Nemocné srdce jsem měla už v 38 letech, na správnou léčbu jsem čekala roky

Srdce mě začalo zlobit už v osmatřiceti letech. Teprve o mnoho let později však lékaři zjistili, že jsem takto mladá prodělala infarkt. Čtenářka Květa napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Tenkrát mě lékaři nebrali moc vážně, dali mi léky a nějak jsem ho „rozchodila“. A dozvěděla jsem se, že mám anginu pectoris a začala užívat nitroglycerin.

V dubnu 2010, po více než třiceti letech, se ale srdce ozvalo znovu. Měla jsem pocit, jako bych měla v hrudi motýla, který třepotá křídly. Skončila jsem v nemocnici s fibrilací síní a začala užívat anopyrin.

Po infarktu mrtvice

I po propuštění z nemocnice se mi ale špatně dýchalo. Chodila jsem deset metrů za manželem, dokonce jsme se v našem domku přestěhovali do přízemí, kvůli dušnosti mi dělalo problémy i pár schodů.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých.  Své příběhy posílejte na adresu [e-mail]. Můžete tak pomoci lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun.

O sedm měsíců později jsem zase skončila v nemocnici, tentokrát s cévní mozkovou příhodou, kterou fibrilace způsobují. V té době mi moje kardioložka předepisovala jen léky na vysoký tlak a betablokátory. Nad dušností jenom mávala rukou.

Modré ruce

Protože mi bylo čím dál hůř, změnila jsem lékaře. Ten mi nasadil lék warfarin na snížení srážlivosti krve a poté mě poslal na operaci chlopní. S warfarinem jsem si ovšem mírně řečeno „nesedla“. Vyrostla jsem na zelenině a ovoci a byla jsem zvyklá často jíst špenát a brokolici nebo si alespoň dát salát ke každému jídlu. To všechno jsem s warfarinem musela úplně vysadit, aby mi nebylo špatně.

Tabu pro mě byly i džusy a některé druhy ovoce. Zažívací potíže mě ale trápily, i když jsem dietu dodržovala. Navíc pravidelné kontroly srážlivosti krve, tzv. Quickův test, neustále kolísal od 1,4 do 6,8 (normální je 0,8 až 1,2), a to i při pečlivém dodržování dietních opatření a předepsané medikace.

Tehdy nebyla některá pracoviště vybavena k odběru krve z prstu a já mám zrovna velmi slabé žíly – takže třeba v lázních jsem měla úplně rozpíchané modré ruce.

Moderní léky

Naštěstí jsem se seznámila s kardiologem profesorem Milošem Táborským. Ten po zhodnocení mého stavu usoudil, že takto to dál nejde, a předepsal mi moderní léčbu, takzvané NOAC.

Je to obrovský rozdíl, můžu konečně zase sníst, co chci, a nemusím každý týden na odběr krve. Ten mám maximálně dvakrát za rok. Je to ohromně komfortní, stačí si dát každý den dvě tabletky a vše je v normě.

Opravdu velká úleva a pocit bezpečnosti a účinnosti této moderní léčby. Už můžu chodit i deset kroků před manželem a užívat si šesti vnoučat a sedmi pravnoučat.

Názor odborníka

Miloš Táborský, přednosta I. interní kliniky – kardiologické FN Olomouc

NOAC jsou malá revoluce s velkým pozitivním dopadem na léčbu pacientů v každodenní klinické praxi. Jejich výhodou je rychlost účinku a bezpečnost. Lidé také nemusejí dodržovat omezující dietní opatření. Největší skupinou, která léčbu NOAC ocení, jsou nemocní s fibrilací síní. Ta své nositele ohrožuje vznikem krevní sraženiny v srdci a jejím uvolněním do těla, v nejhorším případě do mozku, kde může způsobit mrtvici.