohly injekce

Asi před šesti lety už to začalo být nesnesitelné. Ložiska se rozšířila a často jsem si je rozdrápal do krve, dost to bolelo. To mě donutilo dojet na Dermatovenerologickou kliniku FN Královské Vinohrady, kde se mě ujal primář Spyridon Gkalpakiotis. Po komplexním vyšetření mi nasadil tabletovou léčbu, ale tu jsem špatně snášel.

Naštěstí byla možnost nasadit biosimilární terapii. Už dva roky si jednou za čtrnáct dní píchám injekci a jsem spokojený. Nemám prakticky žádné příznaky a všechna místa, která jsem měl poměrně dost postižená, se zhojila, zbyly pouze temnější flíčky. Konečně si můžu užívat důchodu a nestydět se jít mezi lidi.

Názor odborníka

Doc. MUDr. Spyridon Gkalpakiotis, FN Královské Vinohrady

Psoriáza je chronická zánětlivá dermatóza postihující 24 % středoevropské populace. Neohrožuje život přímo, ale pacienti se středně těžkou až těžkou psoriázou jsou řazeni na druhé místo v žebříčku negativního dopadu chorob na kvalitu života (za depresí). 

Lupénka není omezena pouze na kožní povrch, je spojena i s výskytem dalších nemocí (např. psoriatické artritidy, Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, Bechtěrevovy choroby, cukrovky 2. typu, hypertenze). Cílem léčby je dlouhodobá kontrola choroby, v ideálním případě úplné vymizení psoriatických ložisek. Mezi klasické systémové terapie se řadí fototerapie (UVB, PUVA) a tabletová léčba. 

Nejnovější skupinu léčiv tvoří tzv. biologika. Biologická a biosimilární terapie je určena pouze pro středně závažné až závažné formy psoriázy s postižením více než 10 % povrchu těla, pokud nebyla jiná celková terapie dostatečně účinná nebo je kontraindikována, popř. ji pacient netoleruje.